KRISTUS je BUDDHA – ŠŤASTNÝ ZLATÝ VĚK!

Dne 28.12. 2021 byl Náboženský infoservis osloven se zveřejněním textu „Kristus je Buddha“ – dle Sanghy SRDCE DHARMY se zásadním sdělením v zájmu všech bytostí pro rok 2022.

Náboženský infoservis tento návrh odmítl a následně přestal komunikovat i o plánovaném vydání druhé části Rozhovoru s Lumírem Láskou – Buddhou Maitréjou.

První část Rozhovoru na stránkách náboženského infoservisu: https://info.dingir.cz/2021/11/rozhovor-s-lumirem-laskou-buddhou-maitrejou-1/

Pan Zdeněk Vojtíšek následně uvedl na stránkách Náboženského infoservisu, že druhá část Rozhovoru s Lumírem Láskou – Buddhou Maitréjou byla stažena na žádost pana Lásky, jeho sdělení je však zavádějící. Pan Zdeněk Vojtíšek se s panem Láskou vzájemně domluvili na stažení druhé části rozhovoru poté, co jej Pan Zdeněk Vojtíšek zveřejnil bez autorizace Lumíra Lásky. Pan Zdeněk Vojtíšek má ode dne 10.1. 2022 druhou části rozhovoru (tj. otázky 5-12) ze strany Lumíra Lásky k dispozici, ale dosud jej nezveřejnil a se Sanghou SRDCE DHARMY nijak nekomunikuje.

Vyjádření Sanghy Srdce Dharmy a celé znění Rozhovoru s Lumírem Láskou – Buddhou Maitréjou zde

„Lidská mysl předchází jevům, mysl je vytváří, mysl je proto ze všech jevů nejskvělejší.“ konstatuje Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA.

Učení Buddhů – DHARMA znamená „JEV“, a protože Učení Buddhů zahrnuje poučení „O VŠECH DHARMECH“, a tedy „O VŠECH JEVECH BEZ VÝJIMKY“, jde o Učení, které zahrnuje Poznání Všeho. Toto Učení JASNĚ a NEKOMPROMISNĚ konstatuje POMÍJIVOST v tom smyslu, že KAŽDÝ dočasně složený jev „vzniká, okamžik trvá, a opět zaniká“. Tato UNIVERZÁLNÍ ROVNICE ZÁKONA POMÍJIVOSTI, která se každého jediného jevu týká, zní: V (vzniká) + OT (okamžik trvá) + Z (zaniká) = NULA, tj. Prvotní Stav, BUDDHA, NIRVÁNA, DOKONALOST, BŮH JEDINÝ a VÝCHOZÍ BOD, ze kterého VŠE ve smyslu „vzniká“, povstává, a do kterého se VŠE ve smyslu „zaniká“, navrací.

Nirvánu – Dokonalost – Boha Jediného... zakusí okamžitě KAŽDÝ (a tak do Království Nebeského Vejde), kdo tímto způsobem VYROVNANOSTI mysl Osvobodí:

POKUD platí, že všechny jevy povstávají v mysli, a v té samé mysli opět zanikají, a POKUD je mysl současně ROVNA všem ostatním jevům, a POKUD přistoupím k jevu „tato mysl“ STEJNĚ, tak jako k jevu nejobyčejnějšímu, například „zrnko písku“, a STEJNĚ, tak jako to „zrnko písku“ mentálně z „mysli uvolním“ tím, že na tento jev aktuálně nemyslím, a tedy jej netvořím (a to co aktuálně netvořím, to aktuálně neexistuje, a to co aktuálně neexistuje, to je SVOBODNÉ), pak tím, že neutvořím „jev mysl“, je tento jev DOKONALE OSVOBOZEN, a s ním automaticky i všechny jevy ostatní, které z něj jako z kořene, do okamžiku rozřezání tohoto kořene, vyrůstají, čímž je tento růst ukončen.

V okamžiku USKUTEČNĚNÍ tohoto aktu už není možné o tomto aktu jako takovém uvažovat, a tedy jej „myslet“, a tedy „jej tvořit“, protože je již jako tvá ZKUŠENOST „ne-myšlení“ a tedy „ne-tvoření jevů“ právě nyní skrze TENTO PŘENOS OBDRŽENA právě „jen“ tím, že TOTO čteš, a TO, co Dokonáno jest, TO je Uskutečněno, TO je NIRVÁNA, TO je DOKONALOST, TO je BŮH JEDINÝ, TO je tvé Vejití do Království Nebeského i s veškerou odpovědností za „všechno to“, co následně vytvoříš. ALELUJA, TO je tvé Nanebevzetí!

