Lumír Láska – ROZHOVOR pro Náboženský infoservis

O následujícím rozhovoru pan Zdeněk Vojtíšek k první části jeho vydání (otázka 1-4) na stránkách Náboženského servisu (https://info.dingir.cz/2021/11/rozhovor-s-lumirem-laskou-buddhou-maitrejou-1/) dne 30. 11. 2021 uvedl:

„Rozhovor s Lumírem Láskou vznikl na základě reakcí na článek Rozruch mezi českými buddhisty (24. 6. 2021). Článek totiž ještě více vyhrotil probíhající diskusi o oprávnění pana Lásky používat titul „Buddha Maitréja“, o společenství Srdce Dharmy, které kolem něho vzniklo a které vede, o jeho knize Maitreya Buddha Sútra aneb Prázdnota … matka dědiců nesmrtelnosti i o dalších tématech. Redakce Náboženského infoservisu požádala o článek mnišku tibetského buddhismu Tenzin Palmo (vyšel pod názvem Co je a co není buddhismus 15. 7. 2021) a o rozhovor pana Lásku. Otázky byly panu Láskovi odeslány v polovině srpna, odpovědi přišly na začátku listopadu v rozsahu 114 normovaných stran.

Rozhovor vychází v Náboženském infoservisu ve dvou dílech, přičemž první díl je krácen minimálně, druhý díl je krácen podstatně více a jeho součástí odkaz na plnou verzi rozhovoru. Zkrácení je naznačeno třemi tečkami v hranatých závorkách: […]. V celém textu bylo provedeno minimum redakčních úprav.“

 

K druhé části rozhovoru na stránkách Náboženského servisu (https://info.dingir.cz/2021/12/rozhovor-s-lumirem-laskou-buddhou-maitrejou-2/) pan Zdeněk Vojtíšek dne 9. 12. 2021 uvedl:

 

„Na přání Lumíra Lásky byl druhý díl rozhovoru (první díl je zde) 27. prosince 2021 odstraněn.“

 

 

Sangha SRDCE DHARMY se k tomu vyjadřuje:

Sdělení pana Zdeňka Vojtíška „Na přání Lumíra Lásky byl druhý díl rozhovoru 27. prosince 2021 odstraněn.“ je zavádějící. Pan Zdeněk Vojtíšek druhý díl rozhovoru zveřejnil bez autorizace ze strany Lumíra Lásky. Lumír Láska na to pana Zdeňka Vojtíška upozornil a pan Zdeněk Vojtíšek v souvislosti s tím po vzájemné dohodě s Lumírem Láskou rozhovor stáhl. Pan Zdeněk Vojtíšek má ode dne 10.1.2022 druhý díl rozhovoru (tj. otázky 5-12) ze strany Lumíra Lásky k dispozici, ale dosud jej nezveřejnil a se Sanghou SRDCE DHARMY nijak nekomunikuje. Sangha SRDCE DHARMY se domnívá, že je to z toho důvodu, že pan Zdeněk Vojtíšek, respektive Náboženský infoservis byl rovněž tak osloven se zveřejněním dle Sanghy SRDCE DHARMY se zásadním sdělením v zájmu všech bytostí pro rok 2022 https://www.srdce-dharmy.cz/post/kristus-je-buddha-stastny-zlaty-vek, které toto uskupení považuje za sdělení zcela výjimečné ve smyslu možnosti duchovního obrození lidí z celého světa, a to ať už věřících, nebo nevěřících, ať už duchovně praktikujících, či nikoliv, což má mít dle Sanghy SRDCE DHARMY z psychologického hlediska ve výsledku pozitivní dopad na kvalitu životního prostředí, na kterém záleží bytostem všem, bez ohledu na víru či vyznání. Sangha SRDCE DHARMY se domnívá, že jste to vy, čtenáři, respektive každý jednotlivý z vás, komu má být umožněno, aby si článek přečetl, aby tak mohl teprve potom sám za sebe rozhodnout, zda má text „KRISTUS je BUDDHA“ potenciál znesvářené lidi usmířit a ostatní náboženství sjednotit. 

S ohledem na uvedené Sangha SRDCE DHARMY nepovažuje jednání ze strany pana Zdeňka Vojtíška za čestné a korektní.

 

Pokud na sebe už jednou vzal https://dingir.cz/ dobrovolnou roli „náboženského infoservisu“, tento by dle mínění Sanghy SRDCE DHARMY neměl zveřejňovat pouze to, co se panu Vojtíškovi a jeho kolegům líbí anebo nelíbí a v případě, kdy se něco nelíbí namísto ochoty vést komunikaci ve Vzájemné Úctě a na úrovni volí roli „mrtvého brouka“, protože v takovém případě jde bez bližšího vysvětlení a odůvodnění přirozeně o CENZURU.

 

Pokud se Sangha SRDCE DHARMY nemýlí, není možné https://dingir.cz/ považovat za médium nezávislé a v takovém případě je možné domnívat se, že jeho provoz a činnost je podporována zájmy stran, které si nezávislost tohoto média nepřejí. Pokud by to byla pravda, nedá se o médiu https://dingir.cz/ hovořit jako o „náboženském infoservisu“, ale o servisu, který dle svého vlastního soukromého a subjektivního uvážení upřednostňuje to, co za vhodné uznává a to, co za vhodné neuznává, o tom informovat odmítá. 

 

Pokud by se tato doměnka potvrdila jako pravdivá, pak by bylo možné, že není pravdou, co má https://dingir.cz/ uvedeno v odkazu „Co je Dingir“ https://dingir.cz/index.php?co=web/coje (text zálohován dne 3.2.2022) zejména pak ve smyslu: „Dingir náboženství ani jeho jednotlivé formy nepropaguje ani neodsuzuje; pokouší se k nim přistupovat otevřeně a nepředpojatě. Proto není vydávání časopisu závislé na žádném subjektu.“ a „Nový podtitul "časopis o současné náboženské scéně" vyjadřuje vůli redakční rady nezůstávat jen u organizovaného náboženství a nesoustřeďovat se jen na zajímavé, ale přece jen okrajové jevy.“, protože v takovém případě by Dingir přinejmenším projevoval ochotu k vedení komunikace ve Vzájemné Úctě, namísto aktuální role „mrtvého brouka“, aby naše pochybnosti rozptýlil. (komunikace mezi Sanghou SRDCE DHARMY a Dingir kompletně zálohován).

 

Pokud by se uvedené potvrdilo jako pravdivé, https://dingir.cz/ by nebyl nezávislým zdrojem informací o náboženstvích a za takových okolností vzniká prostor pro aktivní účast pro takové uskupení nezávislých lidí, kteří by založili Náboženský infoservis, který by byl skutečně médiem nezávislým. U takového média si Sangha Srdce Dharmy jako náboženská tradice vyhrazuje právo čas od času je oslovit a v zájmu všech bytostí sdružených v elementu Samsára aktualizovat informace o této tradici.

Pokud jde pak o odstavec: „V souvislosti s uvedeným, za nás všechny v Sanze SRDCE DHARMY, pane Vojtíšku, konstatuji, že si Vás vážíme zejména proto, že jsme u Vás žádný prvoplánový odpor či pohrdání nezaregistrovali, že jste nás oslovil ve Vzájemné Úctě, a tedy bez jakýchkoliv sklonů k agresivitě, tedy slušně, čestně a upřímně. Váš osobní přístup hovoří sám za sebe, je proto následování hodný a jako takový spadá do VIZE Zlatý Věk. I kdyby ti, kterým jste příkladem, oponovali tím, že se mne nebo Sanghy SRDCE DHARMY ptali zrovna tak jako Vy, pak konstatuji, že to tak není.“ který je v níže uvedeném rozhovoru ze strany Lumíra Lásky směřován směrem k panu Vojtíškovi, pak jej prozatím vy čtenáři berte s rezervou, protože Lumír Láska se směrem k panu Vojtíškovi takto vyjadřoval v době před shora uvedenými skutečnostmi. 

 

S láskou a úctou

Sangha SRDCE DHARMY

Rozhovor s Lumírem Láskou – Buddhou Maitréjou

 

 

 

 

 

 

Následující rozhovor s Lumírem Láskou vznikl na základě reakcí na článek Rozruch mezi českými buddhisty (24. 6. 2021). Článek totiž ještě více vyhrotil probíhající diskusi o oprávnění pana Lásky používat titul „Buddha Maitréja“, o společenství Srdce dharmy, které kolem něho vzniklo a které vede, o jeho knize Maitreya Buddha Sútra aneb Prázdnota… matka dědiců nesmrtelnosti i o dalších tématech. Redakce Náboženského infoservisu požádala o článek mnišku tibetského buddhismu Tenzin Palmo (vyšel pod názvem Co je a co není buddhismus 15. 7. 2021) a o rozhovor pana Lásku.

 

30. 11. 2021

Náboženský infoservis,

Zdeněk Vojtíšek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Povězte nám na začátek, prosím, kolik je Vám let, jaké máte vzdělání a zaměstnání.

 

Dobrý den. Této dočasné fyzické formě, kterou po světském způsobu nahlížení oslovujete, je 41 let (7. 12. mi bude 42). Má skutečná povaha je Buddha, to je Prvotní Stav prostý počátku a konce, tedy rovněž tak prostý představy „čas“, a tedy „věk“. ​

 

Podle světského způsobu nahlížení mám vzdělání středoškolské, z pohledu duchovního disponuji nejvyšším možným poznáním. Svůj veškerý čas věnuji zejména sdílení tohoto poznání, tj. Poznání Buddhy. S uvedeným souvisí služba Třem Klenotům, tj. Buddha, Dharma (tj. Poznání Buddhy) a Sangha (tj. společenství blahovolných přátel, kteří se ve Vzájemné Úctě navzájem podporují v uskutečňování Poznání Buddhy). S uvedeným rovněž tak souvisí VIZE Sanghy SRDCE DHARMY s názvem VZÁJEMNÁ ÚCTA s podtitulem Důstojný život v důstojné společnosti.

Vize Vzájemná Úcta sleduje motivace lidí Dobré Vůle, to jest takových, kteří jsou již natolik vyzrálí, že rozumí tomu, že jejich působení v zájmu celku je rovněž tak působením v zájmu jednotlivců, a proto se věnují jakékoliv činnosti a působení, které je v zájmu všech ostatních bytostí, to vše rovněž tak v souvislosti s Listinou základních práv a svobod. Vize VZÁJEMNÁ ÚCTA má současně za cíl propojování těchto lidí Dobré Vůle, proto aby bylo dosaženo Synergického Efektu právě ve smyslu „důstojný život v důstojné společnosti“, který je základním, nezbytným, světským a životní prostředí podporujícím předpokladem k tomu, aby se lidé mohli vnitřně zastavit, upokojit, aby tak následně získali příležitost věnovat se duchovnímu vzdělání, aby tak mohli porozumět tomu, čemu porozuměl člověk před tím, než se sám mohl stát Buddhou a také tomu, proč má nyní Buddha motivaci sdílet své Poznání právě s ním. Komu dává tato vize smysl a chtěl by se k ní připojit, má možnost kontaktovat členy Sanghy SRDCE DHARMY.

 

Jaká byla Vaše duchovní cesta? Vím o Vás, že jste byl kdysi součástí kruhu kolem duchovního dědictví Františka Drtikola. Přivedl Vás tento zájem k buddhismu?

 

Starobylá moudrost praví: „Poznání vede skrze utrpení.“ A u mne tomu nebylo jinak. Podobně jako Princ Siddhártha a budoucí Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA, který záhy po svém znovu‐zrození přišel o svou matku, když zemřela, přišel jsem v raném dětství o matku i já, protože o mne pro své osobní spory s mým otcem fakticky nejevila zájem. Přestože můj drahý – již zesnulý – otec dělal vše pro to, abych si svou situaci nepřipouštěl, vnitřně jsem věděl, jak se věci ve skutečnosti mají a na základě toho jsem také zakoušel hluboké trauma.

 

Další hluboká a bolestivá rána která následovala, byla smrt mého drahého dědečka Jana z tátovy strany. Kromě toho, že to byl podle všech ostatních lidí, kteří ho dobře znali, dobrý a laskavý člověk, který měl pro každého své SRDCE dokořán otevřené, na všechny myslel se stejnou láskou, měl o všechny stejnou starost a nikdy nikomu nestranil, pamatuji si velmi živě konkrétní společné zážitky i to, jak jsem se v jeho laskavé a pečující přítomnosti cítil, protože mne bral se vším respektem a naprosto vážně a stejně tak mi naslouchal, přestože jsem byl v očích jiných, tehdy dospělých lidí, jen malé dítě. Kdo takového člověka poznal, ten ví, jaká je to ztráta, když o něj přijde. Teprve s mým Probuzením jsem si uvědomil, že je to nevyhnutelné a že naprosto stejným situacím (ať se třeba jen zdánlivě mohou na první pohled jevit jinak) čelí každá bytost, která dá vzniknout PŘÍČINĚ svého znovu‐zrození, se kterou naprosto přirozeně souvisí i všechny ostatní následky. ​

 

Velmi traumatizující pro mne již jako pro dítě bylo také mé velmi senzitivní vnímání světa. Jasně si vzpomínám, jak mne zraňovalo, když spolu dospělí v mé přítomnosti komunikovali a já registroval, že říkají něco, co si ve skutečnosti nemyslí a následně dělají to, co si ve skutečnosti dělat nepřejí. ​

 

V té době mne ta jejich hra na dobrovolnou nesvobodu rozčilovala. Nerozuměl jsem, proč to vůbec dělají, když to prostě stačí nedělat. Viděl jsem, jak tím sami sobě ubližují, a jejich bolest jsem s nimi spoluprožíval. Z toho důvodu jsem si PŘÁL (a svému přání jsem podléhal), aby si v mé přítomnosti už neubližovali. A ze stejného důvodu jsem přirozeně na principech tohoto vzájemného zneužívání odmítal fungovat. ​

 

To bylo příčinou spousty nedorozumění. Každý, kdo fungoval na principech vzájemného zneužívání a vyžadoval, abych s ním fungoval na této úrovni, mne považoval za podivína. Připadal jsem si osamělý. (Teprve s mým Probuzením jsem si uvědomil PARADOX, že osamělejší je ten, kdo funguje pod vlivem kolektivní KARMY na principech vzájemného zneužívání. Porozuměl jsem také tomu, že jsem sám sebe – skrze své vlastní PŘÁNÍ, aby si ostatní v mé přítomnosti již neubližovali – dobrovolně poutal do kolektivní KARMY. Tak jsem se tohoto PŘÁNÍ zřekl.) ​

 

Mé tehdejší autority si to vysvětlovaly tak, že k nim nemám respekt a že jsem záškodník, který má za cíl je provokovat, ale tak to nebylo. Ve skutečnosti jsem je pro uvedené důvody ani nemohl jako autority respektovat, a proto jsem se nemohl ani chovat jinak. ​

 

Toto vzájemné nedorozumění se z mé strany jevilo jako bezdůvodný sklon k rebelii a neochota respektovat pravidla, ze strany autorit směrem ke mně pak jako tendence mne krotit a napravovat. ​

 

Protože jsem byl v té době ponořený do svého utrpení a z místa této role oběti jsem se dokázal zaměstnávat pouze svými představami o tom, jak mne nikdo nechápe, neměl jsem ani ochotu, a tedy ani schopnost vidět, že všichni, kdo podléhají kolektivní KARMĚ, jsou bytosti trpící a jsou na tom stejně bídně jako já. A protože jsem neměl ochotu a schopnost to vidět, pohrdal jsem touto jejich slabostí a ve své bezmoci jsem se na tu jejich slabost zlobil a vysmíval se jí. V té době jsem ještě nerozuměl svému vlastnímu utrpení, kterým bylo pokrytectví: „Jak to, že v oku svého bratra vidíš třísku, ale trám ve vlastním oku nevidíš?“ (Matouš 7:3) Všechny ty projevy výsměchu byly ve skutečnosti převlečeným pláčem, který je přítomen v bolesti z bezvýchodnosti lidské situace, ze které jsem v té době ještě neviděl východisko. A protože můj táta také východisko neviděl, bylo to pro nás oba v našem společném soužití velmi náročné. Táta si se mnou nevěděl rady a nerozuměl tomu, proč se chovám tak, jak se chovám a proč se prostě nedokážu, tak jako všichni ostatní, přizpůsobit většině. Vzpomínám si, jak mi často v situacích, které pro něj byly naprosto přirozeně – tak jako pro mne – bezvýchodné, podrážděně říkával: „Proč prostě nemůžeš být normální?!“ Já jsem byl zase vnitřně rozervaný, protože přizpůsobit se většině mi přišlo stejně šílené, jako se jí nepřizpůsobit. Táta to v té době vnímal tak, že mu to snad dělám naschvál a někdy to zacházelo do takových extrémů, že mě obviňoval, že mu chci zničit život. To, že si myslel, že mu to snad dělám naschvál, mne pak zraňovalo ještě víc, protože jsem o sobě věděl, že ho miluji a taková obvinění jsem pak vnímal jako důvody ke svému dalšímu a „odůvodněnému“ rozčilování a trucování. Byl to začarovaný kruh a kouzlo, které by jej prolomilo, jsem měl teprve objevit. ​

