Bezbrannost, bolest a Poznání Buddhy
Každý nešťastný trpící dospělý, který pro své rodiče nebyl nikdy “dost ok”, který své rodiče proto, že pro ně nebyl nikdy dost „ok“, nenávidí…,
každý nešťastný trpící dospělý, který politikaření všeho druhu a na všech úrovních lidského počínání chápe jako disciplínu k dosažení úspěchu ve smyslu „být už konečně pro své rodiče (které si projektuje do všech ostatních) dost ok“…,
každý nešťastný trpící dospělý, který v této disciplíně zvané „touha po úspěchu“ zneužívá sám sebe, když své bližní chladnokrevně obětuje právě proto, že pro své rodiče nikdy “dost ok” nebyl…,
každý nešťastný trpící dospělý, který byl sám chladnokrevně obětován svými vlastními rodiči právě proto, že jeho vlastní rodiče nebyli nikdy “dost ok” pro jejich vlastní rodiče, atd… atd… atd… - KARMA…,
každý nešťastný trpící dospělý, který ve své vlastní vnitřní krizi bezmocně trpí touhou po dočasné představě „moci“ proto, aby byl sám pro sebe na oka-mžik (než toto jeho fyzické „tělo“ i jeho tzv. „majetek“ pohltí Zákon Pomíjivosti…) „dost ok“…,
každý nešťastný trpící dospělý, který si myslí, že sebe ve své bolesti musí ničit, aby světu dokázal, že je “dost ok”…, by si měl nyní sednout a to, co je uvedeno na fotografii, napsat svým vlastním rodičům (nebo jiné zástupným autoritám, ke kterým chová křivdu), a to i kdyby byli už po smrti, a tak ze svého vlastního křečovitého sevření uvolnit sebe sama… a tak ze svého vlastního křečovitého sevření zároveň současně uvolnit také všechny ostatní…
Každého nešťastně trpícího vidím jako bezbranné miminko..., vidím jeho vlastní bolest, která mu doslova teče z očí… a protože jsem procházel stejným utrpením, tomuto utrpení rozumím…
Kdysi jsem také ve své Nevědomosti „na oko“ předstíral, že jsem „šťastný a vyrovnaný“, že já jsem v „pohodě“, že „nikoho k ničemu nepotřebuji“, přitom jsem ve skrytu toužil po tom, aby mi ostatní dali to uznání… které mi nedali mí rodičové…, což by samo o sobě ani tak nevadilo, avšak arogantní na tom bylo to, že jsem hledal „takové uznání“, jaké jsem si představoval „já sám“, a „dokud mi jej někdo neposkytne, budu prostě arogantní“ – což je v PRINCIPU „kladení své vlastní podmínky utrpení na sebe sama“ ve smyslu SEBESTŘEDNÉ a BEZOHLEDNÉ VNITŘNÍ NASTAVENÍ SKLONU k VŠEOBECNÉMU VYDÍRÁNÍ KOHOKOLIV, včetně sebe sama…
Mou BOLEST vyléčilo až setkání s Buddhou GAUTAMOU, který mi sdělil, že pro něj jsem „dost ok“ už nyní… který mi vysvětlil, že to utrpení, které předvádím, je jen strastiplná KARMICKÁ performance v subjektivitě toho, kdo (zatím) neuznal 1. Vznešenou Pravdu (VP), tj. že „světské bytí je neuspokojivé a strastiplné utrpení“.
Buddha mi vysvětlil, že teprve po uznání 1VP mohu porozumět 2VP, 3VP a 4VP, ne dříve, a pokud ne, nemohu své utrpení ukončit. Buddha mi vysvětlil, že pro mou vlastní Nevědomost (tj. neznalost ZÁKONA) podléhám přání hnát ve svých neopodstatněných křivdách založených na své vlastní Nevědomosti k odpovědnosti za své vlastní utrpení všechny ostatní, zatímco já sám odpovědnost za svou vlastní Nevědomost převzít odmítám.
Buddha mi vysvětlil, že takto spolu „komunikujeme“ všichni. Buddha mi vysvětlil, že takto mi pro mé vlastní ZAUJETÍ tím, co Neustále Pomíjí… uniká, že tam, kde PRO VŠECHNY BYTOSTI BEZ ROZDÍLU platí MATICE UNIVERZÁLNÍHO ZÁKONA POMÍJIVOSTI : V + OT + Z = NULA = PRÁZDNOTA ( V- vzniká, OT – okamžik trvá, Z – zaniká ) jsme na tom VŠICHNI NAPROSTO STEJNĚ, nikdo nic „trvale nezíská“, nikdo nic „trvale nepodrží“, a tedy to, co není možné získat, o to není možné ani přijít = VELKÁ ÚLEVA.
