V okamžiku kdy bytost odloží tělo, má tendenci být smutná, že oni ještě pokračují a já jsem už skončila, oni ještě žijí, toto je má smrt. Na základě tohoto uvažování v bytosti povstává smutek, na základě tohoto smutku (tj. příčina a následek, tzv. odvislé vznikání), v bytosti vzniká křivda, a na základě tohoto rozjímání si bytost neuvědomuje, že – ten kdo říká "já jsem zemřel" nebo "toto je konec" nebo "toto je začátek" nebo "toto je život" – kdo je ten kdo to říká?

A to znamená, že ten kdo to říká, je tedy na věčnosti neustále, to znamená, bytost která podléhá nevědomosti a neuvědomuje si výše uvedené (nemá poznání Buddhy), má tendenci být pod vlivem tohoto smutku a této křivdy z něj povstálé – další následek zloby, která je potom hnacím motorem znovuzrození. Bytost má tedy tendenci vytvořit znovuzrození. tzn. bytost vyhledá rodiče nebo bytosti, které bude posléze nazývat "svoje rodiče". Dá vzniknout představě "Já" ve hmotné formě (zhmotní golema) a jakmile vytvoří představu "Já", tak vytvoří představu "Mé" (můj otec, maminka) nebo "můj" (přítel a i nepřítel) a nebo "moje" to co se mi líbí a nebo "moje" to co se mi nelíbí. Vznikne dualita dobra a zla, protože každá subjektivita projevená v hmotné realitě čelí tomu, co se jí líbí na té světské úrovni a co se jí nelíbí. A to nemá vůbec ve své moci. A to je schizofrenická rozpolcenost bytosti, která nemá poznání Buddhy.

Každá forma, ať už je to komár, člověk, dikobraz... každá tato forma (týká se to každé formy která vznikne) vzniká – okamžik trvá a pak zaniká. To platí pro každý jev a každou formu. A s každou formou při znovuzrození tedy vzniká znovu stárnutí, znovu nemoce a znovu smrt. A tedy opětovné spojení s tím co se nám líbí a rozloučení s tím, ale také opětovné spojení s tím co se nám nelíbí také a rozloučení s tím. A jakmile toto bytost obsáhne a zvědomí si to, a rozjímá (medituje) nad tím čím dál tím víc, tak zjistí - položí si otázku - a jaký má smysl se opakovaně inkarnovat v okamžiku, kdy odložím tělesnou schránku? Když tím ve skutečnosti trvale nic nezískám...

Tímto způsobem vyvane chtíč (touha) tvořit to, co stále pomíjí a tím pádem dojde bytost do stavu vyrovnanosti a díky tomu že dojde vyrovnanosti, tak dojde osvícení Buddhy. A v ten okamžik ví, že když opustí tělesnou schránku, tak vlastně získala možnost překročit karmu a získat vládu nad svým vlastním osudem tím, že řekne: "Mohu se opakovaně inkarnovat, ale nemusím".

Jeho chtíč je menší než on, skrze dosažené vědění a poznání Buddhy.

Není mocnějšího než je Buddha.

Protože Buddha má v rukou svůj osud.