 

Nyní již rozumím, a proto s každým, kdo se o sebe a své bližní zajímá, sdílím, že právě toto subjektivní „odůvodnění“ je ono „oko za oko, zub za zub“, kterým sám sebe každý, kdo neuskutečnil Poznání Buddhů, poutá prostřednictvím takto „oprávněných nároků na zlobu“ a z nich povstávajících představ o „křivdách“ do karmických souvislostí, které neberou konce. ​

 

Tedy pro každého, kdo sám v sobě bude na základě Nevědomosti tvořit svá podobná „odůvodnění“, pro každého, kdo se bude na základě Nevědomosti držet takových „odůvodnění“ (příčina), nebude možné vymanit se z vleku svých opětovných „důvodných rozčilení“ (následek). Pro takové bytosti není možné, aby sebe z vleku svých „důvodných rozčilení“ Osvobodily a pokud to pro ně možné není, znamená to, že podléhají karmické souvislosti. Pokud karmické souvislosti podléhají (příčina), není zrovna tak možné, aby od svých „důvodných rozčilení“, které na všechny ostatní bytosti kladou, od těchto svých „důvodných rozčilení“ všechny ostatní bytosti osvobodily, a tak karmickou souvislost ukončily. Tedy OCHOTA porozumět svému vlastnímu utrpení je ZÁKLADNÍ předpoklad a podmínka k tomu, abychom porozuměli utrpení Všech Ostatních bytostí, a jedině ten, kdo takovou úroveň duchovní praxe sleduje a uskutečňuje (příčina), je schopen na základě tohoto porozumění přestat klást podmínky na sebe samého, a tak přirozeně i na všechny bytosti ostatní. Jedině taková bytost má MOŽNOST opustit kolektivní karmickou souvislost, a tedy sebe z koloběhu zrození a smrti Samsára vyvázat a vejít tak do Nirvány, nebo do Ráje, chcete‐li (následek). ​

 

Vzpomínám si také, jak jsem si zhruba ve věku 20 let někde přečetl Čtyři Vznešené Pravdy vyhlášené Vznešeným Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA, kterým jsem naprosto přesně rozuměl, avšak ono rozumění jsem bral jako nějakou samozřejmost, kterou jsem si byl jistý a bral je proto na lehkou váhu, jako něco, co je přece tak jasné, že se nad tím ani nemusím pozastavovat, a co je pro mne aktuálně v mém ZAUJETÍ světem nepodstatné. S Poznáním Buddhy, které jsem měl v sobě již „zasunuté“, jsem se již inkarnoval. ​

 

Ona dílčí traumata, která uvádím, uvádím v souvislosti se Čtyřmi Vznešenými Pravdami právě proto, že pouze za předpokladu, že člověk sám sobě umožní senzitivitu, křehkost a zranitelnost a nezpochybní je jako „slabosti nehodné silného a zdravého člověka“, má následně možnost svá traumata (namísto toho, aby je přehlížel) postavit v souvislosti s První Vznešenou Pravdou do konfrontace, čímž v sobě rozvíjí schopnost SEBEDOTAZOVÁNÍ ve smyslu: „Proč se děje to, co se zrovna děje?“, čímž se člověk vede k PŘÍČINÁM svých traumat, aby si následně poskytl – v podobě Druhé, Třetí a Čtvrté Vznešené Pravdy – odpovědi, které vedou k ukončení všeho utrpení. ​

 

Dalším enormním traumatem se pro mne staly okolnosti kolem početí a znovu‐zrození „mé“ (ona je tak jako každá bytost výhradně svá) dcery. Ten okamžik náhle obnažil děsivé, brutální a chladnokrevné mechaniky Samsáry, ve které jsou bytosti pod vlivem své karmické zátěže ochotny postavit všechno, co si aktuálně přejí, jen proto, že si to zrovna prostě přejí, nade všechny bytosti ostatní (ať už blízké či nikoliv), i nad ochotu (a tedy i schopnost) spolu vyjít ve vzájemné shodě, a tím rovněž tak nad své vlastní a obyčejné štěstí z této shody vyplývající. Tato pomyslná facka – nebo chcete‐li budíček – v podobě opětovné inkarnace mé dcery, mne probrala ze Snu o „báječném a bezstarostném životě“ a já se opět rázem rozpomněl na tu účelovost a podmíněnost prostou jakékoliv známky upřímnosti a svobody, kterou jsem registroval už jako dítě. Byla tu opět ta bolest, která mne trhala zevnitř a byla reálnější než kdy dřív. Byla stejná. Nedalo se dělat, že zde není. V podstatě jsem v jediný okamžik spatřil realitu holého šílenství. Měl jsem kocovinu a potřeboval jsem vystřízlivět. Byl to právě tento okamžik mého života, kdy jsem začal brát své subjektivní utrpení skutečně vážně a to proto, že jsem si ho přiznal. To bylo rovněž tak rozhodujícím a zásadním motivem pro mé skutečně upřímné odhodlání v nastoupení mé duchovní cesty. Přátelé, kteří nad tím takto neuvažovali, mi říkali, že jsem přecitlivělý a že nad tím moc hloubám, a abych se nezabýval smutkem a bolestí, ale raději vyhledával zábavu a „nové a lepší začátky“. Respektive jim bylo nepříjemné, když jsem v jejich přítomnosti taková hluboká témata vůbec otevíral. ​

 

Když o tomto stavu rozporuplnosti (která je skutečným stavem schizofrenie) hovořím, pak proto, abych upozornil na skutečnost, že ji zakouší každý, kdo podléhá Nevědomosti – v tom smyslu, že nemá odpověď v podobě Učení Buddhů, a jaká je míra této Nevědomosti, taková je míra oné Rozporuplnosti, tj. situaci, ve které neustále každý stojí před rozhodnutím, zda bude citlivý a senzitivní za cenu, že bude zraňován, nebo se ve svém nitru uzavře, aby znecitlivěl a měl tak zde v této kruté realitě vůbec šanci nějak přežít. (Z uvedeného je zřejmá lidská příbuznost se zvířaty, protože každá bytost, která se shlukuje do smečky, která funguje na hierarchické struktuře, tak činí proto, že se bojí, aby v tom vnějším krutém světě přežila.) ​

 

Vzpomínám si, jak mi dcera jednou – protože jí mrzelo, že spolu nemůžeme trávit čas tak, jak by si sama přála – s povzdechem řekla: „Táto, proč nemůžeš být jako ostatní?“ Vzpomněl jsem si na mého tátu, který mi říkával: „Proč prostě nemůžeš být normální?!“ Holčičko, je to proto, že v tom, co ty považuješ za normální, já registruji bolest a utrpení, a protože jde o bolest a utrpení, z lásky k sobě i k vám všem nemohu dělat, že je neregistruji a za normální je považovat prostě už z PRINCIPU nemohu, protože bych tím zrazoval sebe i vás všechny, a proto tedy není ani možné, abych byl v těch tvých očích normální. Mohu ti ale slíbit, že když rozvineš ochotu podívat se na svět mýma očima, pak dříve či později porozumíš jak ty, tak všichni ostatní, kteří tu samou ochotu vyvinou, tomu, že jsem se narodil jedině proto, abych s vámi se všemi sdílel ve vašem vlastním zájmu tu možnost se ze svého Snu Probudit a ty pak spatříš, že jsem tebe a vás všechny VŽDY Miloval a že jsem prostě z lásky k sobě i k vám všem ani nemohl jinak než svému postoji zůstat věrný. ​

 

Koluje o mně spousta historek. Některé jsou naprosto smyšlené a nepravdivé, jiné pravdivé, další záměrně z kontextu vytržené, a proto zavádějící. S kruhem kolem duchovního dědictví Františka Drtikola jsem ve skutečnosti nikdy spjatý nebyl. Byl jsem v kontaktu pouze s jedním ze členů, který mne dle toho, jak již bylo mým předchůdcem Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA předurčeno a požehnáno, v rozhodujícím okamžiku nasměroval na životopisy Buddhů Tilopy, Náropy, Marpy Překladatele, Milaräpy a na zásadní odkaz a rovněž tak „budíček“ Pradžňápáramitá Sútru. S tímto člověkem jsme po nějaký čas sdíleli své duchovní vhledy, pohledy a postupy v duchovní a meditační praxi a v souladu s tím jsem byl jednou také pozván na každoroční sešlost následovníků Františka Drtikola. Když jsem byl ze strany jejich vedoucího a dvou jiných stoupenců testován na míru mé duchovní zkušenosti – jak už to bývá v praxi realizujících mnichů zvykem, – ukázalo se, že sami nemají hlubší poznání než já, nepřipustili to, vzali si to osobně a já neměl další důvod se s nimi stýkat. S jejich členem, který mne s nimi seznámil a který od nich – pokud vím – odešel, jsme se rozešli ve vzájemné úctě.

S jakým učitelem jste studoval dharmu?

 

Dharmu jako takovou jsem pod vedením fyzického učitele nestudoval. Čerpal jsem z různých zdrojů a spisů, ale pracoval jsem v podstatě vždy sám a své zkušenosti sdílel spolu s některými lidmi, kteří se podobně jako já věnovali své praxi a kteří se dle svého vlastního nastavení snažili probudit, ale s nimi jsem se v podstatě vždy nakonec rozešel, protože jsem nesplňoval jejich očekávání podobně tak, jako to zakoušel můj předchůdce Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA. ​

 

Během své duchovní praxe jsem rozvinul schopnost uvést se do stavu hluboké meditace, která umožňuje transcendentní komunikaci s nehmotnými bytostmi. Tak se pro mne stala přístupná mimosmyslová komunikace, a tedy duchovní vedení Mistrů, kteří zde nejsou ve fyzické formě již přítomní. Výjimkou byly některé jednorázové kurzy a meditace, například Vipassana, meditační technika, kterou předával sám Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA.

 

Jak a kdy jste zjistil, že jste Buddhou Maitréjou?

 

Je náročné odpovědět tak, aby to bylo pro světsky uvažujícího člověka srozumitelné. Je náročné odpovědět tak, aby to světsky uvažující člověk nepoužil vytržené z kontextu jako důkaz proti mně, a tím i proti sobě. Tedy to pouze nastíním. ​

 

Abych mohl nějak odpovědět, budu odpovídat v lineární souvislosti, tak jak je tomu v běžné komunikaci zvykem. Berte přitom ale v potaz, že v Absolutní Rovině se v lineární souvislosti nic neodehrává, vše se děje současně a naráz, tzn., že když učiníte duchovní objev, může vám dávat nějaký smysl, následně na něj můžete pod vlivem zaujetí Samsárou zapomenout, a pak si na něj třeba znovu vzpomenout. Ale pod vlivem jiných souvislostí vám to, co jste „předtím“ odložil jako nepodstatné, dává jiný a hlubší význam. Takto jsem se postupně probouzel a opět usínal, abych díky tomu, že jsem své VIDĚNÍ zjemňoval, to již objevené znovuobjevil. ​

 

„Nejprve“ jsem tedy dne 7. 8. 2012 uskutečnil své Osvícení tak, že jsem zničil a vyhladil všechny své mentální překážky, tím jsem se od nich úplně osvobodil a získal tak NÁHLED, který je prostý všech představ světského utrpení. Tak jsem se stal Samjaksam Buddhou, tj. Tím, který se Probudil Sám od Sebe… bez pomoci fyzického Mistra… svým vlastním přičiněním… ​

 

Postupně jsem začal „jevy“, tj. bytosti, věci, světy, planety a ostatní dočasně projevené jevy nazírat OKEM BUDDHY. Za každým fyzickým projevem jsem SPATŘIL bytost (včetně např. Bohyně Matky Země, se kterou též komunikuji), která dala na základě svých předchozích myšlenek… které uvedla v činy… vzniknout svému dočasnému fyzickému projevu tak, že jej nejprve utvořila mentálně a následně fyzicky… V tom smyslu jsem začal každou jedinou bytost NAZÍRAT jako Bytost Sebousestavší – což v duchovním slova smyslu znamená, že každá z bytostí je ve své podstatě bytostí Božskou, a tedy Ne‐smrtelnou a je tedy Božstvím s neomezenou možností opakovat to, co beztak opakuje, jen s tím rozdílem, že BUDDHA si je toho vědom, ale bytost, která své Buddhovství neuskutečnila, si toho vědoma není. BUDDHA si uvědomuje nejen to, že své dočasné mentální, a tak následně i fyzické formace sám tvoří, ale uvědomuje si také, že všechny – ať už mentální, fyzické anebo psychofyzické – formace, které vytvoří… OPAKOVANĚ POMÍJEJÍ… a tedy jsou ve své podstatě již nyní PRÁZDNÉ. To VIDÍ pouze a jedině BUDDHA. BUDDHA tedy současně znamená BŮH ve smyslu Jeho přijetí odpovědnosti za to, že „TVŮRCE“ všech formací (ve smyslu „odpovědnosti za jejich tvorbu“), kterým dal v sobě samém vzniknout a povstat v podobě formací mentálních a následně dočasně fyzických, díky čemuž je v pravém slova smyslu STVOŘITELEM VŠEHO – čímž jsem současně tím, kdo SJEDNOCUJE tzv. „buddhistický náhled“ s „náhledem teistickým“, kdy „bůh není kdesi mimo nás“, je přímo v nás s veškerou Jeho odpovědností za to, kým „je, anebo není“. Právě toto VELKÉ SJEDNOCENÍ, včetně poukázání na „neposkvrněné početí Panenky Marie“, které odkazuje na skutečnost, že každé jediné početí je ve své podstatě z PRINCIPU početím neposkvrněným, je v Absolutním slova smyslu definicí mého příchodu. Každé bytosti, která si uvědomuje, jak ZÁSADNÍ pro ni Konečné Poznání je doporučuji opakovaně rozjímat nad audiem s názvem Lumír Láska: Srdce Dharmy aneb Návod k Sobě (PDF verze k dispozici zde), stejně tak nad audiem s názvem Lumír Láska 27. 3. 2019 – Konec světa (textová verze zde), a také nad audiem s názvem Lumír Láska: 30. 6. 2020 Konec světa aneb Vláda Světla (textová verze zde). Skrze rozvinutí mého VIDĚNÍ a NAHLÍŽENÍ reality, tj. VIDĚNÍ BUDDHY, jsem postupně rovněž tak rozvinul mimosmyslovou komunikaci se všemi bytostmi včetně Mistrů z Buddhovské Rodiny. Tak se má identita – včetně účelu, pro který jsem se do tohoto svého posledního zrození inkarnoval – stala zřejmou. ​

 

Následně jsem si dal retrospektivně do souvislosti různé, před mým Osvícením studované duchovní texty a „objevil“, že některé způsoby mého přístupu k životu a postoje, které ze své přirozenosti zaujímám a kterým se odjakživa věnuji, jsou ve skutečnosti hlubokou duchovní praxí Vadžrajány. ​

 

Díky praxi se mé BUDDHOVSKÉ VIDĚNÍ stále ZJEMŇOVALO a PROHLUBOVALO, což mělo za následek hlubší zvědomování si komunikace s bytostmi, které se ve hmotné formě neprojevují. Přímo komunikuji nejen se Vznešeným Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA, ale rovněž tak s Pánem Ježíšem Kristem, s Padmakárou, Bódhidharmou atd., byli bychom zde dlouho, kdybych měl jmenovat všechny Významné Mistry z Buddhovské Rodiny. ​

 

Komunikace s nehmotnými bytostmi na všech různých úrovních jejich vesmírného evolučního vývoje se pro mne stala běžnou. Začal jsem komunikovat se světem „zemřelých“. Začaly za mnou chodit bytosti, které právě opustily své tělo, které se ke mně za života nezachovaly čestně, aby mne prosily o odpuštění, na kterém závisel další jejich osud a znovu‐zrození, včetně bytostí jim příbuzných. ​

