Podpora rozvoje smyslu pro krásu

Emi velmi baví malování. Dnes přišla a přinesla ukázat obrázek, který nakreslila. Modré srdce na černém pozadí. Že je to takto prý hotové. Můj muž na to řekl, že to vypadá jako Srdce oceánu z Titanicu. Našli jsme, že bylo zasazeno do platiny a osázeno diamanty. Když jsem se na obrázek dívala, napadlo mě a řekla jsem Emi, že to vypadá jako Srdce oceánu na dně oceánu. Po tomto našem rozhovoru dcera odešla a po chvilce se vrátila s obrázkem upraveným. Přetvořila namalované srdíčko na Srdce oceánu, dolu na levý okraj obrazu napsala jeho název: Srdce oceánu na dně oceánu a vpravo dole umístila svůj podpis. A konečný obraz byl na světě. Když odcházela, vůbec jsme netušili, že vezme v potaz všechny naše nápady a vytvoří z původně hotového obrazu nové dílo. Nás velmi mile překvapila a sama z toho měla velkou radost.

Mnohdy se stane, že někoho napadne něco, co by bylo dobré udělat, ale velmi často zůstane pouze u teorie. K uvedení do praxe už nedojde. Sama to moc dobře znám. Častokrát se stalo, že mi přišel fajn nápad, z kterého jsem se zprvu velmi nadchla, začala jsem si v hlavě tvořit plán co a jak bych mohla udělat, ale k realizaci sem to pak nedotáhla. Často mě to pak mrzelo. Litovala jsem toho a zlobila se na sebe, že jsem zase byla líná a nic neudělala. Naopak, když jsem se rozhodla některou myšlenku zrealizovat, měla jsem potom sama ze sebe radost. A o to větší, když šlo o něco, co udělalo radost ještě někomu jinému. Probuzený Adi Šrí Šankaračárja řekl: "Vznešené myšlenky umírají jako první, proto spěchejte s jejich realizací." Když jsem tedy realizaci myšlenky neodložila na neurčito, které se už stejně nikdy nezrealizovalo, a místo pouhých slov jsem konala, ta radost z vykonaného mě energeticky dobyla a měla jsem větší chuť tvořit dál. Dodalo mi to více chuti do života, přesně jako když pravil Náš Milosrdný Pán Ježíš Kristus, že nejen z chleba je člověk živ.

Z této své zkušenosti mohu uznat, že Probuzený Adi Šrí Šankaračárja i Náš Milosrdný Pán Ježíš Kristus říkali pravdu. Dokud bytost jen mluví o tom, co by mohla, měla a chtěla a nezrealizuje to, lehce se stane sama svojí obětí. Má totiž tendence to štěstí, které si není ochotna zařídit sama, požadovat po ostatních bytostech. A když zjistí, že není možné, aby jí někdo druhý štěstí zařídil, ještě se na něj za to zlobí. A tak se točí v bludném kruhu bez ochoty převzít odpovědnost sama za sebe a kousek toho štěstí si zařídit tím, že zrealizuje svoji myšlenku tak, aby jí pak výsledek její práce vlil do žil radost a chuť do života a nemusela vinit celý svět z toho, že jí neplní to, co si může ve skutečnosti zařídit jen ona sama.