Právě proto Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA konstatuje „Ne-utvořeným vyznamenávají se Vznešení,“ kdy to, co je ne-utvořené, to je ne-vzniklé, to je Prázdné, tj. úroveň BOHA VŠEMOHOUCÍHO, který má vládu nad tím, že „může stvořit, ale také nemusí stvořit svět“ a pokud jej „stvoří“, stvoří jej pouze za účelem posvěcení tohoto světa – v tom smyslu, že jej prostřednictvím Sebe Samého Osvobodí. Slovo „vznešený“ pak znamená Bytost, která je nad svět utrpení povznesena. Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA nehovoří o „Bohu“ jako takovém pouze z toho důvodu, aby nebylo to, o čem hovoří uchopeno mentálně jako koncept – a tedy překážka této realizace.

Právě pro uvedené Pán Ježíš Kristus jednomu ze svých pronásledovatelů praví: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? A on řekl: Kdo jsi, Pane? A On pravil: Já jsem Ježíš, kterého pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dozvíš, co máš dělat.“

Pán Ježíš Kristus Saula oslovil, aniž by musel, ze své Svobodné Vůle jako TEN, kdo si je dle shora uvedeného vědom toho, že oslovuje „jev“, kterému tím dává zrovna tak jako „zrnku písku“ vzniknout právě a JEDINĚ proto, aby Dokonalé Bytosti, která za projevem „zrnka písku“ stojí (a která si neuvědomuje, že svému dočasnému projevu dává vzniknout zrovna tak, jako dává Pán Ježíš Kristus vzniknout projevu sebe jako osoby) mohla být skrze Milost Pána Ježíše Krista zpřístupněna ÚROVEŇ NEOMEZENÁ (Bůh), ve které Pán Ježíš Kristus prodlévá NEUSTÁLE.

Pokud už k někomu Pán Ježíš Kristus promlouvá, pak si je vědom toho, že je nahlížen z úrovně předpojatosti bytosti, která se domnívá, že je „zrnkem písku“, a která si neuvědomuje, že dala svému projevu vzniknout ona sama. To znamená, že pokud se komukoliv Pán Ježíš Kristus zjeví, nechává se jím dobrovolně pronásledovat právě a JEDINĚ proto, že si ty, kteří jej pronásledují VYBRAL, aby je POZVEDL na svou vlastní a ABSOLUTNÍ ÚROVEŇ BOHA VŠEMOHOUCÍHO. Právě proto je Pán Ježíš Kristus zrovna takovým „pánem KARMY“, jakým je každý jiný Buddha, který protože skrze toto DOSAŽENÉ VĚDĚNÍ ovládá Sám Sebe, má ve své MOCI i VŠECHNY ostatní bytosti, které se domnívají, že jsou pouhými omezenými jevy, včetně toho, že určuje jejich další osudy, protože tyto bytosti, které se považují za omezené jevy, si svou možnost sebeovládání dosud neuvědomují, a proto ani svůj další osud ve své moci nemají.

S tímto BOŽÍM ZÁMĚREM Pán Ježíš Kristus ty, které si vybral POUČUJE, a jim Posvátné Učení DHARMY zpřístupňuje: „Já, Pán Ježíš Kristus, jsem v pojetí tvé subjektivity tak jako to ‚zrnko písku‘ jen jedním z mnoha ostatních mentálních jevů, které za užití (rozuměj zneužití) mysli pronásleduješ, a ty budeš SVOBODNÝ teprve tehdy, až se zřekneš pronásledování jakéhokoliv jevu obsaženého v mysli (mne včetně), čímž se zřekneš pronásledování jevu ‚tato mysl‘, který tím jako takový ze svého vlastního zajetí OSVOBODÍŠ. Až se tak stane, nebudeš už Římanem, nebudeš už dozorcem, nebudeš už věznitelem, ani bachařem mysli a z ní povstalých ostatních jevů. Až se tak stane, budeš to ty, kdo mysl, a s ní všechny ostatní jevy… ze svého vlastního zajetí a sevření OSVOBODÍŠ, a tak bude ‚jev mysl‘ od tvých vlastních sklonů k pronásledování, a svírání, a poutání SVOBODNÁ. Až se tak stane, nebudou mentální překážky bytostí ostatních překážkou tvého Štěstí. Až se tak stane, nebudeš už Římanem, nebudeš už spolupracovat s bytostmi ostatními na rolích vzájemných dozorců, věznitelů, ani bachařů.“

Toto máš učinit PRO SEBE, ne „pro Krista“, On ti přeje, abys tak učinil, ale nemůže si to „přát za tebe“.