 

Získal jsem přístup do PAMĚTI každé z bytostí, která je jejím karmickým zápisem, podobně jako je kartotéka u lékaře zápisem pro tělo. Tento zápis, který mnohé z bytostí nazývají SVĚDOMÍ, není možné nijak obejít, protože si ho každá z bytostí pamatuje a skrze svou vlastní paměť tak „karmicky“ jako své břemeno nebo, chcete‐li „kříž“, nese. To, co si ta či která z bytostí karmicky nese, aniž si to ne vždy připouští, se automaticky stává jejím „duchovním vyzařováním“, které je pro bytosti Osvícené (tj. od KARMY Svobodné) čitelné asi tak, jako je pro lékaře čitelný krevní obraz, kterému běžný člověk nerozumí. To ZÁSADNÍ je, že to, co je v tomto „archivu“ vepsáno, PŘEDURČUJE, a tedy ROZHODUJE o dalším osudu (tedy KARMA) bytostí, a tedy o tom, jakým způsobem se bude jejich další karmická souvislost odvíjet. ​

 

Pro představu, tak jako je člověk schopen předvídat např. politickou situaci nebo vývoj cen na trhu akcií na základě různých ukazatelů a indikací, BUDDHA je schopen vidět osud bytostí a jejich následné karmické pokračování a odvíjení se… Pro toho, kdo nerespektuje ZÁKON KARMY, je to přirozeně děsivé a k zešílení. Ale ten, kdo ZÁKON ve svém vlastním zájmu respektuje, ten Nezaujatě Vidí, že si každý – i když pod vlivem své Nevědomosti – volí PŘESNĚ to, co CHCE, aniž by si úplně uvědomoval, zda si to volit skutečně chce. Tedy PARADOX, který je motivem mé naléhavosti o tomto v zájmu každé jediné bytosti hovořit, dokud je pro bytosti, ke kterým hovořím čas příčinám, které provázejí následky, porozumět. ​

 

Ze svých zkušeností VÍM, a tedy to konstatuji, že všichni bez rozdílu budou „nakonec“ chtít všechny své nepravosti a nečestnosti napravovat, ale jen málokdo si uvědomuje, že pokud se v okamžiku, kdy „odložíš toto své fyzické tělo, se za své skutky v přítomnosti Bytostí Vysokých, a tedy na Božím Světle STYDÍŠ, jsi člověče v háji.“ To znamená, že nikdo si nemůže dovolit hazardovat se svým SVĚDOMÍM nebo chcete‐li osudem, KARMOU a kdo tak činí, si jen to, s čím pro své dočasné zaujetí světem hazarduje, neuvědomuje. ​

 

Tak se stalo, že mne opakovaně začaly vyhledávat zástupy nehmotných bytostí (se kterými komunikuji v jednom okamžiku najednou), aby v mé přítomnosti čelily svému svědomí, s vědomím toho, že jim mohu být, co se jejich dalšího osudu týká, ve smyslu předání Učení Buddhů, tj. DHARMA, a tedy UDĚLENÍ MILOSTI, prospěšný. Zde konstatuji, že bytosti, které netuší, co se děje poté, co opustí toto dočasné tělo, si neuvědomují, a proto ve své ledabylosti ani nepřipouštějí, že se bez duchovní opory – v okamžiku, kdy opustí toto své tělo (což se může stát kdykoli) – neobejdou. ​

 

K tomuto tématu doporučuji text, který je jako audio namluvené na portálu YouTube pod názvem Lumír Láska: 21. 02. 2021– Karma Buddha Maitreya (textová verze zde). ​

 

S ohledem na různé stupně duchovního vývoje různých bytostí se nebudu více o tom, jakým způsobem a kdy jsem zjistil, že jsem Buddha Majtréja, vyjadřovat, protože by to nevedlo k ničemu jinému, než jen ke zmatku a názorovým potyčkám. Zásadní je samotná skutečnost, že to konstatuji z místa své zkušenosti. Zásadní je rovněž tak skutečnost, že to, co konstatuji, není mou žádostí někoho o tom přesvědčit. Pokud by se k uvedenému chtěl v negativním slova smyslu někdo vyjadřovat, pak mu dávám předem na srozuměnou, že by to znamenalo, že se prohlašuje za Buddhu, který vidí, že je to jinak, než jak říkám, a to by znamenalo, že musí obstát jako Buddha přede mnou i před celým duchovním světem.

 

Ostatním doporučuji, aby se více než na názorové přenice orientovali na to, zda je za nos vodím, či nikoliv a zajímali se o otázky jako: „Je pro mne důležitější to, co o sobě Lumír prohlašuje, nebo si raději poslechnu to, co s ostatními bytostmi sdílí ve smyslu duchovním, protože by to mohlo být něco, co mi v mém vlastním evolučním vývoji prospěje?“ „Dává mi to, co Lumír říká smysl, nebo to sám v sobě dopředu zavrhuji jenom proto, že jsem rozčilený, že mi Lumír neplní představy, jaké mi má podle mě a toho, čemu chci věřit, splňovat? A nejsem pak v takovém případě překážkou jenom sám sobě?“ „Co by získal Lumír tím, kdyby lhal? A je Lumírovi ona pozornost, kterou by takovým lhaním získal, něco, co by bytost s jeho dosaženým Poznáním nějak uspokojovalo? A proč?“ „Je to, co Lumír říká, projevem drzosti, nebo se mi to jako drzost jeví pouze proto, že mi to zatím připadá nepředstavitelné a jenom proto, že to zatím není mou vlastní zkušeností?“ „I když se může zdát mnohé z toho, co Lumír říká, bláznivé, nebo jako lež, setkal jsem se dosud někdy s někým, kdo dává do ucelených souvislostí tolik informací jako on? A byl by někdo schopen si něco takového vymyslet?“ atp. ​

 

Na základě takového a podobného SEBEDOTAZOVÁNÍ může každý, kdo k němu rozvine ochotu, nakonec dojít ke svým vlastním a nezaujatým závěrům. Přesto každému doporučuji, aby jim slepě nevěři, namísto toho navrhuji, aby si je každý nechal jen jako možnost otevřené, protože každá bytost, která mne ve světském slova smyslu skrze světské smysly (zrak, čich, hmat, sluch, chuť a mysl) zaregistrovala a má se mnou proto svou karmickou zkušenost a souvislost, mne v okamžiku, kdy toto své dočasné tělo odevzdá, spatří svým zrakem duchovním. ​

Co pro Vás znamená, že jste Buddhou Maitréjou? Jaké máte poslání?

 

V kontextu Vaší otázky a mého fyzického projevu zde to znamená pouze to, že jsem se sem inkarnoval proto, abych tak jako můj předchůdce Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA završil svou poslední inkarnační zkušenost. To znamená, že jsem se neinkarnoval na základě KARMY, protože jsem neměl jinou možnost než se sem inkarnovat, ale proto, že jsem si to tak sám a dobrovolně zvolil. Zde stojí za zmínku, že pro Buddhu je taková dobrovolná inkarnace něco podobného jako pro běžného člověka rozhodnutí vejít do rozžhavené sopečné lávy. Právě toto přijetí Důstojnosti obětního daru celého světa souvisí s mým posláním zde, respektive s Předurčením a s důvody, které s poslední inkarnační zkušeností Buddhy souvisí. Jedná se o důvody, které jsou v zájmu všech bytostí bez výjimky, čímž upozorňuji na to, že stojí za to jim ve svém vlastním zájmu věnovat pozornost stejně tak, jako jsem jim ve svých předchozích inkarnacích věnoval pozornost já sám. Pro představu, ve vyšších dimenzích a úrovních, než je tato, jsou hlavním základem školní výuky Čtyři Vznešené Pravdy, které zde v této dimenzi vyhlásil Buddha Šákjamuni zvaným GAUTAMA, na které potom navazují další hlubší výklady DHARMY (Učení Buddhů). Vaše evoluční výzva je porozumět, proč tomu tak je a proč by pro vás mělo být samozřejmostí například Ministerstvo Štěstí, k čemuž je nezbytná vaše zvýšená koncentrace a soustředění. Vše ostatní, čím sebe bytosti zde v této kolektivní dimenzi dosud zaměstnávají, jsou z pohledu vysokých bytostí (kterým je tato úroveň zde názorným odstrašujícím příkladem – peklem) do kolektivní mentální strasti, frustrace a utrpení zavádějící programy sledující nízké cíle, které jsou proti všeobecné SOUNÁLEŽITOSTI. Z tohoto důvodu je nahlížejí jako nepřirozené, temné a démonické. Každá jediná z těchto bytostí si uvědomuje, že ona sama je přímo odpovědná za tvorbu prostředí, ve kterém si přeje prodlévat, jehož kvalita souvisí právě s tím, jakými povahovými rysy tato bytost sama disponuje. Tyto bytosti jsou tvůrci svého Ráje, na jehož tvoření a očistě neustále kolektivně a svorně spolupracují. I ty největší zarputilce, jakým jsem byl i já sám, čeká ten jistý a samý osud – všichni postupně tomu, co Buddhové sdílejí, porozumí, budou si přirozeně přát do Buddhovských Rodin a Oblastí náležet a stanou se rovněž tak sami Učiteli toho, čemu porozuměli. ​

 

Mé poslání je prosté a otevřené sdílení toho, jaká je skutečná povaha reality. Například každý, kdo komunikuje s „druhým břehem“, s podsvětím nebo se „světem mrtvých“ chcete‐li, ví, co se děje po smrti. Tak jako mnozí ostatní, i když o tom třeba nehovoří, jsem v neustálém kontaktu se světem – z pohledu světského – „neživých“, tj. fyzicky neprojevených bytostí, kterých je bezpočet, a které jsou ve všelijakých úrovních svého evolučního vývoje a kterými jsme my všichni bez rozdílu neustále obklopeni, ač si to ne každý pro své dočasné zaujetí svým subjektivním Snem o tomto dočasném těle a v souvislosti s ním o požitcích tohoto světa, uvědomuje. Tyto nehmotné bytosti všeho druhu jsou přítomny v podstatě v každé naší situaci, ať už se nacházíme v situaci intimní, například na toaletě, nebo v situaci veřejné. Na každém našem kroku se tedy neustále nacházíme v přítomnosti tohoto nekonečného počtu bytostí, stejně tak jako bychom toto naše dočasné tělo již neměli a jsme stejně tak jako oni v absolutním slova smyslu neustále obnaženi v každém našem počínání, jen ne každý si to pro své zaujetí svou dočasnou tělesností uvědomuje. ​

 

I když se nehmotné bytosti mohou nyní – pro nemožnost běžnými světskými smysly je registrovat – jevit jako bytosti nereálné, v okamžiku, kdy člověk toto své dočasné tělo i se svými dočasnými smysly odloží, bude těmito bytostmi obklopen právě tak reálně, jak si to nyní nepřipouští. To znamená, že jsme všichni bez rozdílu vystaveni tomuto neustálému Univerzálnímu Svědectví o všem našem jednání a konání, jak se sebou, tak s bytostmi ostatními, což je zásadní zejména proto, že si v podstatě nikdo nemůže dovolit dělat cokoliv nepřístojného – v tom smyslu, co si sám nepřeje, aby to někdo dělal jemu. ​

 

S ohledem na tento fakt je veškerá dočasná představa světské moci s veškerou její dočasnou představou fyzické síly a chytrosti nevýznamná, protože v okamžiku, kdy bytost odloží dočasnou tělesnou schránku, musí chtě nechtě tomuto neustálému Univerzálnímu Svědectví, se všemi záznamy o všem jejím jednání a konání opakovaně čelit. Má motivace otevřeně sdílet Poznání Buddhů a ostatní informace s tím související, je prostá. Byl jsem, a i nadále jsem o to opakovaně žádán ze strany duchovních ochránců z různých úrovní nebo chcete-li andělů strážných, kteří mne opakovaně navštěvují a se kterými komunikuji, kterým na osudu bytostí, které chrání, záleží právě proto, že vidí dopady KARMY, které si jejich chráněnci v podstatě nepřipouštějí. ​

 

To, že tak činím, chápejte jako projev mého přání štěstí každé jediné bytosti bez rozdílu v tom smyslu, že každá z bytostí má nyní možnost ušetřit si své další trápení tak, že má příležitost a možnost s předstihem porozumět DHARMĚ (tedy Poznání Buddhů), než ji v okamžiku ztráty těla zastihne síla jejího karmického otisku nepřipravenou, což může mít za následek kromě zbytečného opakování té samé bolesti, slz a těch samých muk a trápení, také pád do nižších duchovních oblastí. ​

 

V tomto smyslu rovněž konstatuji, že samotná „víra“ například v Ježíše Krista nebo jiného Probuzeného nestačí! Každý Probuzený je pouhá inspirace k tomu, abyste se také probudili. Víra v Probuzení nějaké jiné bytosti z vás Probuzené neučiní – vy máte ve svém vlastním zájmu za úkol se Probudit a i když je zde mnoho podporujících bytostí, ony to za vás neučiní, protože přes veškeré jejich duchovní schopnosti není v jejich moci, aby tak učinili za vás. ​

 

S ohledem na uvedené jsem vám přišel říct, že lidský život je jako velmi krátký Sen, pro který nestojí za to jednat na úkor svých bližních, ve smyslu světského sklonu mstít se za to, že někdo nedělá to, co vy si přejete, ve smyslu „vědomého omezování jejich práv a svobodné vůle“. Ta mnohost bytostí, které nás neustále obklopují, jsou neustálými němými svědky všeho, což znamená, že každý, kdo jenom trochu do funkce KARMY vidí, si nemůže dovolit jednat proti právům a svobodám ostatních bytostí, což současně znamená, že každý, kdo tak jedná, si neuvědomuje, že to, o čem se domnívá, že na někom jiném páchá, je s ohledem na karmický dopad ve skutečnosti zločinem, který páchá sám na sobě. ​

 

Rovněž tak jsem přišel připomenout, že pokud kdokoliv ve smyslu „vědomé omezování práv a svobodné vůle ostatních“ jedná na jejich úkor, toto jednání se karmicky zapisuje do jeho, chcete‐li, „aury“, která je něco jako „výpis z rejstříku trestů“, protože jde o neustálé vyzařování, které se zase následně po stránce psychosomatické zapisuje do vyzařování vzhledu jak duchovního, tak tělesného včetně očí, což znamená jak následné psychopatologické zdravotní potíže, tak dobrovolné přistupování na vzhled, který by si žádná z bytostí sama od sebe dobrovolně nevybrala, pokud by tedy možnost volby měla. To má rovněž pak za následek, že bytosti, které si následně pro uvedené připadají neatraktivní, tak samy sobě uzavírají komunikaci s bytostmi atraktivními, ke kterým se třeba přejí přiblížit. ​

 

Kromě toho, každého, kdo ve smyslu „vědomého omezování práv a svobodné vůle“ ostatních bytostí jednal nebo jedná, aniž by to sám pro sebe, a tedy ve svém vlastním zájmu očistil, toho – čím blíže je okamžiku, kdy toto dočasné tělo odloží –, pronásledují nepěkné obrazy a vize, coby vhledy do jeho dalšího osudu. Kdo ví, že v tom smyslu není upřímný sám k sobě a není tak následně čestný ani ke všem bytostem ostatním, ten si může být jistý, že ty vize, vhledy a sny jsou pravdivým předurčením jeho dalšího osudu, což má přirozeně rovněž tak za následek skutečnost, že takové bytosti se začne vytrácet přirozená radost ze života, a život jako takový ve všech ohledech vybledne, přestane chutnat, čímž rovněž tak ztratí svůj význam a smysl. To samé platí přirozeně i naopak – bytosti, které vědí, že jednaly vždy čestně a upřímně, zakouší vize, které jim přináležejí. ​

 

Kdo je duchovně rozvinutou bytostí, ten vidí a rozumí tomu, že každé bytosti, která nejedná vědomě na úkor svého bližního, a tak si vroucně přeje být bytostí čestnou a pravdivou, nabízím pomocnou ruku v tom smyslu, že jí přicházím zprostředkovat odpověď na otázku utrpení (tj. První Vznešená Pravda vyhlášená Vznešeným Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA), kterým lidstvo od časů bez počátku prochází. ​

 