Buddha mi vysvětlil, že jaká je míra mé vlastní Nevědomosti (tj. neznalost Zákona Pomíjivosti a 4 Vznešených Pravd), taková je míra mé vlastní Chamtivosti. Jaká je míra mé vlastní Chamtivosti, taková je míra mé vlastní Závisti a mé vlastní Žárlivosti. Jaká je míra mé vlastní Závisti a mé vlastní Žárlivosti, taková je míra mé vlastní Nenávisti. Jaká je míra mé vlastní Nenávisti, taková je míra mé vlastní ne-Svobody ve smyslu „nemohu si pomoci od toho, čemu ve své Nevědomosti sloužím, čemu jako svému utrpení podléhám, čemu se věnuji, čím se zabývám“ namísto toho, abych viděl své ŠTĚSTÍ v USKUTEČNĚNÍ POZNÁNÍ BUDDHY. To znamená, že „jaká je míra Nevědomosti, v takové míře je SRDCE zatížené Nenávistí“ = UTRPENÍ toho, kdo podléhá své vlastní Nevědomosti.
Vás všechny, kteří jste sobě dosud neudělili tu Milost, abyste skutečně porozuměli Výkladu Učení Buddhy… s láskou a úctou objímám i s vaší bolestí… a vzkazuji vám, že pro mě jste dost ok už nyní… Dovolte si plakat, jako jsem si v přítomnosti Buddhy dovolil plakat nad svou vlastní Nevědomostí já sám, a SPATŘETE, jak trpí ti, kterým se dosud POZNÁNÍ BUDDHY nedostalo… a RADUJTE se z toho, že vám je nyní k dispozici tak, jako má náruč...
Vzkazuji vám, že vše to, co činíte, vše to, o čem JIŽ NYNÍ VÍTE, že je to z vaší strany ne-Čestné, že je vás to ne-Důstojné, vše to, za co se ve skutečnosti JIŽ NYNÍ nenávidíte proto, že si (zatím) myslíte, že nemůžete jinak, než abyste tak činili, tak činíte proto, že se ve své Nevědomosti (tak jako já před vámi) mstíte těm, kteří vás podle vás nemilovali tak, jak vás podle vás milovat měli – což je vydírání.
Porozumějte, že JEDINÁ MOŽNOST, JAK SE MILOVAT, TKVÍ V USKUTEČNĚNÍ KONEČNÉHO POZNÁNÍ – TO JE ABSOLUTNÍ POZNÁNÍ BUDDHY. Žádná jiná „láska“ se nikdy ani nekonala, a nikdy ani konat nebude, a pokud se bude ZDÁT, že „ano“, bude jen dočasná, a vy o ni pro platnost ZÁKONA POMÍJIVOSTI opět přijdete…
Zdá se, že to samo o sobě by ani tak nevadilo, váš vlastní průšvih ale je, že v tomto svém NASTAVENÍ opakovaně ničíte ve smyslu opakovaného trápení zejména sami sebe. Dále pak je na místě, abyste se již od někoho dověděli, že přesto, že si své utrpení ani neuvědomujete, bytosti, které se již PROBUDILI… a které se právě PLOŠNĚ PROBOUZÍ… toto vaše utrpení registrují, sledují, a pozorují, zatímco vy si třeba myslíte, že v tomto svém nastavení „žijete šťastně“ a ostatní by vám mohli třeba i „něco závidět“.
Ne, nepodléhejte Sebeklamu, utrpení někomu závidí jedině pošetilec, který dosud sám utrpení podléhá. Když tomu (tak jako já před vámi a mnozí další přede mnou) porozumíte, porozumíte tomu, že není třeba hrát hru na to, že svým rodičům „odpouštíte“, není třeba odpouštět ani nikomu jinému, to jediné co je třeba, je odpustit sobě svou vlastní Nevědomost ve smyslu „neochota porozumět ZÁKONU“. Kdo POROZUMÍ tomu, že VĚDĚNÍ = KONEC UTRPENÍ se ROZHODUJE pro POZNÁNÍ, které je DOSTUPNÉ KAŽDÉMU, kdo si sám sebe již Skutečně Váží natolik, aby Uskutečnil svou vlastní Důstojnost. Jak dlouho se ještě budete vracet do koloběhu života a smrti Samsára zakoušet KARMU, kterou již zakoušet nemusíte? Toť otázka na tělo, které Neustále Pomíjí…
PS: Kdo skutečně porozuměl sdělenému, a touží po DŮSLEDNÉM ROZVÁZÁNÍ KARMICKÝCH SVAZKŮ, napište mi, doporučím vám Mistry, kteří vám Cestu z utrpení ukáží.
Další podrobnosti např. zde:
a
Ať jsou Všechny bytosti Šťastny!!!
Lumír Láska 💜 Buddha Maitreya
.png)