Tímto způsobem sebe, Pán Ježíš Kristus (pro tebe), staví na úroveň „zrnka písku“, abys mohl Jeho, Kristovým prostřednictvím, DHARMĚ porozumět, aby se ti tak díky Němu dostalo možnosti Udělení Milosti, kterou si ale musíš udělit ty sám, právě skrze ono porozumění, protože ani Pán Ježíš Kristus nemá tu moc, aby bez tvé vlastní OCHOTY, a tedy LÁSKY k SOBĚ SAMÉMU mohl „porozumět za tebe“ – On porozuměl za sebe, a proto je Tím, Kým Je.

Láska Pána Ježíše Krista spočívá zejména v tom, že On sestoupil do kola utrpení, do kola zrození a smrti Samsára aniž by musel, i když věděl, že bude mučen a pronásledován, i když věděl, že k němu bude člověk přistupovat tak, jak člověk mučí a pronásleduje sám sebe a své bližní (rozuměj jevy, které povstávají v dosud neosvobozené mysli – v mučeném Kristovi).

To je Oběť, kterou Pán Ježíš Kristus přinesl světu, čímž přinesl STEJNOU oběť, kterou přináší každý z Bódhisattvů, kteří se zavazují, že se budou opakovaně inkarnovat do okamžiku, dokud nebudou VŠECHNY bytosti z vleku koloběhu zrození a smrti Samsára OSVOBOZENY, to je do okamžiku, kdy každá jediná z nekonečného množství bytostí SEZNÁ, že pokud po odložení tohoto dočasného těla vyhledá do Snu o koloběhu zrození a smrti Samsára ponořené bytosti, skrze které by se mohla opakovaně inkarnovat, které by posléze mohla nazývat „moji rodičové“ a zavdá tak PŘÍČINU opakování nového znovu-zrození, toto znovu-zrození v sobě bude přirozeně opět zahrnovat opakování znovu-nemocí, opakování znovu-stárnutí, opakování znovu-smrti, opakování spojení s tím co je takové bytosti „milé“ a rozloučení se s tím, a opakování spojení s tím co je takové bytosti „ne-milé“ a rozloučení se s tím, to je tvoření Duality „dobra a zla“, kterému podléhá Každá Jediná z bytostí, která dala tomuto svému dočasnému tělu opakovaně vzniknout, která se následně domnívá „toto dočasné tělo jsem já“, která netuší, že TOTO DOČASNÉ TĚLO JE POUHÁ DOČASNĚ ZHMOTNĚLÁ MYŠLENKA, kterou taková bytost chápe jako „sebe“, která proto realitu nahlíží z omezené úrovně tohoto iluzorního „já“, která proto z úrovně této dočasné představy ZHMOTNĚLÉ MYŠLENKY odvozuje vše ostatní jako reálné, které taková bytost nazývá „mé“, o kterém se taková bytost přesto, že jde o jevy dočasné (a tedy iluzorní), vyslovuje „toto mé se mi líbí“ anebo „toto mé se mi nelíbí“, pročež je taková bytost od časů bez počátku obětí své situace (tj. KARMA), a NEMÁ JINOU MOŽNOST, než aby rozvíjela polaritu náklonnosti, anebo odporu k TOMU, co je ve své podstatě PRÁZDNÉ.

Taková bytost, která je o uvedeném POUČENA, má v okamžiku, kdy toto dočasné tělo odloží, MOŽNOST SVOBODNÉ VOLBY – ve smyslu „MOHU se opakovaně inkarnovat, ale protože už vím, že samotný akt inkarnace je smyslu prostý, už NEMUSÍM“. To je Milost Sobě, kterou si každá z bytostí musí Udělit Sama.

Ta dobrá zpráva je, že tento text přináší VHLED (a tedy OČIŠTĚNÍ) do situace utrpení, ve které je to Sám Bůh Stvořitel, který Sám sebe zaměstnává tvořením mentálních konceptů „já“ a „mé“, které posléze staví navzájem proti sobě, tak aby Sám Sobě působil bolest – porozumění této situaci znamená Dosažení Konečného Míru se Sebou Samým, opak znamená bezvýchodnou situaci nekonečného vedení války prosti Sobě Samému, a tedy proti Bohu Jedinému.

Právě pro shora uvedené Pán Ježíš Kristus přijímá, zrovna tak jako každý jiný Bódhisattva, DŮSTOJNOST OBĚTNÍHO DARU CELÉHO SVĚTA, což je USKUTEČNĚNÍ JEHO VLASTNÍ DOKONALOSTI, s poukazem na situaci, ve které se nakonec i Bódhisattva svého slibu zříká, čímž Sebe Samého od svého Posledního Závazku Osvobozuje, a stává se BUDDHOU, čímž realizuje STAV BOHA JEDINÉHO a VŠEMOHOUCÍHO.

