TENZIN PALMO O LUMÍRU LÁSKOVI

Lumír Láska je samozvaný buddha, který vytvořil skupinu Srdce dharmy. Upozornili jsme na něj ve článku Pozor na sekty. Ctihodná Tenzin Palmo, mniška v nepálském klášteře Kopan, sepsala následující příspěvek o tom, jaké kvality má skutečný buddha a co říkají na projevy Lumíra Lásky tradiční učení, která sahají až ke slovům samotného Buddhy Šákjamuniho. Děkujeme moc Tenzin za následující podrobný a hodnotný komentář a doufáme, že pomůže všem, kdo mají zájem o autentický buddhismus:


 

Pokud jste četli Švandrlíkovu knihu Černí baroni, možná si vybavíte, jak si skupinka pétépáků vystavuje falešné opušťáky s podpisy neexistujících důstojníků a sází se, kdo si troufne na vyšší šarži. Bank shrábnul Kefalín, protože zamířil nejvýš. Na jeho dokumentu se zaskvělo jméno JUDr. Alexeje Čepičky, tehdejšího ministra obrany. Vsadil na to, že by si nikdo netroufl to ověřovat.
 

Na tuto epizodu jsem si vzpomněla v souvislosti s jistým pánem, který si nechává říkat Lumír Láska a který také míří vysoko: není prý jen tak ledajaký rinpočhe nebo svámí, kterých se nám v české kotlině údajně také pár vyskytlo, ale rovnou Buddha Maitréja, jak sám o sobě tvrdí. Troufneme si to ověřit? A máme vůbec jak? Můžeme rozpoznat buddhu, když se sami za osvícené bytosti nepovažujeme?
 

Podle máhájánového učení má buddha tak zvaná tři těla (nejedná se samozřejmě o těla v běžném slova smyslu, spíše o soubory kvalit): tělo moudrosti (dharmakāya), což je vševědoucí a všudypřítomná osvícená mysl, tělo požitku (sambhogakāya), které sídlí v čisté zemi a je vnímatelné pouze pro árja bódhisattvy (bódhisattvy, kteří mají přímý vhled do prázdnoty inherentní existence) a konečně tělo emanací (nirmanakāya), to je vlastně soubor emanací v různých světových systémech zároveň, přístupných i obyčejným bytostem v různých podobách podle toho, co jim může prospět. S jistotou rozpoznat takovou emanaci jako buddhu je mimo schopnost obyčejných bytostí, avšak někdo, kdo o sobě přímo řekne, že je buddha (jako Buddha Šákjamuni i Buddha Maitréja ve chvíli, kdy přijde do našeho světa), musí být takzvaným vrcholným tělem emanací (uttamanirmāṇakāya), které se objeví, když k tomu dozraje karma bytostí, a znovu roztočí kolo Dharmy, téměř již zapomenuté.
 

Texty uvádí, že každé vrcholné tělo emanací charakterizuje takzvaných 12 skutků. Stejně jako Buddha Šákjamuni se i Maitréja narodí do vznešené rodiny, získá vynikající vzdělání, ale vzdá se světa, stane se mnichem, na šest let i asketou, a dosáhne osvícení pod stromem bódhi – to abychom si uvedli alespoň některé z nich. Zdůraznit bych chtěla zejména aspekt mnišství, protože jeho úloha je mimořádná. Sám Šákjamuni Buddha říká (v Základech vinaji): “Kdekoli je gelong (tibetský výraz pro plně vysvěceného mnicha, pozn. překl.), držitel vinaji (mnišské disciplíny, pozn. překl.), takové místo je zářivé, prosvětlené. Vězte, že takové místo mne nepostrádá. I já setrvávám bez vyrušení na takovém místě”. I jiná vyjádření ukazují, že sangha v pravém slova smyslu, tedy ti, kdož přijali mnišské sliby v neporušené linii sahající až zpátky k Buddhovi Šákjamunimu, jsou hlavními udržovateli jeho učení. Např. z Ornamentu mahájánových súter, jehož autorem je sám Maitréja: “Ti, kteří žijí ve vysvěcení, mají nesčetné dobré kvality. Ti, kteří s úsilím drží své sliby, vynikají nad laickými bódhisattvy.” (doslova: Bódhisattvy hospodáři, pozn. překl.) Každá další vrcholná emanace se tak sama projeví v aspektu mnicha a bude i udílet mnišské svěcení tak, jako Buddha Šákjamuni.
 