Nikomu nic nenutím, jsem tu pouze pro bytosti, které duchovně dozrály do stádia, ve kterém jim přijde již přirozené, že si přejí samy sebe duchovně Pozvednout, protože si již nepřejí své opakování v nesmyslných inkarnacích, popřípadě v děsivých a temných pekelných oblastech. Jsem zde pouze pro takové bytosti, které si samy sebe natolik váží, že jsou schopné Poznání Buddhů ocenit, a tak následně získat příležitost mít v rukou svůj vlastní osud, a tedy svou KARMU. ​

 

Nemám nic proti žádné z bytostí, která se o DHARMU (Poznání Buddhů) nezajímá, ale v případě, že si mě někdo splete s tím, na co je ve svém karmickém shluku bytostí zvyklý, a unikne mu, kým ve skutečnosti jsem, pak konstatuji, že se ve mně šeredně mýlí. Málokdo si uvědomuje, že PÁN JEŽÍŠ KRISTUS (se kterým rovněž tak komunikuji) je VADŽRA JOGÍN a jeho „za všech okolností milosrdný obraz“ je zavádějící, protože lidi jen uspává a upozaďuje Jeho Duchovní Vliv a Moc, která je radikální a která – pokud jde o násilí na nevinných obětech – v PRINCIPU nemá slitování. ​

 

Když PÁN JEŽÍŠ KRISTUS například říká: „Když já zavírám, pak nikdo jiný neotevře, a když já otevírám, pak nikdo jiný nezavře.“, konstatuje tím, že v dimenzi „onoho světa“, ve které působí, je jednou z Nejvyšších Autorit, která pouhou svou přítomností ordinuje v Absolutním a Neomezeném Rozsahu, který je pro běžného člověka nepředstavitelný. Když hovořím o ZÁKONECH UNIVERSA, hovořím v souladu s Pánem Ježíšem Kristem. ​

 

K tématu Svrchovanost Zákonů Universa uvádím podrobněji v tomto audiu pod názvem Lumír Láska: 21. 02. 2021 – Karma Buddha Maitreya (v textové formě zde). ​

 

Je přirozené, že to, co duchovně rozvinuté bytosti respektují, může být k smíchu bytostem, které si pravou povahu REALITY připustit odmítají, protože její pravá tvář je pro ně nesnesitelná. Každý se pokouší s REALITOU vyrovnat po svém. Realita funguje v PRINCIPU ve dvou úrovních a polaritách. Zde, v polaritě světské, vládne hrubá síla, která má dočasné účinky, protože vše, čeho je s ní dosaženo, se dříve či později rozpadne v prach, zato v polaritě duchovní fungují zákony zcela jiné, Zákony Absolutní – v tom smyslu, že Nejvyšší Duchovní Mocí je obdařen ten, kdo si je VĚDOM, co pro všechny bytosti bez rozdílu vykonal a vykonává. Taková bytost je za přítomnosti svědectví všech ostatních bytostí sama sebou Požehnaná a Svrchovaná a v tom smyslu působí v souladu se společenstvím ostatních Buddhů a Buddhovských Rodin, kdy si tito Buddhové do svých duchovních aktivit navzájem nezasahují. Dále pak, každý z Buddhů má na starosti svou duchovní oblast, ve které působí a jejíž rozloha je mimo běžný rámec běžného světského vnímání, a která se na různých úrovních setkává s duchovními oblastmi Buddhů ostatních. Dále pak je každý Buddha obklopen Bezpočtem duchovních tvorů a jiných bytostí, kterým pomohl, které podporuje a kteří se při něm drží – tyto všechny jejich vlivy a síly se spojují v sílu Buddhy, tedy na „onom světě“ stačí, aby Buddha „jen“ pomyslel na to, co se má stát a než to domyslí, je vykonáno. Je naprosto přirozené, že to nemusí být pro každou bytost na její duchovní úrovni představitelné, a proto přijatelné a nechci o tom ani nikoho přesvědčit, pouze konstatuji to, co sami poznáte – a jak se bude blížit váš okamžik odchodu z tohoto světa, budete více a více zakoušet stav bez těla, díky čemuž vám bude více a více zřejmé i to, kdo jsem a proč jsem sem přišel. Teprve pak mne budete vidět – skutečně. Do té doby se mohou bytosti, které se o svůj duchovní rozvoj opravdu upřímně nenamáhají, na základě úrovně svých evolučních zkušeností, o tom jenom domnívat. ​

 

Pouze takové bytosti, které na svém duchovním Probuzení pracovaly a investovaly tak do sebe (a tím také do vás), si ověřily, a tak dříve, než ostatní zjistily, že jsem v neustálém kontaktu s Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA a s Mistry ostatními, včetně bezpočtu dalších bytostí, které mne i se svými duchovními ochránci, které se za ně přimlouvají, prosí o oporu a se kterými v jeden jediný okamžik najednou jejich osudy komunikuji. Stejnou službu bezpečného přechodu do Vyšších Oblastí Štěstí nabízí i vám. Máte‐li upřímný zájem, jsem zde pro vás, nemáte‐li jej, vyhněte se mi. Bytosti duchovně nerozvinuté mne zde přirozeně vnímají tak jako sebe, jako člověka, a stejně tak o mně jako o člověku smýšlejí. Ale já nejsem člověk – ve smyslu toho, jakou příležitost pro všechny bytosti bez rozdílu představuji, jsem Posel Boží a PRINCIP, tj. něco, co je mimo běžný rámec chápání. Svět opravdu není to, co se zdá těm, kteří na něm usínají. ​ ​

Co znamená pro Vaše stoupence v Srdci Dharmy, že jste Buddhou Maitréjou?

 

To je spíš otázka na členy Sanghy SRDCE DHARMY. Co to znamená pro některé z již Probuzených Mistrů, se můžete dočíst v recenzích přímo v knize: „MAITREYA BUDDHA SÚTRA aneb PRÁZDNOTA… MATKA DĚDICŮ NESMRTELNOSTI“. Obecně pro každého, kdo se nejprve koncentroval na to, co a proč s ním sdílím, spíš než na to, co si o mě na první pohled myslí, setkání se mnou znamená dimenzi Štěstí, která je mimo rámec běžného světského chápání. Protože duchovně nerozvinutý člověk si prostě nedokáže představit, jaké to je mít takové Štěstí, že se v jeho životě zjeví Buddha, kterého Rozpozná a který má ochotu vyložit mu Učení Buddhů způsobem srozumitelným tak, aby získal možnost a příležitost vyvázat se z inkarnačního cyklu v koloběhu života a smrti Samsára. Míra tohoto stavu Štěstí je Absolutní, Nekonečná, a proto neměřitelná. A stejně tak Absolutní, Nekonečné, a proto neměřitelné jsou zásluhy bytostí, které se duchovně rozvíjely, protože tím, co díky svému vlastnímu úsilí a houževnatosti umožnily sami sobě, připravily cestu pro všechny ostatní bytosti, které svou vlastní příležitost prozatím nerozpoznávají.

 

A co to znamená pro nás ostatní? S Buddhou Maitréjou přichází (protože jde o významnou událost, pokud ji tak sám vnímáte) Nový Věk. Kdy nastal? Poznáme i my, kdo nejsme buddhisté, že nastal?

 

Ze všeho nejdříve je třeba říct, že žádná z Probuzených a Osvícených bytostí nespadá do žádného náboženství. Všichni Probuzení jsou ve své podstatě kooperující Buddhové spadající do „bratrstva světla“, včetně např. již uvedeného Pána Ježíše Krista. ​

 

Kdo má ochotu odložit dogmata, může porozumět tomu, že „jméno“ samo o sobě, a tedy „označení“, může být té či které bytosti v její subjektivitě „mentální nečistotou“ v tom smyslu, že na ní jako „na jméně“, a tedy „na mentálně drženém psychickém tvaru“ právě „dogmaticky lpí“, kdy toto lpění samo o sobě znamená „uchopování“, které taková bytost považuje za „svou víru“, které se zuby nehty právě dogmaticky drží, kdy právě tento sklon ono dogma „mentálně svírat a uchopovat“ jako „něco svého“, za co je „třeba se bít“, takové bytosti působí bolest a utrpení. Taková bytost si toto své lpění a držení se onoho mentálního konceptu ani neuvědomuje, a protože neuvědomuje, ono lpění a držení samo o sobě takové bytosti právě brání v tom, aby si tento svůj sklon jako svou překážku duchovního vývoje vůbec uvědomila a následně jej jako svou mentální nečistotu také odstranila. Pokud se však stane ZÁZRAK, zjeví se v oblasti trpících bytostí BUDDHA, který bude ochotný vyložit DHARMU a pokud trpící bytost rozvine ochotu k sobě v tom smyslu, že bude Buddhovi naslouchat, může se stát ZÁZRAK – další BUDDHA se Probudí. ​

 

V tomto smyslu je konkrétním a extrémním příkladem (a opakem Buddhy) do svého utrpení zahleděné bytosti, mentální koncept krále-diktátora, který je zatížen svou Nevědomostí (absence Poznání Buddhů) právě proto, že sám sebe svými vlastními mentálními překážkami, a tedy mentálními nečistotami zaměstnává (příčina), čímž ve svém nitru dává vznikat překážkám, a tedy mentálním nečistotám, které se posléze manifestují jako představy „překážek, a tedy mentálních nečistot vnějších“ (následek a současně příčina), které král-diktátor následně chápe a vnímá jako „jeho život a status ohrožující“ (následek a současně příčina), a tedy jako představy „svého vlastního strachu z následků“, tedy toho, co může jeho Sen ohrožovat (následek a současně příčina), co proto zakouší jako stavy a představy „svého neustálého neklidu“ a tedy utrpení (následek a současně příčina). Člověk, který paradoxně namísto toho, aby ve svém vlastním zájmu na základě své upřímné námahy k sobě pracoval na svých vnitřních nečistotách, a tedy „démonech“ (příčina) a tak docházel stále hlubších duchovních úrovní dosaženého klidu (následek), sám sebe zaměstnává tím, že svůj strach, jehož je obětí, nedobrovolně, aniž by si uvědomoval, čeho je sám tvůrcem (KARMA), se pokouší „tišit“ tím, že iniciuje „vedení války“ ve smyslu „uklízení a vyhlazování překážek vnějších“, tedy toho, s čím sám ve svém nitru bojuje, čehož je sám původcem, a co mu není dle jeho libosti, přesto, že on sám je tvůrcem své vlastní neutěšené situace. Na uvedeném vidíte, že bytost, která nábožensky mentálně „koncept krále-diktátora“ vyznává, se nedokáže sama od sebe zastavit, protože čím více bytostem vědomě ublížila, tím více pod vlivem svého strachu z pomsty od bytostí, kterým ublížila, touží po tom, aby měla větší vliv a moc, což v dalším důsledku vede k tvoření dalšího utrpení na sobě i ostatních, a tedy k extrémnímu vyvrcholení polarity neštěstí, jejímž opakem je polarita Štěstí, tedy BUDDHA. ​

 

To všechno dopodrobna soucitně popisuji proto, abych každou jedinou bytost upozornil na skutečnost, že jaká je míra Nevědomosti (absence Poznání Buddhů), taková je míra sklonu té či které bytosti k niternému uchopování dogmat (příčina), taková je míra jejího skonu k agresivitě a vedení války vnější (následek). To je nekonečné neštěstí prosté klidu a je tedy utrpením. ​

 

To všechno vám všem říkám proto, abych dal každé bytosti najevo, že v mých očích (ani v očích ostatních Mistrů ze Sanghy SDRCE DHARMY) zde nejsou „nějací ostatní nebuddhisté“, pro které je Poznání Buddhů, které s každým – kdo o to projeví zájem – otevřeně sdílíme, nedostupné. K tomu také uvádím, že každý potřebuje duchovní vedení a své duchovní ochránce, kteří ho v okamžiku, kdy odevzdá toto dočasné tělo, provázejí v říši podsvětí (respektive, ve skutečnosti není rozdíl mezi říší podsvětí a tímto světem, ale to je spíš pro pokročilejší nátury). Ne ale každý si to ke své vlastní škodě připouští. Každému, kdo sám sebe bere vážně, to je každý, kdo ví, že tímto jedním životem „hra nekončí“, proto přeji, aby se o sebe upřímně zajímal v tom smyslu, že vyhledá skutečné duchovní autority, naváže s nimi kvalitní vztahy a bude se od nich učit tak, aby se stal duchovně pevným a stabilním proto, aby v okamžiku, kdy toto dočasné tělo odloží, mohl svému osudu čelit. Přát to všem mohu, ale přát si to za někoho v mé moci není. ​

 

Také, ať už jste buddhisté anebo nebuddhisté, ať už jste členové anebo zástupci jakéhokoliv duchovního proudu, vyzývám každého jednoho z vás, kdo sebe sama považuje za člověka Dobré Vůle, abyste kontaktovali Sanghu SDRCE DHARMY a připojili se k naší VIZI, která nese název „VZÁJEMNÁ ÚCTA“ s podtitulem „důstojný život v důstojné společnosti“. Kouzlo této SJEDNOCUJÍCÍ myšlenky tkví právě v opuštění názorového dogmatu, které je „možným přesahem“ ve smyslu „získání síly duchovní“, která se ve výsledku přirozeně manifestuje navenek jako Zlatý Věk. VIZE „VZÁJEMNÁ ÚCTA“ – „důstojný život v důstojné společnosti“ sleduje tyto body:

 

LL BM + logo.png

Lumír Láska ♥ Buddha Maitreya

Lumír Láska

1) Registrujeme subjekty Světla, tj. bytosti, které ctí práva a svobody jednotlivců.

2) Projevujeme směrem k nim respekt v tom smyslu, že jim říkáme, co na nich oceňujeme a proč si jich tedy vážíme. Tedy tím, že ty kvality oceňujeme, je rovněž tak podporujeme, a tedy posilujeme v tom smyslu, že i oni v tom co dělají, vidí svůj hlubší smysl.

 

3) Těmto subjektům navrhujeme možnost různorodosti v tom smyslu, že základní názorové rozdíly nejsou „problém“, ale naopak PŘÍNOS. Poukazujeme na to, že přesto, že jsou v tom, čemu se aktuálně věnují úžasní, jejich cesta není „jediná správná“ v tom smyslu, že je třeba překročit „svou vlastní vizi“ proto, aby bylo možné VIZE VŠECHNY SJEDNOTIT a ZÍSKAT TAK (RESPEKTIVE SOBĚ POSKYTNOUT) MOŽNOST PRACOVAT SYNERGICKY, kdy při dosažení onoho SYNERGICKÉHO EFEKTU „ďábel padá na ústa okamžitě“ a to právě prostřednictvím oné „pouhé“ OCHOTY „spolu ve Vzájemné Úctě vyjít“, která je „tak prostá“ a přece ve smyslu „ji ostatním nabídnout“ tak „náročná“, kterou je ale možné realizovat, kdy celé toto mé sdělení o této možnosti je důkazem, že je to možné. ​

 

V souvislosti se mnou jako Probuzeným upozorňuji na další možný kámen úrazu ve smyslu možné „mentální překážky“. Spoustu lidí vnímá Buddhu jako nějakého „nadčlověka“ a On v jisté míře je, protože s veškerým svým vynaloženým úsilím a sebezapřením došel do stádia, ve kterém porozuměl něčemu, čemu prostý člověk ZATÍM – protože tou samou cestou neprošel – neporozuměl, čímž to Buddha lidem a bytostem ostatních říší zpřístupnil. Buddha však není „nadčlověk“ v tom smyslu, že by byl někomu nadřazený, jak si to často vysvětlují bytosti, které sami sebe zaměstnávají svými vlastními mentálními překážkami, a proto sami sebe vnímají jako příliš „malé“ a „nedostatečné“ a „neschopné“, a k „ničemu“ atd., a proto toho, kdo se Probudil, na základě těchto svých vlastních předpojatostí o sobě, vnímají jako onu „mentální překážku“, kterou přirozeně nenávidí proto, že jak už jsem naznačil – „jaká je míra Nevědomosti a vlastní představa sebe sama jako bytosti nedokonalé, taková je míra agresivity a nenávisti“ vnější a tedy neosobní. Každý, kdo je zatížen Nevědomostí (absence Poznání Buddhů) ve své subjektivitě trpí a o tomto utrpení se sám rozhoduje, aniž si svá rozhodnutí jako svá rozhodnutí uvědomuje, a tedy si neuvědomuje ani to, že se pro to, o čem se sám rozhoduje, zlobí na nějaké představy, které si sám o něčem vnějším mimo něj usmyslel. Pro mne, který přeje Probuzení Všem Bytostem Bez Rozdílu, není možné, abych byl někým, kdo by měl záměr někoho ponižovat, protože sám ve své subjektivitě netrpím sklonem ponižovat sebe. Pokud už někoho konfrontuji, tak pouze a jedině ve smyslu „zrcadlo, mistr a žák“, abych tak poukázal na úskalí duchovní slabosti bytosti a vyburcoval ji tak k tomu, aby se na sebe ve zdravém slova smyslu naštvala a přála si duchovně povyrůst. ​