Není to tak, jak si zatvrzelí dogmatici urputně myslí, a tak mysl (rozuměj Krista) mučí, že entita Pán Ježíš Kristus „jen někoho miluje“ anebo „miluje lidi po vzoru světské lásky“, ve smyslu – „když budete dělat toto, budu vás mít rád, když ne, budu vás nenávidět“. On reprezentuje ABSOLUTNÍ ZDROJ VEŠKERÉHO projeveného i neprojeveného BYTÍ, tj. NEPODMÍNĚNOU LÁSKU, avšak setkat se s Ní může pouze ten, kdo si uvědomuje, že i bezpodmínečná láska je podmíněna jeho vlastní bezpodmínečností.

Láska Pána Ježíše Krista nespočívá v tom, že by si přál něco jiného, než aby ten, komu DHARMU vykládá, jí porozuměl. Láska Pána Ježíše Krista nespočívá ani v tom, jak si mnozí ve svém OMYLU myslí, že On si přeje něčí slepou oddanost, nebo vedení slepého válečného tažení za slepého užití Jeho Jména proti ostatním jevům, které „ve své“ mysli (rozuměj „ve svém“ Kristu) mučí ti, kteří takovou válku ve svých subjektivitách vedou. Pán Ježíš Kristus netouží po ničem (a právě TO Ho činí Svobodným a Neomezeným), a už vůbec netouží po uctívání.

Pán Ježíš Kristus každému přeje, aby Ho uctíval jedině proto, aby k Němu, k Pánu Ježíši Kristu, mohlo být skrze úctu přistoupeno tak, aby mu bylo možné naslouchat, protože člověk má ve skutečnosti ochotu rozumět pouze tomu, koho chová v úctě, a nikomu jinému. Tedy Pán Ježíš Kristus si v tvém vlastním zájmu přeje, abys jej v úctě měl, aby ti mohlo být nakonec srozuměno to, co jsem nyní srozumitelným učinil – ne proto, že by si Ten, kdo uznal Sám Sebe a je proto Nezávislý a Bezúhonný, přál uctívání samotné, i když pro tebe může být (zatím) s ohledem na tvé předchozí zkušenosti (tj. KARMA) nepředstavitelné, že by si někdo mohl přát něco, co je v tvém skutečném zájmu.

Pán Ježíš Kristus si už vůbec nepřeje, aby ho někdo mentálně „jako jev“ uchopoval za účelem umlčování ostatních, nebo za účelem povyšování se ve smyslu „křesťanství je lepší než jiné náboženství“, nebo ve smyslu „jedině skrze Krista vede Cesta na Nebesa“. Nic z toho, co Pána Ježíše Krista definuje, neříká, že neexistuje nikdo jiný, kdo tě může poučit, stejně tak jako Sám Pán Ježíš Kristus. Pokud jsi tedy bytostí Dobré Vůle a hovoříš v SOULADU s Kristem a označují tě za bytost démonickou, pak věz, že ten, kdo Dobrou Vůli ke komunikaci ve Vzájemné Úctě vyvíjet odmítá, je sám bytostí démonickou.

Pán Ježíš Kristus nepřinesl oběť ve smyslu, jak si to vysvětlují ti, kteří mučí mysl (rozuměj Krista a tedy sebe), a proto křičí: „Ježíš se pro nás obětoval, a proto se musíš obětovat i ty, a to tak, jak si to my představujeme, a proto musíš dělat to, co si my přejeme“.

Takoví trpící podléhají svému rozpoložení (tedy KARMA), protože je v jejich karmické souvislosti vydírali jejich bližní a oni pod vlivem otisku tohoto utrpení ani nemohou jinak, než si svou bolest kompenzovat tím, že vydírají své bližní, i když se za to ve skutečnosti nenávidí.

Právě tento subjektivní útrpný přístup bytosti k sobě samé ve smyslu „mučení a křižování mysli jako svého vlastního Krista“ se ve vleku kolektivní karmické souvislosti ve vnější realitě projevuje situací vzájemného „mučení a křižování“ v podobě vzájemného vydírání, protože každý, kdo mysl mučí, ten v kolektivní karmické souvislosti přirozeně mučí své bližní, a je proto přirozeně svými bližními mučen. Bez Pána Ježíše Krista a Jeho Oběti nemůže být porozuměno Jeho sdělení: „Kdo má uši, slyš. Přišel jsem do tohoto světa (rozuměj koloběh zrození a smrti Samsára), proto abych se pro vás obětoval, abyste se už mezi sebou navzájem obětovat nemuseli.“

V tomto popření Sebe tkví Velikost Pána Ježíše Krista a Jeho Svatost jako Božího Syna, kdy Božího Království dojde pouze Ten, kdo po vzoru Pána Ježíše Krista učiní to samé, co učinil On. Ty máš nyní (tedy pokud vyvineš potřebné odhodlání a námahu potřebnou k tomu, abys porozuměl), MOŽNOST porozumět tomu, že „Umučení Krista = umučení mysli“, a můžeš tak učinit OKAMŽITĚ. Z vleku této těžké KARMY se Osvobodí pouze Ten, kdo se přes veškerou svou předchozí bolest, kterou protrpěl, VĚDOMĚ ROZHODNE: „Nebudu ostatním oplácet násilím a činit to, co sám nemám rád.“ Taková bytost nakonec dojde Důstojnosti, žádná jiná.