Příchod té jedné konkrétní, Buddhy Maitréji, je také podrobně popsán v sútrách (rozpravách Buddhy Šákjamuniho, za jehož přímého žáka se pan L. prohlašuje). Například podle Čakravarti sútry (Digha Nikája 26 Sútry pitaky pálijského kánonu) se Buddha Maitréja narodí ve městě Ketumatí (dnešní Varanásí), jehož králem bude Čakravartí Sankha. Ten se později vzdá paláce a stane se Maitréjovým následovníkem.
 

Že nic z toho s panem Láskou nikterak nesedí? On totiž není jen tak ledajaký buddha, je Samjaksam Buddha. Jak říká, “Samjaksam Buddha znamená „již v minulém zrození byl osvícený, v tomto zrození se proto probudil bez podpory a asistence fyzického mistra, probudil se způsobem transcendentním, za podpory a asistence mistrů nehmotných, se kterými je v souladu“. Jenže sanskrtské slovo samyak znamená “dokonale” a sam je “plně”, takže úplně každý buddha je Samyaksaṃbuddha (सम्यक्संबुद्ध), dokonale a plně osvícený. Ten, kdo je jednou osvícený, už osvíceným zůstane, takže se už dál probouzet nepotřebuje a mimo to také samozřejmě nepodléhá cyklu zrozování a smrti, takže nelze hovořit o jeho dalších zrozeních.
 

Pan Láska se prý nejprve stal Buddhou a pak teprve Maitréjou. Jak se to stalo? O tom hovoří někdo, kdo se v minulosti považoval za jeho žáka, takto: “Dle něj to není o tom, že se zrodí ten, kdo býval znám jako Maitréja, předtím, ale že je to role, kterou převezme ten, kdo je toho hoden. A dle něj, on tu nabídku dostal od společenství všech buddhů.” Takže “nabídka povýšení”, nikoli historická osobnost? A kdo nakonec rozhodne o udělení té “hodnosti”? “Udělala jsem to já. Poslouchala jsem nahrávky jedné sútry, kde o tom byla řeč, že se Maitréja vrátí a započne posledních 500 let k osvobození všech bytostí. Řekla jsem mu, že si myslím, že je to on. Měla jsem takové vnuknutí. A on tomu řekl Ano, že to tak je. A že tím, že jsem ho takhle uznala, se jím stal.”
 

Nevadí, že se neshodujeme s žádnými historickými zdroji, ani s rozpravami Buddhy Šákjamuniho, za jehož přímého žáka se pan Láska také prohlašuje, zkusíme ještě přimíchat křesťanství. Pan L. sice prezentuje témata jako Čtyři vznešené pravdy, pomíjivost jevů nebo prázdnotu, ale zároveň tvrdí, že je vlastní bratr Ježíše Krista, že má podobnou moc jako Kristus. Jenže křesťanství a buddhismus se v jedné zásadní věci liší: buddha je vševědoucí, ale nikoli všemohoucí. Takže prohlášení typu “… z bytosti, která se mi svěří, sejmu břemeno karmy a udělím jí svou milost, bez které se v posmrtném stavu neobejde” a “stejně jako on (Ježíš Kristus) přístup k milosti Boží zavírám, a nikdo jiný neotevře, stejně tak přístup k milosti Boží otevírám, a nikdo jiny nezavře… Připomínám vám a opakuji vám, že budu opakovaně svědkem toho, že budu opakovaně žádán o slitování, avšak tomu, kdo mne včas nevyslyšel, a kdo mne nerozpoznal, tomu nebude poskytnuto… tomu nebude uděleno” (kráceno, vynecháno nadužívání capslock a chybná diakritika a interpunkce) nemají s buddhismem nic společného. Stačí si připomenout Matrcetův známý verš: “Buddhové nesmyjí karmu bytostí svýma rukama, ani nepřenesou své porozumění do myslí ostatním. Bytosti dovedou ke svobodě tak, že jim ukáží povahu reality.”
 

Pořád ještě by si snad někdo mohl říct, že pán sice není Maitréja a neučí čistou Buddhadharmu, ale má nějaké duchovní kvality, které by jeho následovníkům mohly být prospěšné: “Lhala bych, kdybych řekla, že mě ničemu nenaučil, naučil mě toho hodně“, říká jedna z jeho bývalých žaček. Byla ale někým, kdo podle svých vlastních slov nehledal osvícení a pan Láska jí osvícení nenabízel, šlo hlavě o vyčištění vztahů zejména s rodinnými příslušníky a zbavení se starých křivd.
 