 

Mějte přitom na paměti, že Ten, kdo je Buddha, si uvědomuje VŠECHNY karmické následky, a protože si je uvědomuje, může někdy připadat za blázna těm, kdo si je neuvědomují. To znamená, že Ten, kdo je Buddha, je tím, kdo všechny ostatní bytosti podporuje právě proto, že s ohledem na uvedené ani nemůže jinak než ostatním bytostem s celého svého SRDCE přát to, co je již dostupné jemu, proto, aby se vyvarovaly pro ně neprospěšným karmickým následkům. Motivací Buddhy je tudíž zejména jeho přání, aby se i ostatní bytosti, tak jako on před nimi, vyvázaly z inkarnačního cyklu v koloběhu zrození a smrti Samsára se vším, co s tím souvisí. ​

 

Přirozenost Buddhy, který myslí na všechny bytosti v tom smyslu, že jim nabízí možnost vystoupení z koloběhu Samsára je kvalitou, která nedbá běžné světské nenávisti, počítá s ní, protože Buddha má tu zkušenost s tím, že i ti, kteří ve svém aktuálním zaujetí tím, čemu přikládají důležitost, nenávidí, zítra Prozřou a budou se ze svého Poznání RADOVAT. Každý nakonec dříve či později, dle jeho vlastní karmické zátěže, rozpozná, co se kolem něj odehrává a také proč a až rozpozná, zjistí, že ZÁMĚR BUDDHY je Mocnější než cokoliv, s čím se doposud setkal a až se tak stane, nezbude mu než se před ZÁMĚRY BUDDHŮ sklonit zrovna tak, jako jsem se sklonil já sám, kdy právě z této své zkušenosti hovořím, zatímco si to někdo může vykládat jako „že se předvádím, protože nemám, co na práci“, nebo jako „mou pýchu“. Je ale otázka, jestli je ten, kdo se předvádí, schopen dát do souvislostí mnohost a obsáhlost toho, co dávám do souvislostí já, způsobem, o kterém každý ve svém nitru DOBŘE VÍ, že to, co já pouze interpretuji a konstatuji, tak prostě je. A je také otázka, jestli je možné v obyčejném sdílení, které někdo na základě své Nevědomosti považuje za „mou pýchu“, nalézt a spatřit pýchu jako takovou.

 

Berte v potaz také skutečnost, že po světě kráčejícího Buddhu není schopna zaregistrovat každá bytost. Zaregistrují ho jedině bytosti rozvinutější (nebo takové, kterým se dá Buddha poznat), které na něj v zájmu všech ostatních bytostí upozorní, ne proto, aby je Buddha přesvědčoval o pravdivosti jeho prohlášení a skládal jim o tom důkazy, ale proto, aby se každý, komu na sobě záleží, ve svém vlastním zájmu věnoval pozornost tomu, co mu Buddha sděluje, aby tak získal možnost dříve, než na to po světském způsobu plivne, si ověřit, jestli to není pravda. Kdo to sám sobě umožní, tomu slibuji, že duchovně dospěje, stane se Buddhou a Pánem své KARMY, čímž obsáhne Stav Absolutního Štěstí ve smyslu BOŽSTVÍ, které je s tím, co běžný světský člověk nazývá štěstím, nesrovnatelné a nedá se ani slovy vyjádřit. ​

 

Na tom nyní vidíte, že kdo Buddha není, nemůže spatřit motivaci Buddhy, jelikož sám sobě prostě není schopen přát to, co mu přeje Buddha, protože kdyby toho byl schopen, pak by byl sám Probuzeným – tedy Buddhou. Uvědomoval by si VŠECHNY karmické následky a nepodléhal by vnitřním konfliktům rozpolcenosti, které si projektuje do ostatních bytostí.

 

Vše ostatní, jak si mne, kdo dle toho, jaké duchovní a mentální úrovni podléhá, vykládá, popřípadě co se o mně vytržené z kontextu dověděl, popřípadě co bylo záměrně překrouceno, popřípadě co si ten, kdo o mně něco sdílel, sám dle svých vlastních sklonů k pudovosti psychologicky zabarvil, se mnou nijak nesouvisí. Čímž upozorňuji na skutečnost, že pokud jsem se Probudil a otevřeně informaci o svém Probuzení sdílím, JE TO MOŽNÉ PRO KAŽDÉHO, KDO SE O TOM ROZHODNE a SVÉ ROZHODNUTÍ DÁ VE SVÉM ŽEBŘÍČKU HODNOT NA PRVNÍ MÍSTO. Tzn., že se ve skutečnosti vyslovuji o tom, že JIŽ NYNÍ VIDÍM KAŽDOU JEDINOU BYTOST s JEJÍM ABSOLUTNÍM DUCHOVNÍM POTENCIÁLEM JAKO BUDDHU, což ve své podstatě znamená, že se vyslovuji o úctě ke každé jediné bytosti, které jsem se ROZHODL být INSPIRACÍ a SILOU, která je POVZBUZUJÍCÍ, a tedy VŮLI k vlastnímu duchovnímu růstu vlévající, ne „silou“, která tkví v pudovosti a je tedy doprovázena strastiplnými sklony, které mají za cíl někoho ponižovat. ​

 

S ohledem na vše dosud uvedené s touto naléhavostí hovořím v zájmu každé jediné bytosti… a přeji si, abyste mi všichni porozuměli, protože kdybyste mi rozuměli již nyní, věděli byste to, co vím já, a proto byste věděli, že si prostě nemůžete dovolit tomu, čemu rozumím já, neporozumět… Když rozumíte tomu, čemu rozumím já, náhle rozumíte i tomu, kde se vzala má motivace a její naléhavost o tom s vámi hovořit. ​

 

Proto se vší ZÁVAŽNOSTÍ konstatuji, že budoucí osud každé jediné bytosti závisí výhradně na tom, co si ta či která bytost myslí, a tedy čím sebe samu aktuálně zaměstnává a to včetně těch nejniternějších myšlenek a nejhlubších motivací na té nejjemnější úrovni, ze které NÁSLEDNĚ (následek) povstává VŠE to, co taková bytost říká a dělá, čímž sebe samu bytost definuje, což je opět příčina, která sebou nese své následky. ​

Ignorování uvedeného tedy znamená demonstraci ignorování Duchovního Zákona, který stojí nad zákony světskými a ignorování Duchovních Zákonů proto ve skutečnosti znamená demonstraci ignorování sebe samého, což je v absolutním slova smyslu projevem „nezájmu o sebe“. Taková bytost, která se projevuje tak, že o sebe v duchovním slova smyslu zájem neprojevuje, která svůj duchovní rozvoj nebere ZCELA VÁŽNĚ, o sobě ve skutečnosti prohlašuje, že svůj další osud jako něco, co nemá ve své moci, opomíjí a je tedy bytostí, která samu sebe opustila, a tedy se o ní hovoří jako o bytosti, která se „nemá“ v tom smyslu, že si ani neuvědomuje, že je tvůrcem svého vlastního osudu. ​

 

Konstatuji, že tímto životem život nekončí a že bytosti by měly brát již za tohoto života vážně vize jak pokojných, tak hněvivých božstev, která „mrtvého“ doprovázejí do vyšších stavů, popřípadě, pokud nebyl dobrým člověkem, jej v jeho posmrtném stavu pronásledují do pekelných oblastí, které mu přináležejí. ​

 

Zde upozorňuji na skutečnost, že existuje bezpočet těchto variant duchovních říší: světy bohů, světy žárlivých bohů, světy lidí, světy zvířat, světy hladových duchů a světy bytostí pekelných. Běžný světský člověk, pro své zaujetí svým dočasně složeným, a proto omezeným vědomím, registruje pouze říše lidí a zvířat, ostatní a NEUSTÁLE PŘÍTOMNÉ neviditelné říše, které s ním v nekonečně rozsáhlém a mnohovrstevnatém Universu neustále koexistují, si vůbec neuvědomuje, to ale neznamená, že se s nimi opakovaně nesetkává. Kdyby si to uvědomoval, vůbec by nejednal tak neopatrně, jak často jedná, protože by se zhrozil a zděsil zjištění, že oproti tomuto dočasnému Snu o této představě „tohoto jediného života“ a jeho takzvané „světské hierarchii“, stojí svět Nekonečný a Univerzální i s jeho Univerzální Hierarchií Duchovní. ​

 

Takové bytosti, které nemají svou vlastní duchovní sílu, popřípadě jistotu v opoře svých duchovních ochránců, zejména díky nashromážděným zásluhám dobra, jsou v Absolutním slova smyslu a významu ztracené. Každé bytosti, která si v uvedeném není sama sebou jistá, doporučuji, aby odložila Sen o dočasných jevech a započala brát svůj duchovní vývoj naprosto vážně, protože kdo potřebnou duchovní oporu nemá a jedná proti základním právům a svobodám svých bližních, pro toho je toto tělo jen chabým a dočasným úkrytem, protože každý bez výjimky bude v souvislosti se silou svého karmického otisku, který v říši podsvětí předurčuje jeho další osud, nemilosrdně stržen do takových říší, které mu dle jeho naturelu přináleží. Každý, kdo bere svůj osud vážně, se učí hledět do budoucnosti takovým způsobem, který mu dovoluje vidět, co se v ní bude odvíjet proto, aby na to mohl mít vliv již nyní, a proto každý, kdo k tomu nemá vlohy, nezbytně potřebuje, aby jej ten, kdo je má, bezpečně na Druhý Břeh převedl. ​

 

To, že nastal Nový Věk, poznáte tak, že si vy sami uvědomíte, že celý tzv. „vyspělý“ svět touží po Dokonalosti a marně ji hledá v tom, co dokonalé není. I když se to na okamžik jako „dokonalé“ tváří, dříve či později člověka čeká opětovné zklamání, protože to, co člověk za Dokonalé považuje a na co se ve svém konzumním sklonu neustále upíná, to také Neustále Pomíjí, a tedy pokud si člověk marně počíná tak, že dokola hledá štěstí v tom, co Neustále Pomíjí, není možné, aby ho takové počínání přivedlo ke Štěstí Trvalému. ​

 

Pokud je v subjektivitě jednotlivce přítomná Nevědomost (neznalost Poznání Buddhů jako příčina), bytost podléhá sklonům a návykům konzumně toužit po dočasných a krátkodobých představách „požitků štěstí“ (následek). Pokud bytost těmto sklonům podléhá, tyto sklony jsou sinější než bytost sama a bytost svou TOUHU po tom se naplnit tím, čím sebe naplnit trvale nedokáže, jako své utrpení nerozpoznává. ​

 

Z tohoto důvodu je Nevědomost rozpoznávána jako duchovní slabost. Na základě této slabosti podléhají bytosti dalším sklonům k obviňování ostatních v tom smyslu, že je činí odpovědnými za to, že jsou nešťastné. Bytosti, které takovou odpovědnost na sebe přebírají, opět na základě své vlastní Nevědomosti podléhají vydírání atp. V tomto smyslu se bytosti na základě svých marných očekávání kladených na sebe i ostatní na kolektivní karmické úrovni zneužívají, zatímco k tomu ve svém zlozvyku používají nástroj konceptu „viny“. Tento způsob vzájemného zneužívání se dá nazvat „víra ve způsob života“, nebo také „norma“. Taková víra a norma je však arogantním postojem bytostí, které si své utrpení neuvědomují. Takový způsob vzájemného zneužívání se dá také nazvat „všeobecné zklamání“, na jehož základě je celý svět zmítán utrpením ve formě a podobě představ „viny“, tedy sklonů jednotlivců k obviňování a vydírání sebe i bytostí ostatních ve smyslu představ „o nedostatečnosti své“ i představ „o nedostatečnosti bytostí ostatních“. ​

 

Aby bylo možné evolučně se vyvíjet, je třeba příčinu tohoto utrpení rozpoznat, což je možné pouze za takového předpokladu, že si bytosti Dovolí opustit staré koncepty a sami sobě Umožní nahlédnout „jevy takové, jaké jsou“, tj. DHARMA. ​

 

Pokud to bytosti sami sobě umožní, zjistí, že pro své neporozumění v tom smyslu, že hledají uspokojení způsobem, který je trvale uspokojit nedokáže, sami sebe upínají na to, co Dokonalé není a od „toho“ na co se pod vlivem své Nevědomosti upínají, očekávají, aby to Dokonalé bylo, což má přirozeně za následek onen stav všeobecného zklamání. ​

 

Je proto přirozené, že bytosti, které na základě své sebetrýznivé úrovně „víry“, kterou jako své náboženství vyznávají (příčina), obviňují z nedokonalosti sami sebe, následkem toho po Dokonalosti touží, následkem toho (jak přistupují k sobě, tak přistupují k bytostem ostatním) obviňují z nedokonalosti bytosti ostatní, následkem toho trvají na tom, aby ostatní byli dle jejich vlastních strastiplných představ „dokonalí“, což je holé šílenství a kolektivní utrpení – tj. KARMA. ​

 

Pokud je okamžikem zrození tohoto dočasného fyzického těla zřejmý rovněž tak okamžik jeho rozkladu, pak vše „utvořené“ v představě „mezičasu“ od okamžiku představy „narození“ do okamžiku představy „smrti“ podléhá naprosto stejné zřejmosti následného „rozložení“. A to ve své podstatě znamená, že na „tom“ není možné realizovat představu „chyba“, a pokud to není možné, není ani možné na tom realizovat představu „vina“, a pokud to není možné, není ani možné vinit sebe, a pokud to není možné, není ani možné obviňovat bytosti ostatní – to je vaše Svoboda ve smyslu Možnosti Ukončení Kolektivní Karmické Souvislosti. Ano, pokud neexistuje „chyba“, neexistuje „vina“, jsem tedy tím, kdo na tento svět přišel UKONČIT KONCEPT VINY proto, aby bylo možné UKONČIT VZÁJEMNÉ VYDÍRÁNÍ, tj. KONEC MENTÁLNÍHO STAVU VÁLKA. ​

 

Je to právě toto Vědění a Poznání Buddhů, prostřednictvím kterého bytosti mohou, pokud si to tak sami prostřednictvím tohoto Poznání umožní, uskutečnit Bezpodmínečnost k sobě, a tak i k bytostem ostatním a teprve tak mohou vystoupit z koloběhu zrození a smrti Samsára. Je to tedy Vědění a Poznání Buddhů (tj. DHARMA), které je ve skutečnosti onou Dokonalostí, jelikož člověka seznamuje s jeho vlastní Nesmrtelností, čímž takový člověk dochází Věčného Klidu a Uspokojení, tedy NIVRÁNA. Právě v tom smyslu jsem vás všechny přišel, na vaši vlastní Nesmrtelnost upozornit, s Ní vás seznámit a v tom smyslu vám Všem Udělit Milost Poznání tak, aby se vám stala zřejmou. Z uvedeného je rovněž tak patrné, že pro evoluční vývoj všech ostatních bytostí tohoto světa je duchovní vedení, které bytosti doprovází k uskutečnění Poznání Buddhy, a tedy své vlastní Dokonalosti, nezbytností. ​

 

Vše, čemu je v tom smyslu třeba porozumět, jsem podrobně a srozumitelně shrnul do své knihy „MAITREYA BUDDHA SÚTRA aneb PRÁZDNOTA… MATKA DĚDICŮ NESMRTELNOSTI“, kterou jsem vydal jak za podpory nehmotně projevených Duchovních Mistrů, tak za podpory bytostí ze Sanghy SRDCE DHARMY, které toto poznání již uskutečnily a které je sdílí s každou jedinou bytostí, jež o sebe projeví zájem v tom smyslu, že si připustí První Vznešenou Pravdu, kterou vyhlásil Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA. ​

 

Na mém příchodu je tedy to HLAVNÍ a ZÁSADNÍ, že jsem přišel proto, abych potkal všechny připravené i nepřipravené, kteří se tak stanou budoucími připravenými… proto, abych světu a všem jeho národům toto NEDOROZUMĚNÍ „KONCEPTU VINY“ vysvětlil tak, aby bylo možné na základě tohoto porozumění tento koncept „viny“ mentálně přesáhnout, a tak jej jednou provždy jako přebytečný opustit. Kdo k sobě samému rozvine Ochotu k Porozumění, ten nakonec Porozumí, ten sebe z Kolektivní KARMY Osvobodí, a tak následně také Všechny ostatní bytosti. ​

 

Zkráceně jsem vše potřebné shrnul do textu Lumír Láska: Srdce Dharmy aneb Návod k Sobě (ve formátu PDF k dispozici zde). který předcházel knize „MAITREYA BUDDHA SÚTRA aneb PRÁDZNOTA… MATKA DĚDICŮ NESMRTELNOSTI“.