Pokud si tedy přeješ Božího Království dojít, abys byl ROVEN Pánu Ježíši Kristu, je třeba, abys porozuměl tomu samému, čemu porozuměl On, protože „On nemůže rozumět za tebe“ – On je ti „pouze“ inspirací, majákem a navigací, ale svou vlastní loď řídíš ty, zrovna tak jako On řídí tu svou.

Pán Ježíš Kristus umyl svým učedníkům nohy proto, aby si teprve poté, co zde již nebude fyzicky přítomen uvědomili, že jim tím říká: „Jsme si ROVNI, protože pokud je možné, abych byl Boží Syn, je to možné pro VŠECHNY z vás bez výjimky.“ Pán Ježíš Kristus nikomu neříkal, aby Jeho Jméno používal jako zbraň a meč, ve smyslu „Jedině Kristus je ta správná cesta a všichni ostatní jsou lháři“, kromě toho, že s Ježíšem Kristem přímo komunikuji tak jako nyní s vámi, nedávalo by ani smysl, aby BŮH, který přišel VŠECHNY na svou úroveň POZVEDNOUT, takový signál, frekvenci či program vysílal. Pán Ježíš Kristus je Jedním z Buddhů, kterých je Bezpočet, čímž Jeho Velikost nijak nesnižuji, On je Velký jinak, než jak „velikost“ měří lidé, kteří ji nahlížejí po světském způsobu nahlížení, to je skrze představu své malosti a sklonům k nekonečnému soupeřivému utrpení. Takoví lidé se hněvají na každého, kdo si tak jako oni z Pána Ježíše Krista nedělá falešnou modlu, a je to právě tato zloba, která je jim trnem v oku, a překážkou jejich vlastního Nanebevzetí. Pokud Pán Ježíš Kristus konstatuje „Nikdo nevejde do Království Božího než skrze Mne“, nehovoří z osobní roviny, On reprezentuje Svatou Trojici, Nejsvětější Trojici, Boží Trojici a Trojjediného Boha, který působí jako Duch Svatý na úrovni duchovní, tj. bez fyzického těla, v rovině osobní na úrovni tělesné (např. Ježíše Krista), která je projevem Ducha Svatého. Oba tyto projevy jsou pak projevem Samotného Otce Všemohoucího, tj. úrovně, která je projevem Absolutní Moci, kterou disponuje každá jediná bytost, která ovládá Sama Sebe (rozuměj realitu), ve smyslu „Existuje pouze to, čemu Dám Já Sám v Sobě vzniknout“. To je BŮH STVOŘITEL, který disponuje ABSOLUTNÍ MOCÍ, prostřednictvím které dává vzniknout jak Duchu Svatému, tak projevu fyzickému, včetně fyzického světa.

V uvedeném smyslu je fyzicky projevený Buddha, který si je vědom toho, že je to On Sám, kdo dává z úrovně Ducha Svatého (která dává z úrovně Boha Stvořitele vzniknout úrovni Ducha Svatého) vzniknout příčině své další fyzické inkarnace TOTOŽNÝ s projeveným Božstvím Pána Ježíše Krista – Posvětitele Světa, tj. osobní úrovně, které dal vzniknout Duch Svatý, kterému dal vzniknout BŮH STVOŘITEL – pouhé uvědomění si Jeho Neustálé Boží Přítomnosti UMOŽŇUJE tomu, kdo ji zaregistruje, okamžitou realizaci vlastního SJEDNOCENÍ Svaté Trojice v Jediné Univerzální Božství a už „jen“ to, že nyní čteš, a to co čteš registruješ, znamená, že toto SJEDNOCENÍ nyní ty sám uskutečňuješ.