Začátky v jeho společenství nazvaném Srdce Dharmy nevypadají špatně: “Miluji tě… opravdu ano… neexistuje chyba… neexistuje vina… neexistuje ani zločin… který by tě zbavil mé lásky”, i když v jiném plamenném příspěvku, kde volá po vystoupení z EU a obnovení Československa, ve kterém by byl prezidentem Daniel Landa a jeho poradcem pan poslanec Volný, známý obchodník s chudobou, milovník Ruska a odpůrce roušek, mluví o “sebrance bytostí, které si právem nezasluhují název a označení lidé”. Ale co se stane, pokud si člověk dovolí kriticky myslet a projevit se v některé z asi desítky facebookových skupin propagujících pana L. a jeho knihy, trička a hrníčky a s oblibou sdílejících příspěvky z proruských dezinformačních webů a jakési ukrajinské sekty, která navenek prezentuje tvořivou společnost, ale také hlásá, že Putin osvobodí Slovany z amerického područí, vlastní názor nebo sdílet negativní zkušenost?
 

V jedné z nich se objevil osobnější příspěvek:

“Ono se ze začátku to společenství tváří jako samá láska, když se však člověk více dívá, vidí rysy pyramidy, spojené s nemalými finančními náklady. A když dá člověk na odiv nesouhlas/jiný názor, je tvrdě zadupán do země. Nejsem rozhodně první, komu bylo vyhrožováno, ty příběhy působení Lumíra Lásky se hromadí, však málokdo bojí se říct pravdu a raději z facebooku často úplně utečou. A i já se bál a chtěl utéct. Než jsem si řekl NE. A když mě tu takto vyzýváš, tak i když jsem původně nechtěl, dovolím si reagovat. A je na každém, kterou kráčí cestou a jaké volby volí a v pořádku je vše. Já za sebe si uznal, že výše zmíněné kvality nejsou pro mě hodné následování – opravdu Buddha vydírá, vyhrožuje a siří síru nadávek, když se někdo nechce poddat jeho vůli? “Můj” tedy ne.”
 

Pan L. a jeho příznivci následně autora příspěvku obviňují ze lži, překrucování, zvrácenosti, malosti, nenávisti… nevím, jestli je ten přehled vyčerpávající. Nakonec se manipulativním způsobem (vyvozením závisti z pouhého konstatování nemalých finančních nákladů a jejich možná ne úplně vhodného využití) snaží probudit v něm pocity provinění takto: “… nikdy jsem nelitoval ani jednoho kroku, vykonaného společně s L. (míněno panem Láskou), ani jedné koruny vydané za svou cestu k osvícení, ani jedné koruny vydané na podporu Srdce Dharmy. A bylo to mnohem víc než jsi ty kdy dal do své cesty za osvícením. A to přesto, že moje příjmy českého manažera nedosahují tvých příjmů doktora v Německu. Chápeš vůbec, co říkáš? Ty, který jsi hmotně zabezpečený jako málokdo z tvých přátel závidíš někomu, že si bere peníze za tu nejčestnější práci na světě? Není ti z tebe samotného na zvracení?”
 

Nebo jiný příklad: Někdo napíše kritický příspěvek, kde vysvětluje nesoulad působení pana L. s Buddhovým učením a všímá si podivné fotografie mnichů ze Srí Lanky listujících si v česky psané knize (jejímž autorem je samozřejmě pan Láska, jak jinak) s popiskem “I oni vidí v Sútře skutečný poklad pro současnou společnost, která se potřebuje uzdravit.”
 

Reakce: “Čtu-li pozorně se soucítěním, pak vidím, že autor příspěvku přiznává, jak si není jistý sám sebou, jak knihu (název vynechán) uznává, jak si přeje, aby byl oceněn za to, že studoval buddhismus a nedosáhl toho.(…) Vidím člověka, který touží po penězích a popularitě, proto trpí potřebou po zviditelnění sebe prostřednictvím někoho, kdo podle něj není v pořádku.(…) Neostýchá se zmiňovat, jak mu nečiní potěšení, že by ostatní lidé mohli na cestě k pochopení měnit své životy, dle vlastní upřímnosti (nic takového v původním kritickém příspěvku nebylo) což znovu jen poukazuje nahlas na to, že pán sám by si přál dovolit si upřímnost sám k sobě bez toho, aniž by k tomu “použil” jméno někoho jiného, než své vlastní”. Tedy nemůžu vyvrátit to, co říkáš, tak Tě aspoň nařknu z touhy po penězích, po sebeprezentaci atd.
 