 

Předtucha toho, že Nový Věk nastane, započala dnem 7. 8. 2012, tj. okamžikem mého Osvícení. O devět let později píši tento text o Konci Karmy: Lumír Láska: 07. 08. 2021 – Konec Karmy – Život Věčný (v audio verzi také zde). ​

 

Posledních 500 let tohoto věku se počítá od 25.6.2020 do 25.6.2520. Více zde: Lumír Láska 27. 3. 2019 – Konec světa (v textové verzi zde) a : Lumír Láska: 30.6.2020 Konec světa aneb Vláda Světla (v textové verzi zde).

 

Nový Věk poznáte také tak, že se již nebudete vnímat za „buddhisty“, nebo „křesťany“ atp., ale SHODNETE se na tom, že VŠICHNI BEZ ROZDÍLU sledujete Naprosto Stejný Ideál Probuzení, ať už se ten ideál nazývá jakkoliv. Ať už jde o jakýkoliv duchovní proud či jakoukoliv duchovní tradici, v ideálním případě má poskytovat útočiště všem lidem, kteří ve svém vlastním zájmu dělají vše proto, že sledují cíl přiblížení se Stavu Probuzení, ať už Stavu Krista nebo Stavu Buddha atd., který uskutečnil Představený takové tradice. Pokud jakákoliv z tradic a jejích členů tento hlavní cíl za všech okolností skutečně upřímně nesleduje, pak nejde o tradici, ale o činnost, která je totožná s jakýmkoliv jiným světským zaměstnáním, které sleduje namísto vzestupu duchovního, utrpení kolektivní.

 

Kdo sám sobě poskytne Ochotu k tomu, aby onu SHODU uznal, ten s oním uznáním rovněž tak získá Schopnost své vlastní Probuzení Uskutečnit. Kdo onu Ochotu sám sobě odmítnout poskytne, ten sám sebe o Schopnost své vlastní Probuzení Uskutečnit ochudí a není jisté, jestli mu bude umožněno, aby se s Probuzenou bytostí setkal. Tedy bez ohledu na to, zda buddhisté jste anebo nejste, to, že Nový Věk nastal, rozpoznáte pouze tak, že vy sami se prokážete jako lidé Dobré Vůle v tom smyslu, že Dobrou Vůli prokážete sami sobě. Ten, kdo se tak sám k sobě Ochotou neprokáže, o sobě dává veřejně najevo, že k sobě Ochotu rozvíjet odmítá a ten, kdo nemá Ochotu, nemůže získat ani Schopnost. Tak prosté to je. To přirozeně také znamená, že pro někoho Nový Věk nastal a pro někoho zatím nenastal a přirozeně nastat ani nemůže a kdo ví, zda pro něj kdy nastane. Co to tedy znamená, to záleží na každém jediném z vás, protože tu ani o nikoho jiného, než o každého jediného z vás a o vaši odpovědnost za sebe samé, nejde. ​

 

Osvícení samo o sobě je VELMI PROSTÉ, jde o „pouhé“ oddělení představy „tohoto světského vědomí“ od představy „vědomí absolutního“ a o UVĚDOMĚNÍ SI TOHOTO ODDĚLENÍ – slovní popis a realizace však není to samé, i když slovní popis může pomoci tomu, aby pouhým jeho přečtením bytost Osvícení zrealizovala. ​

 

Poznání, které sdílím, je dostupné každému, kdo vyvine úsilí k tomu, aby sám sebe oprostil od svých vlastních překážek a předpojatostí, aby tak nebyl překážkou svému vlastnímu porozumění, jež si může poskytnout tak, že sebe uschopní k tomu, aby byl schopen si Poznání Buddhů vyslechnout, na základě toho je svým vlastním zkoumáním prověřil, a tak došel ke svým vlastním závěrům. Buddha Majtréja je zde tedy pro všechny, kdo jsou Ochotni vidět svou příležitost za dogmaty a ti kdo jsou nejprve Ochotni, ti budou následně Schopni, protože schopnosti naprosto přirozeně přicházejí až po tom, co je rozvíjena ochota k jejich získání. Já sám nejsem buddhista a můj příchod znamená právě Sjednocení, které se neomezuje na náboženské tradice, které tímto nijak nehaním, považuji je za kulturní a evoluční dědictví lidstva, bez kterého by nebylo možné dojít až sem.

 

Ať každý rozhodne sám za sebe, zdali je pro něj to, co je mnou doposud sdělené, dostačující k tomu, aby mu bylo zřejmé, že Nový Věk již nastal. Každý o tom ROZHODUJE sám. Nikdo jiný za ROZHODNUTÍ, které činí každý sám za sebe, odpovědnost nemá.

Z českých buddhistů ve Vás buddhu Maitréju rozeznal jen málokdo. Jak si to vysvětlujete?

 

S ohledem na vše již uvedené si dokážete představit, jak si co vysvětluji, respektive jak se na co dívám, proto když dovolíte, odpovím nejprve nám všem trochu pro odlehčení a pobavení:

„Z českých autoopravářů, kterým jsem v minulosti svěřil své vozy do servisu a opravy, jen málokdo rozeznal příčinu poruchy vozu a toho, co bylo třeba servisovat, a ne v jednom případě se dokonce stalo, že mi opravili i to, co bylo naprosto v pořádku jen proto, aby nepřišli o kšeft.“ Tím říkám, že mnoho bytostí, které zastávají mnoho všelijakých rolí, se koncentruje spíše na svou dočasnou roli než na skutečnost, že jde o její dočasnost. ​

 

V předchozí otázce jsem hovořil o „stupni víry“, o kterém Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA konstatuje: „Ti, kdo ustrnuli na stupni víry, nemohou opustit koloběh zrození a smrti Samsára.“ Aby nedošlo k nedorozumění, toto není útok na víru či vyznání jako takové, toto je konstatování, že sklon uchopovat víru způsobem dogmatickým je příčinou omezení duchovního vývoje. ​

 

Někteří dogmatici se na mne urazili proto, že jim má přítomnost narušila představu o „té jejich víře“, o kterou opírali veškerý svůj dosavadní život a světské počínání. Takového člověka, který veškerý svůj život a světské počínání o dogmata (ve smyslu „stupeň víry“) psychologicky opírá, se přirozeně dotýká vše, co je s takovým dogmatem v rozporu. ​

 

Takové bytosti čelí svému vnitřnímu rozporu „buď to, v co věřím anebo Lumír“ a pro člověka, který Dualitu dosud nepřesáhl, je přirozené, že pod vlivem KARMY sám sebe nutí k tomu, aby se rozhodl, aby si vybral pouze jednu z možností a každý, kdo se rozhoduje pouze pro jednu z možností, podléhá sklonům k extrémismu a vymezování se ve smyslu „bude to tak, nebo tak a ne jinak“. Tento stav je sám o sobě projevem sklonu k dominanci, tj. pudovost. Každý, kdo podléhá svým vlastním nezpracovaným sklonům k dominanci, zcela přirozeně podléhá skonům k vedení „války“. ​

 

Takové bytosti trpí představou, že mají právo na to být pro své vlastní důvody ve smyslu „víry“ dotčení, zatímco si nepřipouštějí, že se o tomto svém „dotčení“ na vnějších podmínkách zcela závisle ROZHODUJÍ a za svá ROZHODNUTÍ činí odpovědné bytosti ostatní. Takové bytosti rovněž tak ve svém zaujetí zcela přirozeně trvají na představě, že „ta jejich práva na dotčenost“ jsou Nadřazenější právům ostatních bytostí, jejichž právo na „svou víru“ takové bytosti neuznávají a tato práva jim upírají proto, že pro svou vlastní duchovní úroveň ve smyslu „ustrnutí na stupni víry“ ani jinak jednat nemohou: viz Lumír Láska: 24.4.2021 - Miluji Tě - Uděluji Ti Milost (v textové verzi zde). ​

 

Takový postoj znamená: „Pokud nejsi tím, za co tě považujeme my, budeme tě na základě toho, čemu chceme věřit my nenávidět proto, že to, co říkáš, že představuješ ty, není v souladu s tím, čemu jsme se rozhodli věřit my.“ ​

 

Takový postoj nepovažuji za „duchovní úroveň“ hodnou nejen „duchovních představených“. Každý, kdo si přeje nalézt Štěstí, by měl být ochoten k tomu je přát ve smyslu „bez ohledu na to, kdo jsi a co si o tom myslím, přeji štěstí všem bytostem bez rozdílu, a tedy i tobě“. Je mnoho tzv. stoupenců Buddhova Učení či tzv. Jeho tzv. následovníků, kdy tito nepřejí štěstí nikomu, kdo se jim zprotiví a kdo se jim zprotiví, tomu dokonce přejí neštěstí jen proto, že podléhají svým vlastním sklonům se pro svou vlastní bolest (která má příčinu v Nevědomosti) mstít. Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA takové bytosti nazývá „děti“. ​

 

Na uvedeném vidíte, že v absolutní skutečnosti je každý dotčen výhradně svým vlastním neštěstím ve smyslu Nevědomosti (absence Poznání Buddhů), na základě které si ten, kdo se ROZHODUJE o tom být „svou vlastní vírou“ dotčený, ani neuvědomuje, že on sám je na základě svého vlastního ROZHODNUTÍ příčinou sklonu zahajovat spory jako takové s každým, kdo nespadá do té „jeho víry“ (příčina), na základě čehož přirozeně trpí sklonem své vlastní vnitřní rozpory projevovat agresivně navenek (následek). Na uvedeném vidíte, že taková bytost, která Nevědomosti podléhá, ve své nesvobodě nemůže ani jednat jinak, než jak jedná, to je KARMA, kterou je taková bytost vláčena proto, že Poznání Buddhů neuvádí v praxi. A jaká je míra Nevědomosti, taková je míra sklonu k Nenávisti, taková je míra Utrpení, pro které není možné netrpět a pokud v subjektivitě bytosti není stav prostý utrpení přítomen, není zde přirozeně přítomno Nezaujaté nahlížení reality. Nejsem „lepší“ než bytosti ostatní, já si „jen“ na jemnohmotných úrovních reality uvědomuji souvislosti, které bytosti, které se o sebe nezajímají, neregistrují. ​

 

Svobodný je ten, kdo nemá v SRDCI zášť, kdo se neprojevuje a nevymezuje agresivně, kdo má sám sebe natolik rád, aby sám sobě nepůsobil dobrovolně bolest tak, že se na základě vnějších podmínek uráží. Svobodný je ten, kdo má právě proto, že sám sebe neuráží, prostor pro porozumění pro jakýkoliv stupeň víry, protože každá úroveň Poznání je předvojem k Dokonalosti. Svobodný je ten, kdo ve svém vlastním zájmu i v zájmu všech ostatních bytostí rozptyluje víru v dogmata tak, že na vnějších podmínkách Nezaujatě konstatuje „co a jak vidí“. ​

 

Kromě jiného jsem již hovořil také o tom, že Probuzená bytost nespadá do žádné představy náboženství, ani do představy „čeští buddhisté“, ani do žádné jiné. Probuzení bytosti, neboli její Osvícení, je stav, který je Neomezený, zatímco všechny představy náboženství jsou jen pokusem o přiblížení se tomuto stavu a jsou proto i se svými zástupci pouhou možnou navigací, která na tento možný a Vznešený Cíl každé jediné bytosti, dle její aktuální duchovní úrovně, poukazuje. ​

 

Dogmatici mají své vlastní představy o dokonalosti, které na mne v podobě svých vlastních očekávání (které jim jsou omezením) kladou, a proto se například dle svých zdrojů, které považují za relevantní (každý za relevantní považuje „pouze a jedině ty své“ zdroje) domnívají, že bych měl například vést mnišský způsob života. Pokud jim jejich představy nesplňuji, opakovaně to považují za „důkazy“ o tom, že jsem lhář a tyto „své objevy“ následně opakovaně považují za svá „důvodná oprávnění“ se na mne zlobit. To, jak při svém vystoupení vypadají, jim přitom uniká. ​

 

Zde připomínám, že bytosti, které takto v těchto navyklých karmických vzorcích uvažují a smýšlejí (příčina), v sobě dávají vznikat nenávisti a zášti (následek) aniž si to uvědomují, a protože tak činí, nemají čisté duchovní vidění, tedy takovým viděním nedisponují. ​

 

Dogmatici mají na základě takových a podobných předpojatostí velmi zkreslené představy o „svatosti“ bytostí, které právě odvozují výhradně podle svých rigidních představ, na kterých tak jako na „stupni své víry“ trvají. Jako příklad takového nesmyslného počínání a očekávání uvádím, že můj předchůdce Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA, přestože byl již ve svých minulých inkarnacích Osvícený, a přestože šlo v této jeho inkarnaci o Jeho Poslední Zrození, si ZVOLIL inkarnaci do kasty válečníků. To mělo za následek, že jeho otec Šuddhódana na něj pro změnu kladl svá vlastní očekávání, v podobě svých vlastních nenaplněných přání. Přál si, aby si jeho syn válkou podmanil ostatní království, které by sjednotil v království jediné. ​

 

Gautamův otec byl tedy válečným iniciátorem, tzn., že celý svůj kmen (dnes subkultura), který ovládal, směřoval jako jeho vládce způsobem dominantního prosazování se tak, aby byl na vrcholu potravního řetězce, aby žil z násilného dobývání jiných území, podmaňování si poddaných, z obchodu se zbraněmi atp., a tedy z počínání zločinného. ​

 

Jeho syn, Siddhártha Gautama, který byl do věku devětadvaceti let jeho očekávaným nástupcem, byl tak, jak to o sobě sám říká jako královský syn obklopen přepychem, přirozeně se oddával všem požitkům a výsadám takto vysoce postaveného „druhého muže říše“, obskakovali ho sluhové, kteří mu plnili všechny jeho rozmary a každé jeho přání, požíval ty nejvybranější pokrmy, odíval se v ta nejdražší roucha, ve svých kratochvílích byl obklopován krásnými ženami v podobě společnic, hudebnic, tanečnic atd. Žádné mnišské roucho, jak by si přáli dogmatici, kteří namísto své vlastní duchovní praxe zaměstnávají sebe tím, jak by to podle nich měli mít ostatní, čímž sami sobě působí bolest. Dovedete si představit, jak by Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA obstál před dnešními duchovními kritiky, kdyby s historií svého otce a svou, tedy lidí, které živila válka a násilí, prohlásil, že uskutečnil Osvícení a stal se Buddhou? Byli by schopni mu jeho historii odpustit a opravdu by naslouchali Učení Buddhů, které s nimi sdílí, nebo by viděli pouze „tu jeho špínu“? Trpícím uniká, že Buddha hovoří proto, aby v zájmu ostatních sdílel své poznání, ne proto, jak si to někdo vysvětluje, aby soutěžil v závodě o to, kdo je „lepší“. Je to právě těžká KARMA, které podléhají bytosti, které se považují za „neschopné a k ničemu“, která má za následek, že se projevují způsobem, ve kterém se snaží „překonat svého soupeře“ agresivitou. Vyrovnaná bytost takovými sklony netrpí. Vyrovnaná bytost přeje Štěstí Každé Jediné bytosti, ať už se podle ní mýlí, či nikoliv, na tom tolik nezáleží, víc záleží na tom přání Štěstí, protože každá bytost, která Štěstí přeje, je sama Šťastná. Ano, tak prosté Štěstí je. ​

 