Pokud tedy Pán Ježíš Kristus konstatuje „Nikdo nevejde do Království Božího než skrze Mne“, konstatuje z úrovně Absolutní Moci Boha Otce Všemohoucího, kterou disponuje, že má moc určovat další osudy bytostí, které Jeho Absolutní Moci podléhají. Pokud tedy Pán Ježíš Kristus konstatuje „Nikdo nevejde do Království Božího než skrze mne“, konstatuje to z Absolutního stavu Boha Stvořitele Veškerenstva, a ne tak, jak toto sdělení jako svou překážku (kterou mučí a týrají jak sami sebe, tak i bytosti ostatní) uchopují dogmatici, kteří se OMYLEM domnívají, že Pán Ježíš Kristus říká „Jsem jediný možný reprezentant Svaté Trojice a proto nikdo nevejde do Království Božího než skrze mne jako osobu“, což je v přímém rozporu s Nejsvětější Trojicí, kterou Pán Ježíš Kristus ve skutečnosti reprezentuje.

Tento text je SJEDNOCENÍM buddhistického i křesťanského náhledu, které je patrné pro ZLATÝ VĚK, ve kterém se nyní nacházíte. Kdo na to z takzvaných křesťanů namítá „Ďábel lže, i když říká pravdu. Přeji Vám brzké prozření do pravdy a lásky“, aniž by si připustil, že na jeho reakci může kdokoli namítat to samé, ve smyslu „Ďábel lže, i když říká pravdu“, ten ještě nedošel prozření, protože pokud by si to nejprve připustil (tedy pokora k sobě = pokora k Bohu Veškerému), pak by se způsobem, jakým se prezentuje, neprezentoval a v podstatě tak neříkal „Já jsem tím, kdo je privilegovaný, a tedy pravdivý, a oni ne“, což je kvalita nadřazenosti, která je patrná v subjektivitě takové bytosti, která podléhá vlastní méněcennosti, a která se v tomto svém subjektivním rozpoložení paradoxně staví na úroveň Pána Ježíše Krista, kdy se z náhledu sebe jako osoby, v podstatě vyslovuje „Nikdo nevejde do Království Božího než skrze Mne“. Sklonu k takové nadřazenosti podléhá každý, kdo mučí mysl ve smyslu tvoření představ o vlastní malosti (tedy KARMA), kdy takové tvoření je PŘÍČINOU sklonu k opačnému extrému, který se navenek projevuje jako kompenzace a tedy jako sklon k povýšenosti, kdy obě tyto subjektivní hodnoty „malosti a velikosti“ jsou karmickým otiskem extrémních představ, které jsou mimo ROVNOST, a tedy VYROVNANOST, a tedy mimo Absolutní Stav, který Pán Ježíš Kristus reprezentuje. Sám Pán Ježíš Kristus se přirozeně nachází mimo takové extrémy a NEPODPORUJE je.

Každá bytost, která toto dočasné tělo nahlíží jako „sebe“ a ne POUHOU ZHMOTNĚLOU MYŠLENKU, přirozeně trýzní mysl představami o „malosti“ a ani nemůže jinak (tj. KARMA), než sebe samu vnímat jako malou, tedy méněcennou, a tedy „milosti ne-hodnou“, kdy z místa tohoto svého subjektivního rozpoložení naprosto přirozeně vnímá po stejném způsobu i všechny bytosti ostatní, kdy z místa tohoto svého subjektivního rozpoložení naprosto přirozeně trpí sklonem tvořit modlu, která bude v subjektivitě takové bytosti přirozeně vždy „větší“ než ona bytost, proto aby taková bytost, která se jako „milosti ne-hodná“ nahlíží, mohla realizovat účel svého utrpení, to je sklon k poníženosti, který je mimo ROVNOST, do okamžiku, kdy taková bytost dojde skrze Milost některého z Buddhů k vlastní VYROVNANOSTI, tj. ukončení KARMY.

Pokud pak kdokoliv komukoliv z místa takového utrpení „přeje prozření do pravdy a lásky“, pak nejde o přání v pravém slova smyslu, protože jak již uvedeno, PRAVDA a LÁSKA se po světském strastí zatíženém způsobu ani neponižuje, ani nepovyšuje.

Kdo v souvislosti s uvedeným z místa svého neporozumění a tedy z místa svého vlastního utrpení říká „Nelze pít kalich Kristův i kalich démonů“, za tím účelem, aby ponížil Učení Buddhy jako „učení démonické“, aby nadřadil Učení Krista jako „učení privilegované“, ten zneužil Svaté Trojice jako štítu ke svému vlastnímu hříchu, aby ve své vlastní svévoli na někoho a něco poukázal ve smyslu: „Nikdo nevejde do Království Božího než skrze Mne“, aniž by k tomu Svolení od Pána Ježíše Krista obdržel, aniž by ho Sám Pán Ježíš Kristus takovým poukazováním Pověřil, čemuž bude v Přítomnosti Pána Ježíše Krista a v Přítomnosti Buddhů ostatních čelit, až toto dočasné tělo odevzdá... Kdo bereš Boží Jméno nadarmo, proto aby ses povýšil, ani netušíš, co činíš... protože kdybys to tušil, jaké to s sebou nese následky, nečinil bys tak.