A když se někdo z diskutujících jednoduše zeptá, zda ctihodní mniši dostali tu knihu v jazyce, kterému mohli rozumět?
 

“Vzhledem k tomu, jaký je Váš skutečný záměr, že pokládáte otázku, jakou pokládáte, sděluji Vám, bude-li Váš zájem o překlad (název vynechán) čistý a upřímný, ráda se Vám budu osobně věnovat a zodpovídat Vaše důstojné dotazy. Hru na idiota s Vámi hrát nikdy nebudu.” – a přitom by tak krásně stačilo říct ano nebo ne (i když člověk odpověď stejně tuší).
 

Myslím, že z uvedeného je dostatečně zřejmé, že společenství, které pan L. založil, nese některé typické znaky kultu: nejprve dá pocit výjimečnosti (i nejbližší následovníci, tzv. průvodci, jsou nazýváni probuzenými mistry), avšak později, pokud se někdo projeví jinak než podle přání vůdce, namísto věcné diskuse přijde manipulace – odvádění pozornosti od podstaty problému, podsouvání něčeho, co vůbec nebylo řečeno a ponižování a znevažování nepohodlných jedinců, ať už těch, kteří pokládají nepříjemné otázky, nebo těch, kteří mají nějaké výhrady vůči osobě pana Lásky či fungování společenství. Nemusí to být zkušenost fatální, ale zcela jistě ne příjemná:
 

“Jinak kromě toho, že v posledním půlroce našeho kontaktu byl ke mě verbálně hrubý a přestalo dávat jeho chování vůči mne smysl, tak mne vlastně nijak nepoškodil. Jen byl u toho konce kontakt s ním velice nepříjemný, byl náladový, někdy až hysterický. Hodně dělalo to, že tehdy řešil svůj vztah s někým jiným a odráželo se to i ke mně. Měl na mě čím dál větší nároky, co bych měla dělat, s čím mu pomoci, dostávala jsem úkoly, komu mám co říkat, jak mám jednat se členy Srdce Dharmy, to se mi vůbec nelíbilo. Přišlo mi, že se stávám nějakou loutkou. A já mu nedokázala říct ne, nechala jsem se psychicky přetěžovat. Chtěla jsem mu pomoci se vším, co řešil, ale bylo to nad mé síly. Čím dál více jsem vnímala rozpory mezi tím, jak jedná a co říká, že je a jak to má. Čím dál častěji jsem zaznamenala, že si protiřečí, jak kdyby si nepamatoval, co řekl před měsícem. Proto organizovat s ním cokoliv bylo neskutečně náročné. Ne se měnilo v ano a pak zase v ne příliš často. Čím dál více mi vadilo, koho se pokoušíme ovlivnit, aby nám pomohl s naší prací. Celá organizace Srdce Dharmy se mi začínala příčit. Bylo mi líto lidí, na které byl hrubý. A nejvíce mě unavovaly právě vztahy ostatních žáků, ať vůči mě, nebo jak to měli mezi sebou. Všechny ty pomluvy, přetvářky, navádění kdo co má proti komu a s kým, v jednu chvíli mi to přišlo jako opravdu dobré peklíčko. Když už jsem pak viděla, že mi lže, že mi do očí o mně řekne něco jiného, než pak někomu o mně za mými zády, rozhodla jsem se dát si pauzu. Uvědomila jsem si, že tak, jak navádí mě na druhé, navádí i ty druhé na mě.”
 

Podobným zkušenostem se můžeme relativně snadno vyhnout, budeme-li používat vlastní úsudek a pojmy spíš než dojmy. A zajímat se o zdrojové texty a důvěryhodné komentáře učitelů, kteří nepopírají, co je řečeno v sútrách, a učí své studenty kritickému zkoumání spíše než obdivu ke své jedinečnosti. Pak na falešný podpis nenaletíme, ani když bude mířit hodně vysoko.
 

Tenzin Palmo

P.S.: Většina citací pochází z veřejně přístupných příspěvků a diskusí na sociálních médiích, některé pak z rozhovoru, ke kterému svolila bývalá následovnice pana L. Máme k dispozici i mnohem závažnější vyjádření k praktikám pana L., ale nezveřejňujeme je, protože chceme chránit soukromí autora, který se už beztak nachází v těžké situaci.

Naší reakci na tento článek naleznete ZDE