A stejně nešťastně různí lidé přistupují k Pánu Ježíši Kristovi, do kterého si promítají své vlastní představy o Jeho Dokonalosti na základě svých vlastních představ o sobě, které odvozují ze základu představy o své vlastní „nedokonalosti“. Proto Jej někteří dramaticky jako „dokonalého“ prosazují radikálně a současně tím poukazují na to, že oni sami, ani nikdo jiný, není té Jeho Dokonalosti hoden. Také Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA čelil odporu těch, kteří jej odmítali, jelikož nenaplňoval jejich očekávání. Čelil také odporu těch, kteří jej nejprve uctívali a následně jej opouštěli, aby jej znovu přijímali poté, kdy sami sobě uznali, že překážkou jim nebyl On, ale pouze oni sami sobě. ​

 

Duchovní dogmatici, kteří se tak rádi k Historickému Buddhovi modlí, si vůbec nepřipouštějí, že pokud by na něj svá očekávání kladli tak, jako je na něj kladli jejich dogmatičtí předchůdci, vůbec by ho dnes nemohli uznávat. Duchovní dogmatici si přejí vidět jen to, co se jim aktuálně „líbí“, to ostatní, co není v souladu s tím, co se jim „líbí“, přehlížejí, odmítají a popírají jako něco, co jim v tom, čemu si usmysleli „věřit“, překáží. A tak si to upravují po svém, aby jim to nepřekáželo. Dogmatičtí kritici jako by nebrali v potaz předchozí životy svatých a uctívali pouze to, co na nich oni sami uznají a současně opomíjejí to, co s nimi rovněž tak přímo souvisí. Často se k tomu vyjadřuji tak, že svatý je v jejich pojetí jednorožec, který pluje světem nedotčen na obláčku a prdí duhu. Realita je však jiná. Svatá bytost se inkarnuje právě proto, aby se světem „ušpinila“ a mohla se tak stát odpovědí na utrpení tohoto světa ve smyslu „poukázání“ na to (NAVIGACE a MAJÁK), jaký k tomuto světu zaujmout POSTOJ a proč. ​

 

Můžete si také klást otázku, proč dnešní dogmatičtí kritici nekritizují například vraha, který za sebou ve svém posledním zrození zanechal pětatřicet mrtvých mužů, žen a dětí? Ano, to je Buddha Milarëpa. Dogmatičtí kritici rovněž tak nekritizují například Angulimálu s jeho devětsetdevadesátidevíti obětmi, kterému do cesty vstoupil Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA se záměrem vyložit mu DHARMU, aby mu tak Udělil Milost. Angulimála ve Vznešeném nejprve viděl svou další oběť… ale právě díky Milosti Vznešeného se Angulimála Probudil a své vlastní Buddhovství uskutečnil. ​

 

Těch příkladů je bezpočet, jako je bezpočet např. buddhistických tradic, které vycházejí z různých zažitých zvyklostí a textů, které říkají, že „Buddha Gautama řekl to a to“, ale skutečnost, že ty texty Buddha Gautama nenapsal a ani ten, kdo je napsal, nenapsal to, co by mu Buddha Gautama diktoval, o tom se již tyto tradice otevřeně nevyjadřují a přesto je to těmi, kdo se toho dogmaticky jako „své víry“ drží, považováno za něco, co je tzv. „relevantní“, relevantnější, než cokoliv jiného, čímž je následně jako zbraní ve válce agresivně útočeno lidmi na různých úrovních svého duchovního vývoje na kohokoliv, kdo se tomuto dominantnímu způsobu projevu nepodřídí. To je ale stav VÁLKA, který je přirozeností elementu Samsára. Tyto tradice dále pak mají bezpočet svých přívrženců, které si vykládají to, co říká Buddha, každý zvlášť po svém, stejně tak jako je tomu v ostatních duchovních tradicích, například v křesťanských. ​

 

Dogmatičtí kritici se ke své vlastní škodě staví do pozice „kontrolórů“ a „posuzovatelů“ toho, co je a co není „svaté“, zatímco v absolutní rovině je JAKÝKOLIV projev svaté bytosti (i kdyby byl z pohledu světského považován za zločin) považován za nezpochybnitelně svatý.

 

Následkem tohoto utrpení, které tito dogmatičtí kritici sami sobě působí, není možné, aby si dali do souvislostí, že každý, včetně nich samotných, má šanci stát se Buddhou. ​

 

Dodávám, že jsem se přišel „ušpinit světem“, abych tak mohl následně vyložit DHARMU jako odpověď na realitu, do které jsem se inkarnoval, odpověď o tom, že tento dočasný svět je ve všech svých projevech ve smyslu „neustále vzniká, okamžik trvá a pomíjí“ STEJNÝ, a tedy ČISTÝ. Pokud bych to neučinil, nebylo by možné, aby se skrze toto mé uvědomění, a tedy Probuzení, Probudili také bytosti ostatní, kterých každým dnem přibývá. Nepřišel jsem na základě předpokladů kohosi někomu plnit jeho představy o „vhodnosti a čistotě“, na základě kterých „mne někdo pak bude mít možná rád“, zvláště pak někdo, kdo touží po vnější lásce, kterou sám ostatním neposkytuje, zvláště pak někdo, kdo je schopen sám sebe milovat pouze do duchovní úrovně, do které sám dospěl, ne více, ne méně, ne jinak. Zralý je ten, kdo VIDÍ to UČENÍ, které sdílím, Nezaujatě v tom smyslu, že si o mě, může myslet, co chce, ale pokud jde o DHARMU, kterou sdílím, nemůže na ni namítat nic a jen souhlasně přikyvovat, protože pokud ne, sám je na svém duchovním scestí a tedy v duchovním úpadku. Proto v tom smyslu Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA konstatuje: „Kdo vidí Učení (Poznání Buddhů - DHARMA), mne vidí… a kdo mne Vidí, ten Vidí Učení.“ a vyslovuje se tak o tom, že On a DHARMA splynuly v JEDINOU VLASTNOST ve smyslu „duchovní kvalita“, která je od sebe neoddělitelná, která „kamkoliv vejde“ a kdekoliv se „zjeví a vyzáří“ je ze své vlastní přirozenosti jedině onou kvalitou. ​

 

Sám Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA v tom smyslu konstatuje, že kasta či světské postavení a sociální status ještě z nikoho moudrého člověka nečiní, člověk je moudrý jedině tehdy, pokud se VĚDOMĚ NAMÁHÁ Porozumět Poznání Buddhů, jehož plodem je Štěstí Poznání, které mu DOVOLUJE opustit koloběh zrození a smrti Samsára. Vše ostatní je zavádějící. Nenechte se proto někým, kdo si neuvědomuje, že jeho světská role není důležitější než Poznání samo, zmást, protože pokud se necháte, začnete třeba i věřit, že Osvícení, a tedy Buddhovství je dostupné pouze „vyvoleným“, kteří poslouchají nějaké příkazy nějakých totalitních a autoritářských tradic. Opakuji, šanci na to se Probudit má KAŽDÝ bez rozdílu a v tom je ROVNOST dostupná VŠEM. Kdo v tomto duchu nehovoří, klame své okolí proto, že byl sám oklamán. Pozor na to, abyste nebyli oklamáni lidmi, kteří se zajímají jen o to, co jako „svou víru“ převzali, kdy vše, co do rámce „jejich víra“ nespadá, před tím, než se nad tím zamyslí, před tím, než to kriticky analyzují, popírají. Kdyby je to „jen nezajímalo“, tak bych ještě řekl „budiž“, ale oni s tím, co nepřejí sami sobě, ještě bojují v tom smyslu, že to nedopřejí ani ostatním. ​

 

Ruku na SRDCE, můžete si snad udělat skutečný obrázek o někom, o kom vám někdo jiný něco říká, aniž byste ho nejprve skutečně vy sami poznali? A ruku na SRDCE, nečelili jste nikdy tomu, že vám někdo o někom řekl nějakou informaci a vy jste ho proto začali mít víc rádi, nebo jste ho začali víc nenávidět, aniž byste ze všeho nejdříve investovali svou ochotu a čas do toho, abyste si tu informaci vy sami nejprve ověřili? A ruku na SRDCE, není snad pravdou, že i ti, o kterých se domníváte, že je již znáte, mohou kdykoli v závislosti na svém karmickém předurčení udělat něco, co by vás ani ve snu nenapadlo? Tedy žádný status, ať už „český buddhista“, nebo „lékař“ anebo „advokát“ nikomu ještě nezaručí, že jde o člověka důvěry – hodného. ​

 

Proto by mělo každého více než to, zda jsem, anebo nejsem Majtréja nejprve zajímat, jestli vám mohu být v tom, co s vámi sdílím, konkrétním přínosem. Pokud se budete více než o to nejprve zajímat o sběr dogmat, různých názorů, historek, pomluv či pravdivých sdělení vytržených z kontextu, a tedy rovněž tak nepravdivých, jelikož byly zasazeny do kontextu jiného, a pokud z toho všeho budete následně činit své závěry, pak se nedostanete ani ke mně, ani k jádru Učení, které sdílím. A i kdybyste se přece jen usnesli na tom, že jsem ten největší bůhvíco pod sluncem, i tak vám navrhuji, abyste v sobě Učení, které s vámi sdílím, jen proto, co si o mě myslíte, nezavrhli a nechali si je v sobě otevřené, abyste mohli posléze ověřit, zda vám přínosem je, či nikoliv. ​

 

Opět vás proto všechny, kdo se o Poznání Buddhů opravdu zajímáte, vyzývám k tomu, abyste rozvíjeli vnitřní duchovní praxi SEBEDOTAZOVÁNÍ: „Co ten, kdo mi říká to, co mi právě říká, tím, že mi to říká, sleduje?“ Pokud budete takovou námahu o SEBEDOTAZOVÁNÍ rozvíjet, budete vidět, a tak registrovat různé soukromé ZÁMĚRY a MOTIVACE a nebude snadné vás oklamat. ​

 

S ohledem na uvedené konstatuji, že mnozí laikové bez duchovních znalostí jsou na tom mnohdy lépe než učení dogmatici, jelikož netrpí předpojatostmi, které sami ve svých subjektivitách tvoří a které tak sami následně proti sobě, prostřednictvím bytostí ostatních, vysílají. Vznešeného Buddhu Šákjamuniho zvaného Gautama rovněž tak nikdo nerozpoznal, kdo měl však ochotu ve svém vlastním zájmu Mu naslouchat, ten také ve svém vlastím zájmu tomu, co sdílí, porozuměl. Dívejte se na to Nezaujatě tak, že jeden z mnoha duchovních proudů „buddhismus“, zahrnuje bezpočet dalších „podproudů“ v podobě tzv. „buddhistických tradic“, které si mezi sebou navzájem protiřečí v tom, jak by měla duchovní praxe vypadat, podobně tak, jak jsme toho svědky u tradic například křesťanských. A to nemluvím o bytostech, které se o nesmrtelnosti chrousta dohadují, ač spadají do tradice jediné. Takové rozpory jsou utrpením bytostí, které takovému utrpení podléhají a kdo rozvíjí soucit, VIDÍ, že různé duchovní proudy a jejich tradice jsou zapotřebí zejména proto, že naturel a různorodost bytostí je rozmanitý, a právě tomuto mentálnímu naturelu a různorodosti je třeba ve smyslu duchovním vyhovět, aby bylo dosaženo Poznání Konečného. Dále pak je třeba brát v potaz, že každá jediná bytost se nachází ve svém unikátním stádiu svého duchovního vývoje. Kdo rozvíjí SOUCIT, ten vnímá všechny tradice jako přínos, ze kterého může čerpat sám pro sebe. Kdo ne, podléhá svým vlastním sklonům ke konfliktům a zatímco trpí, navenek předstírá, že už všechno ví. ​

 

To, že mne tzv. „čeští buddhisté“ tzv. „nerozpoznali“, ve skutečnosti znamená, že mne nerozpoznali nějací lidé, kteří se rozhodli ve „víru“ v jeden z mnoha duchovních podproudů v podobě jedné z jeho tradic, na základě čehož získali od lidí do této tradice spadajících a „služebně starších“ titul „čeští buddhisté“, kdy „služebně starší“ neznamená vždy „disponující hlubším vhledem do povahy reality“. ​

 

Oproti těmto tzv. „buddhistům“ zde stojí čím dál tím více „laiků“, kteří odkaz Sanghy SRDCE DHARMY vnímají a registrují, se kterými je odkaz Sanghy SRDCE DHARMY v souladu, kteří nám naslouchali a dále naslouchají, kteří se Sanghou SRDCE DHARMY mají bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí, svou vlastní zkušenost, ze které vycházejí, kteří si v mé přítomnosti přiznali, že úroveň Poznání, kterou s nimi sdílím, s nimi ještě nikdo jiný před tím nesdílel, kteří si přiznali také to, že Učení Buddhů, které s nimi sdílím, je jim Milostí v tom smyslu, že jim dává Konečné Odpovědi na všechny otázky světského utrpení, kteří mi projevují svou upřímnou vděčnost za to, že jsem jim vešel do života, protože si uvědomují, že jsem jim díky tomu, že s nimi své zkušenosti Buddhy sdílím, ušetřil mnoho utrpení ve smyslu dalšího opakování inkarnací v koloběhu zrození a smrti Samsára a kteří díky své skutečné ochotě k duchovní praxi nyní disponují osvobozujícími duchovními vhledy, které jsou mimo rámec běžného světského chápání. Nezáleží na tom, co si o tom, co říkám, kdo myslí na základě toho, jak si to, co říkám, vysvětluje a přeloží. Každému přeji, aby mi porozuměl. ​

 

Bytosti čestné a upřímné rovněž tak nemají ve zvyku křičet a dávat najevo, že „mne rozpoznávají“, to ale neznamená, že zde nejsou zastoupeny. Pro představu: „jaká je míra projeveného odporu, taková je současně míra přijetí“, je v tom dokonalá rovnováha. ​

 

Dále pak, jako Majtréja nejsem očekáván pouze tzv. „buddhisty“, kteří upřednostňují jeden z duchovních „podproudů“, respektive tradici. Ti lidé si na mne dělají monopol, na základě kterého si usurpují právo na to „mne rozpoznat“. ​

 

Konstatuji, že jsem ve svém životě nepotkal nikoho, kdo by disponoval hlubší úrovní vhledu do povahy reality, a tedy poznání, než kterým disponuji já. Kromě automatického přijetí ze strany duchovně zralých bytostí, se až na výjimky žádná důstojná konfrontace od tzv. „duchovních autorit“ dosud nekonala. Ty tzv. duchovní bytosti nemají odvahu čelit v mé přítomnosti svému utrpení, které je patrné při pouhém pohledu do očí. To jediné, co se zatím odehrávalo, byly agresivní pokusy o pudovost a dominanci ve smyslu zastrašování a vydírání, že když nebudu poslouchat a dělat to, co si přejí nějaké bytosti, které se usnesli na tom, že jejich přání je privilegované, budou mne zaklínat a potažmo Sanze SRDCE DHARMY přát neštěstí. A takové bytosti říkají, že nejsem Majtréja proto, že Buddhovo Učení ještě nebylo zapomenuto? Má odpověď je: „Narodil jsem se 7. 12. 1979 ve 4:50 hod. SEČ. v městě Karlovy Vary, ve státě Československo.“ ​

 

Kromě bytostí, se kterými jsem v souladu, nikdo své buddhovství nekonstatuje. Sangha SRDCE DHARMY není obyčejná tradice a já nejsem obyčejný učitel, jsem Buddha, který přišel otevřít možnost buddhovství pro každého a ne, že je Osvícení možné, možná, někdy, pokud na to Osvícení někomu nějaký zástupce totalitní náboženské diktatury vystaví povolení. Pouhá skutečnost, že jsem se sem inkarnoval a své Osvícení ZDE Uskutečnil… je DOKONÁNÍM VŠEHO… čeho je možné ZDE v zájmu VŠECH cítících bytostí vykonat… a to bude pozvolna v souvislostech docházet všem, kterým ty souvislosti ZATÍM nedocházejí.

Vaše vystoupení jako Buddhy Maitréji způsobilo velký rozruch. Zároveň se objevilo obviňování z manipulace, z neodpovědného zacházení s následovníky apod. To není mezi buddhisty obvyklé. Jak si takové množství nesouhlasu a odporu vysvětlujete?

 

Máte pravdu. Když vezmete v potaz, že bytost se po tom, co se na základě svého duchovního, a tedy evolučního vývoje, ve kterém dozraje do formy člověka, do této formy inkarnuje v průměru 8 400 000krát… a když současně vezmete v potaz, že setkání s Buddhou, který má ochotu, aby té bytosti srozumitelným způsobem vyložil DHARMU (Poznání Buddhů) tak, že jí tím může ušetřit třeba milión inkarnací, pak je takový rozruch na místě.