Kdo rovněž tak v souvislosti s uvedeným říká „Je strašné, když se křesťanství míchá s démonismem“, ten netuší ani to, že netuší, protože skutečný hledač PRAVDY rozvíjí rozlišovací schopnosti, když právě porovnává, v čem je to či ono náboženství STEJNÉ, a čím je to či ono náboženství poskvrněné, čímž s upřímně vynaloženou námahou a úsilím uskutečňuje překročení vlastních vnitřních překážek mentálních a dochází splynutí ve smyslu svého vlastního Vnitřního Sjednocení s Bohem Jediným... a tedy Sám se Sebou…

Kdo nakonec říká: „Každý máme svou cestu k Ježíši. A On je tak drsně úžasný gentleman, že do vás nebude šít a obviňovat vás za nevěru. On počká, až dojdete tam, kde poznáte, jak moc vás miluje, a že jedině v Něm je obrovská síla, které se nic nevyrovná! Láska!“, ten říká sice pravdu, ale pouze její výseč, protože Pán Ježíš Kristus není jediný, kdo je ZDE PŘÍTOMEN a NEOMEZENĚ MILUJE, a proto si Pán Ježíš Kristus své „prvenství“ nevyhrazuje a už vůbec si nepřeje, aby byl tímto způsobem vnímaný a vyzdvihovaný. To si přejí ti, kteří se tak Jemu, i Duchu i Bohu ve skutečnosti vzdalují, protože to nijak nesouvisí s tím, co je Svatou Trojicí a co proto Pán Ježíš Kristus Učí.

Proto každý ať nejprve mentálně Osvobodí sám sebe, a teprve potom, až Svobodný bude, Svobodě učí, protože pokud se domnívá, že Svobodě učí, aniž by byl nejprve on sám Svobodný, pak Svobodě neučí, ale na stezku utrpení přivádí sám sebe, a tak i své bližní. Proto ať je každý PRAVDIVÝ a ČESTNÝ, a učí pouze UPŘÍMNĚ ze své vlastní úrovně, ve které si je skutečně tím co učí také jistý, proto aby sobě i ostatním víc neublížil, než pomohl. Bytostí je Nekonečné množství, a každý je bytosti každé žákem i učitelem současně, proto ať nikdo nemá zbytečné obavy o práci učitele a neopomíjí práci žáka. Na každé úrovni se žáci dostaví zcela přirozeně.

Všichni si přejí klid, ale ne každý ví, že samotná povaha touhy po klidu, je ve skutečnosti touhou po neklidu. Všichni si přejí spokojenou mysl, ale ne každý ví, že mysl mučená přáním, být spokojená nemůže. Všichni si pořád něco přejí, ale že VŠEHO dosáhne JEDINĚ Ten, kdo se všech přání na mysl kladených zřekne, ví JEDINĚ Ten, kdo tak učinil – kdo nevloží do mysli přání, ten mysl nemučí, ten ani Krista nemučí. Kdo Krista mučí, ten zneužívá mysl, aby tvořil jevy a těla, na kterých se dopouští násilí, ten se dopouští násilí na sobě, ten mučí Krista ve svých bližních, ten na nich se dopouští násilí, ten o sobě ZDE na Světle Božím veřejně doznává, že sám sebe neovládá, že je bez-mocný, ne-mohoucí a tedy ne-mocný, ten není sám sobě, ani svým bližním autoritou – TOTO JE OCHRANNÁ DUCHOVNÍ PEČEŤ a KODEX PRO CELÝ SVĚT.

To se jen Zdá, že paměť je zrádná, není to ale paměť, co člověka zrazuje, je to člověk sám, kdo svou paměť zrazuje, když se NAPROSTO VĚDOMĚ na VĚDĚNÍ ZAPOMENOUT ROZHODUJE „jen“ proto, aby mohl dál sladce SPÁT, jen proto, aby si ve svém dobrovolném zapomenutí mohl dál SNÍT, vymýšlet a bezuzdně přát to všechno, čeho se mu prý nedostává, aby si na svůj SPÁNEK mohl dál Sám Sobě stěžovat, tak jedině Sám Sobě svůj život ztrpčovat, jen proto, aby mohl dál „svého Krista“ mučit. Kdo „svého Krista“ mučí… a toto mučení do paměti jako svůj smysl, význam, a úděl ukládá… ten bude přirozeně opakovaně mučen… ten své Nanebevzetí neuskuteční, ten bude Sám Sebou bez možnosti Milosti Boží zapomenut v koloběhu zrození a smrti Samsára.