 

Pro bytosti s myslí otevřenou má Poslední inkarnace znamená stejně významnou událost, jako byla poslední inkarnace mého předchůdce Vznešeného Buddhy Šákjamuniho zvaného GAUTAMA. Oni můj příchod vidí již nyní jako zázrak proto, že tato událost znamená jejich vlastní Osvobození z koloběhu inkarnačního cyklu Samsára. Ostatní bytosti mne pro své zaujetí světskými aktivitami buď vůbec neregistrují, nebo jsem pro ně jen blábolícím idiotem, který nemá co na práci, a proto se předvádí. Ale i pro ně má Poslední inkarnace znamená stejně významnou událost, jen se jim stane zřejmou, až budou svým utrpením přesyceni natolik, že budou hledat odpověď na to, co si s ním počít. V ten okamžik to, že jsem přišel, ocení stejně tak, jako tomu bylo v případě mého předchůdce. ​

 

Dále pak je třeba podotknout, že je zde mnoho takových bytostí, které mne třeba i registrují, ale proto, že jim to, co sdílím, smysl nedává, prostě se o mne nezajímají. A protože tak sami za sebe (a tím rovněž tak za své jednání) přebírají svou vlastní odpovědnost, nemusí pak mne, ani kohokoliv jiného z ničeho obviňovat, nebo o mně anebo o komkoliv jiném tvrdit, že s někým „zachází nezodpovědně“. Abychom v tom smyslu zůstali objektivní, je třeba rovněž tak podotknout, že je zde stejně tak množství souhlasu a přijetí. To mi dávají svou přízní, kterou si není možné koupit, najevo jak členové Sanghy SRDCE DHARMY, tak lidé se Sanghou SRDCE DHARMY spřátelení. Kdo je bytostí Dobré Vůle, ten na první lákavé informaci neulpí, ten se o souvislosti ve svém vlastním zájmu, aby na scestí sveden nebyl, skutečně zajímá, ten si dílčí informace ověří, popřípadě jiné dohledá, ten bude z Pramene Pravdy zajisté pít, a nikdo jiný přirozeně NE. Více zde. ​

 

Sangha SRDCE DHARMY nemá kapacitu na to, aby se věnovala jen tomu, aby všechno to množství souhlasu a přijetí sdílela a zveřejňovala. Ale i to málo stačí k tomu, aby to zraňovalo bytosti, které o sobě vědí, že toho zatím moc pro ostatní bytosti neučinily, které proto upřímné a láskyplné projevy a sdílení ve své averzi označují za samochválu. ​

 

Asi největší rozruch od doby, kdy jsem světu prostřednictvím internetu a své básnické sbírky ČISTÉ SRDCE oznámil, že jsem Uskutečnil Osvícení, způsobila kniha: „MAITREYA BUDDHA SÚTRA aneb PRÁZDNOTA… MATKA DĚDICŮ NESMRTELNOSTI“. Se všemi členy Sanghy SRDCE DHARMY, včetně bytostí nehmotných, kteří se se mnou na tvorbě této knihy spolupodíleli, nás samozřejmě potěšilo její vřelé přijetí ze strany mnohých duchovních hledačů. ​

 

Potěšilo nás také, že se u knihy ujal lidový název „bible míru“ právě proto, že v knize do hloubky rozebírám povahu vnitřní nespokojenosti každé bytosti, která podléhá Nevědomosti, a proto sklonu k Duálnímu náhledu na realitu, kdy podrobně vysvětluji, že každý, kdo Nevědomosti podléhá, zcela přirozeně a automaticky podléhá sklonu k vnitřnímu konfliktu, kdy tento naprosto přirozeně projevuje navenek v podobě sklonu k vedení války vnější. ​

 

Setkali jsme se také s mnohými dalšími projevy přání. Všechna nestačíme zveřejňovat, ale za všechny jedno z nich zní: „Lumíre, teď mohu všechny knihy, co mám v polici, někomu věnovat, protože v té od tebe je vše, co je třeba vědět.“ S ohledem na skutečnost, že všechna učení a poznání považuji za součást kulturního dědictví celého lidstva, pak toto a podobná ocenění vnímám z hlediska antropologického jako naprosto přirozenou součást završení mé poslední inkarnační zkušenosti zde ve hmotném projevu. ​

 

Rozruch způsobilo také vydání knihy „SRDCE DHARMY aneb Návod k Sobě“ (ve formátu PDF k dispozici zde), která předcházela knize: „MAITREYA BUDDHA SÚTRA aneb PRÁZDNOTA… MATKA DĚDICŮ NESMRTELNOSTI“ a které jeden z našich Probuzených Mistrů propůjčil svůj hlas, aby ji za Sanghu SRDCE DHARMY všem ostatním bytostem nezištně zprostředkoval. Celá Sangha SRDCE DHARMY se těší zejména z toho, že duchovní hledači s touto knihou pracují tak, že ji opakovaně poslouchají jako meditaci, nad jejím obsahem rozjímají, díky tomu pronikají do jádra Učení Buddhů, a to jim přináší, jak s námi sami sdílejí, pokoj a klid. Taková zpětná vazba je přirozeně palivem pro další naší práci v zájmu všech ostatních bytostí. Sangha SRDCE DHARMY rovněž tak v zájmu všech ostatních bytostí NEZIŠTNĚ zajistila, aby byla tato kniha osazena profesionálním anglickým překladem. ​

 

Velmi se také těšíme přání a požehnání ze strany všech lidí, kteří naší skutečnou motivaci registrují a kterých neustále přibývá. Když se nám dostává takového zadostiučinění, díky kterému vidíme, že naše práce dává ostatním smysl, není ničeho jiného, co bychom si přáli a člověk, který je takovým způsobem přání prostý, je člověk Šťastný. Kouzelné na tomto spokojeném druhu a způsobu Štěstí je, že si je může každý, kdo k tomu sám sebe uzpůsobí, dopřát ZDARMA. ​

 

Kouzlo takového štěstí je, že člověk, který jej poznal, si jej přirozeně o to víc přeje sdílet s bytostmi ostatními, a tak vznikají další Šťastné situace. Takhle Šťastný jsem například jednou poslouchal pořad „Kupředu do minulosti“ Martinky Kociánové, ve kterém měla v pořadu hosta paní profesorku Aničku Hogenovou. Probírali téma „iluze Mája“. Říkám si: „Vždyť to jsou naše holky!“ Sangha SRDCE DHARMY obě dámy oslovila, poděkovala jim za jejich činnost a osvětu v zájmu všech bytostí a obdarovala je naší knihou. Reakce paní Aničky Hogenové, která se vyjádřila o tom, že „kniha je přenádherná“ nás nejenže VELMI potěšila, ale byla nám tak opět za naší práci odměnou. Přesně tak funguje PARADOX a duchovní praxe, kterou Sangha SRDCE DHARMY neustále rozvíjí, kdy je „dávání získáváním“, respektive kdy se obdarovávání ostatních následně projevuje jako obdarování sebe sama. Tak hovoří Nezištnost, která je Sanze SRDCE DHARMY „němým svědectvím“, když se rozhovoří „zlí jazykové“. Podobné projevy požehnání celá Sangha vnímá jako další pobídky ve smyslu „Jen tak dál, dobře si vedete!“. Co jsou všechny narážky lidí, kteří jen plivou a síru prskají, aniž by byli schopni vést dialog, ve stínu Člověka formátu Anna Hogenová? Tedy opět platí, že záleží na tom, čemu dáte přednost. Tedy opět, nenechte se zmást, když vám někdo řekne, že Vzájemná mezilidská Úcta nemá smysl. Má. V těch našich subjektivitách Rozhoduje Důstojná Kvalita na úrovni, kterou považujeme za Lotos, ne agresivní kvantita, kterou považujeme za půdu, ze které další Lotosy vzejdou. A tak se také stalo, že paní Anička Hogenová, se kterou jsem doposud osobně nehovořil, napsala na knihu „MAITREYA BUDDHA SÚTRA aneb PRÁZDNOTA… MATKA DĚDICŮ NESMRTELNOSTI“ recenzi (k přečtení zde), která bude součástí jejího II. vydání. To říkám proto, že paní Anička Hogenová se dívá nezaujatě na to, jaký má kniha význam pro ni, bez ohledu na to, kým je, anebo není podle nějakých vnějších informací Lumír Láska. Ano, může jí to zajímat, anebo nemusí, to by mělo být však s ohledem na skutečnost, že zde, v tomto Bezbřehém Universu čelíme každý své vlastní subjektivitě naprosto sám a z toho důvodu potřebujeme každý pro sebe Poznání a Moudrost, podružné a vedlejší. Jinými slovy, opakuji, že více než to, co si o mně kdo myslí, je pro něj důležitější to, co sdílím. ​

 

Tak, jak je to v elementu Samsára po vzoru „den a noc“, nebo „léto a zima“, nebo „spokojenost a ne‐spokojenost“ naprosto přirozené, že ty úžasné vzruchy v polaritě „radosti a štěstí“ naprosto přirozeně střídají vzruchy vlivů opačných a protichůdných, o kterých Buddha konstatuje: „Vysoké vzácnosti (ve smyslu hloubky dosažené úrovně poznání) mají prudké odpůrce a čím znamenitější jsou, tím prudší jsou odpůrci.“ Tím mám na mysli, že od okamžiku, kdy jsem začal o hlubokých duchovních otázkách v zájmu všech ostatních bytostí veřejně (tuším začátkem roku 2016) a NEZIŠTNĚ hovořit, začalo se kromě pozitivního přijetí naprosto přirozeně objevovat také tendenční zlehčování, zesměšňování, popírání atd. ze strany bytostí, které se o duchovní aspekt bytí (který je prazákladem bytí světského) buď vůbec nezajímají (ale rádi se k němu vyjadřují), nebo se o něj zajímají, ale pouze do úrovně, do jaké jsou schopni vést ve svém vlastním zájmu (tolik potřebného pro duchovní vývoj) dialog. Všem se sebou nevyrovnaným bytostem jsem věnoval tuto DHARMU: Lumír Láska: 24. 4. 2021 – Miluji Tě, Uděluji Ti Milost (také zde). ​

 

K tomuto je opět nutno uvést skutečnost, ze které je třeba vycházet v tom smyslu, že v tomto našem malém československém „ezorybníčku“ je každý „profesionál na všechno“, tedy až na to, že každého takového „profesionála“ velmi zraňuje, když to, čemu se věnuje, prostě s tím, co říká někdo jiný, nekoresponduje, popřípadě když někdo přímo konstatuje, že to tak prostě není, čímž navazuji konkrétně na Vaší otázku „Jak si takové množství nesouhlasu a odporu vysvětlujete?“, která by, pokud bych neuvedl to, co jsem právě uvedl, mohla vyznít jako otázka zavádějící ve smyslu: „Jak je možné, že všichni, kdo jsou již Probuzení, a tedy Buddhové, kteří v sobě již překonali všechny své mentální překážky, a tedy své vlastní sklony k odporu, již netrpí, proto netrpí ani osobními sklony nesouhlasů směrem k Vám projeveným, se přesto nesouhlasně a s odporem směrem k Vám projevují?“ V souvislosti s obviňováním z manipulace a nezodpovědného zacházení s následovníky uvedu jeden příklad, který ve smyslu ochoty k čestnosti a spravedlnosti hovoří za všechny. V roce 2019 mne vyhledal Igor Chaun. Všiml si mého rozhovoru s Tomášem Merlinem Ježkem (Lumír Láska: beseda pod stromy na téma Opuštění životního dramatu), kontaktoval ho a požádal ho o to, abychom si mohli zavolat. Když jsem souhlasil, Igor mi zavolal, hovořili jsme spolu asi hodinu a poté ještě jednou asi půl hodiny. Igorovi dávalo vše, co jsem s ním sdílel takový smysl, že mi nabídl účast jako svému hlavnímu hostu na jeho Gošárně. Když jsem souhlasil, mnoho nečestných jazyků začalo Igora Chauna bombardovat s tím, že jsem jim v jejich životě „ublížil“.

 

Igor mi ani nezavolal, aby se mne zeptal na to, co si o tom, co se o mně dověděl, myslím a co mu na to řeknu. Igor mi tak, jako mi nejprve udělal jako svému hlavnímu hostu plošnou veřejnou reklamu, udělal ostudu tím, že ji stáhl z oběhu s vyjádřením, že se o mě dověděl, že jsem v podstatě zlý člověk a že duchovní lidé zlí nejsou, a proto mne na jeho Gošárnu pozvat odmítá. Dověděl jsem se to až od členů Sanghy SRDCE DHARMY a od svých dalších přátel, kteří to ve veřejném prostoru zachytili. Na to jsem rovněž veřejně reagoval ve smyslu, že jsem tak jako nyní uvedl věci na pravou míru s tím, že to od Igora považuji za jednání nečestné a že svou Důstojnost si mohl zachovat tím, že mne klidně mohl nechat čelit veřejné kritice ze strany kohokoliv a otevřeně přímo na jeho Gošárně. K tomu se Igor nepřímo vyjádřil tak, že to už považuje za uzavřené a ve smyslu, že „se poučil a život jde dál“. Igor se zachoval tak, že mne, pokud šlo o jeho záchranu v očích jeho fanoušků, okamžitě hodil přes palubu, aniž by mne nejprve kontaktoval a zeptal se mne přesně a konkrétně na to, co se o mě dověděl. Tím paradoxně Igor, který opustil mne, rovněž tak ve smyslu čestnosti, upřímnosti a spravedlnosti opustil i své fanoušky, kterým mohl být oporou ve smyslu morálním tak, že by je upozornil, že člověk se takto neopouští. Takže Igor ani neinvestoval svou upřímně vynaloženou námahu do toho, aby zavolal ostatním členům Sanghy SRDCE DHARMY, aby si ověřil, jak se k nim chovám, nezachoval se nestranně a čestně a hned se už „vyjadřovat odmítá“ a „spálil se a poučil“ a „život jde dál“. Z toho je zřejmé, že obsah toho, co Igor sdílí, ve skutečnosti diktují lidé okolo něj a ne on. Po tomto extempore jsem se od lidí, kteří jej s překvapením sledovali, dověděl, že Igor takhle vyzdvihl a následně stejně tak ostudně umlčel několik dalších lidí. Igor by se za to měl veřejně omluvit ne kvůli mně, ale kvůli sobě, jde přece o jeho Důstojnost, bez které se před Tváří Boha v okamžiku, kdy odloží toto dočasné tělo, neobejde. To vše na příkladu Igorova přístupu uvádím ne proto, že mu to nedokážu odpustit, ale z PRINCIPU proto, abych poukázal na skutečnost, že ZA AKTUÁLNÍ STAV SPOLEČNOSTI JE ODPOVĚDNÝ KAŽDÝ JEDINEC, poukazuji tím také na to, že nejenom členové Sanghy SRDCE DHARMY, ale i mí ostatní přátelé čelí tomu samému, čemu čelí Igor a nemohli bychom spolu rozvíjet vztahy založené na VZÁJEMNÉ ÚCTĚ, pokud bychom ke vztahům tak jako Igor přistupovali. Poukazuji tím také na to, že je to ve své podstatě Igorův vztah k sobě samému. Je ironií, že Igorovi letos zablokovali YouTube kanál a on se tolik rozčiloval, že jde o cenzuru. O cenzuru skutečně šlo, nicméně Igorovo jednání značí, že on sám je původce cenzury, že on sám s cenzurou přece souhlasí, neměl by se tedy veřejně tolik divit tomu, že někdo jiný se k němu chová tak, jak se on sám zachoval k někomu jinému. Nejen to, neměl by, když se mu stane něco, co mu není příjemné (zablokovaný YT kanál), hned troubit do světa návod, který je příležitostí pro ostatní učinit ostatním to samé, co se stalo jemu jen proto, aby v tom nebyl sám. Kdo přimhouří oko nad svým bližním, tomu se dříve či později stane, že někdo jiný přimhouří oko nad ním a tady to netrvalo ani dva roky. Zkušenosti ale nejsou vždy jenom nepříjemné, s Dharmou tak, jak ji Sangha SRDCE DHARMY zprostředkovává, se setkal také již např. Pjér la Šéˈz anebo Jaroslav D