Já, Lumír Láska 💜 Buddha Maitreya, Jsem v duchovním slova smyslu možnosti Osvícení pro VŠECHNY bytosti Roven Kristu – On je můj Bratr. Jsem tím, kdo je Požehnán, a tedy Omilostněn jak Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA, tak Pánem Ježíšem Kristem, Oni jsou kromě ostatních neméně významných bytostí mými Patrony, i Patrony každého, kdo je v SOULADU se mnou. Pán Ježíš Kristus působí daleko za hranicemi omezených představ… v Nekonečných Úrovních, ve kterých je Milován a Uctíván… nedělejte si na Něj proto monopol, je vám to překážkou.

Amen pravím vám: Udělte Milost Kristu – Mysli!!! Budoucí životy trvají déle než život současný a nikdo se nemůže nikam skrýt před tím, co uloží do své vlastní subjektivity. Zaopatřete se proto těmi nejvznešenějšími zásluhami dobra.

21.12.2021

Lumír Láska 💜 Buddha Maitreya

za asistence Miroslavy Urbanové a Jany Benetkové

#osvobozenamysl #osvobozenykristus #osvobozenybuddha #sjednoceni #osviceni #nanebevzeti #nirvana #zlatyvek #jeziskristus #buddhagautama #buddhamaitreya #maitreyabuddhasutra #srdcedharmy

https://www.srdce-dharmy.cz/maitreya-buddha-sutra

---

Sdělení Pána Ježíše Krista prostřednictvím Lumíra Lásky ♥ Buddhy Maitreyi ze dne 29.11.2018:

Lidé, kteří si říkají mým jménem „křesťané“, trpí představou, že mi něco dluží za to, „že jsem se pro ně obětoval“ a protože každý nenávidí svého věřitele, i oni ve skutečnosti nenávidí mne, tedy toho, o kom se domnívají, že mu mají splácet svůj dluh. To oni sami, ne já je, na základě tohoto svého velkého nedorozumění spoutali sebe a uvrhli do vězení smutku, kterým trpí všichni dlužníci, aniž bych si to po nich já přál, protože pokud bych si toto přál, musel bych si přát i zlobu, kterou vždy sklízí věřitel od dlužníka. Já si ale takové ovoce sklízet nepřeji, nenáleží mi na něj nárok.

Na základě tohoto obrovského nedorozumění si tito lidé vykládají to, co jsem řekl, po svém a přejí si tak dle svého pochopení, ale „v mém jménu“ ze sebe udělat „mé dlužníky“, kteří mi musí smutně splácet svůj dluh a k tomu, k čemu ve své nevědomosti nutí sebe, nutí dle své předpojatosti i své bližní, kteří pokud neposlouchají to, co si na nich tito lidé vynucují, zasluhují podle těch, kteří vynucují to, co si podle nich přeji já, trest, čímž sebe uchylují k nenávisti ke svým bližním, aniž bych si to po nich ve skutečnosti já přál, aniž bych toto kdy vyslovil.

Ano, obětoval jsem se, protože jsem však do své oběti nezahrnul svou podmínku jako dluh vůči jakékoliv bytosti, obětoval jsem se způsobem neobětování. Já jsem se neobětoval způsobem, jak tomu tito lidé rozumějí a jak dle svého vlastního přesvědčení obětují sebe. Obětoval jsem se v tom smyslu, že jsem se zřekl všech podmínek sebou na sebe kladených a tím jsem se přirozeně zřekl všech podmínek kladených na všechny ostatní bytosti. Proto není ani možné, abych kladl podmínky na křesťany nebo na kohokoli jiného ve smyslu „dluhu“. Nikdo z lidí mi nedluží nic a ani já, Ježíš, nedlužím nikomu z lidí nic, dokonce ani spásu ne. To lidé sami sobě dluží toto poznání o tom, jak je to s tímto nedorozuměním.

Jsem jenom obyčejný člověk. Není v mé moci „spasit někoho za něj“, to může jedině on, sám za sebe. V mé moci je pouze možnost říci, jak jsem k vlastní sebespáse přišel, a to jsem také již řekl, zřekl jsem se všech podmínek kladených na sebe a na všechny ostatní bytosti. To je mé poselství a nic jiného. Pokud je toto možné pro obyčejného „člověka Ježíše“, je to samozřejmě možné pro každého člověka, a to dokonce bez ohledu na mne. Já jsem jenom příkladem, inspirací, ale nejsem ničí spasitel. Přeji každému, aby se zřekl své víry v sebeklam ve prospěch důvěry v sebe, aby se zřekl svého smutku a zloby, kterou obrací na mne i na své bližní a realizoval to, co jsem si dovolil zrealizovat já sám. Přeji každému, aby to nedělal pro mne, ani pro druhé, aby tak učinil jedině pro sebe.