Touha po uznání
Aktualizováno: 26. 7. 2022
Sledoval jsem nedávno dokumentární film o druhé světové válce a pak film o Pablu Escobarovi, který vyčítá otci, že i když toho tolik dosáhl, otec ho nikdy neuznal. A došlo mi, že ti tzv. zabijáci, mafiáni nebo manipulativní politici prostě jenom neměli lehké dětství a že to, co dělají, dělají v prvé řadě proto, aby získali uznání od otce nebo lásku od matky. A to platí i o úplně obyčejných lidech, kteří se snaží něčeho dosahovat, protože i když toho dosáhnou, nejsou vlastně šťastní, dokud nepochopí, proč to vlastně dělají, co za tím stojí. Každý člověk by si měl zpracovat svoje dětství, možná by nebylo od věci zavést povinné terapie, protože tam leží příčina mnoha problémů dnešní společnosti. Jaký je tvůj názor na to, je to opravdu takto jednoduché?
Ano, ve skutečnosti je to tak jak říkáš, příteli, ti nejvíce agresivní lidé se sklonem k Dominanci ve skutečnosti ani po penězích a moci netouží… oni touží po tom uznání, po tom objetí, které buď nedostali, anebo je i dostali, ale ani tak jim to nestačilo, ani tak jim to nebylo dost, ani tak to nebylo podle jejich představ objetí „dostatečně adekvátní“. Otázkou je „kdy už to bude to adekvátní objetí“ a „kdo jim je poskytne“? Je to nezpracovaná KŘIVDA, ve které se člověk domnívá, že „on to má nejtěžší na světě“, bez ohledu na to, že všichni bez výjimky čelí kruté realitě Samsáry (koloběh života a smrti).
Když půjdeš dál, zjistíš, že nástroje „peněz a světské moci“ jsou jen prostředky, prostřednictvím kterých na sebe tyto trpící bytosti, které žízní po tom „adekvátním objetí a uznání“ upozorňují… prostředky, prostřednictvím kterých nám všem říkají: „Připadám si tolik opuštěný a sám, a já se bojím být sám!!! Potřebuji, abyste mému strachu porozuměli, nemůžu vám ale narovinu říct, že se bojím, protože se za svůj strach stydím, a protože se stydím, připadám si trapně, a protože si připadám trapně, nemůžu být upřímný… nemůžu ani jednat narovinu a říct, že bych potřeboval obejmout… Bojím se toho, že když se vám svěřím, vysmějete se mi, zesměšníte mě a ponížíte mě. V minulosti jste mi to tak dělali vždycky… proto se radši předem vysmívám já vám, proto radši ve strachu zesměšňuju předem já vás, proto radši dopředu ponižuju já vás… je to pro mě bezpečnější než to, abych opět čelil tomu, že to uděláte vy mě!!! Ano, na oko tu svou bolest prezentuju jako „úspěch“, kterého jsem „nad vám dosáhl“, ano, zkušenost s vámi mě naučila, že když se nad vámi dostatečně nepovýším já sám, uděláte to vy, a mě je lépe tady „nahoře“, než „tam dole“. Ne ne ne, ponížení už bylo dost!!! Tam dolů mě už nikdo nedostane!!!
A když mě nebudete mít rádi tak, jak si to představuju já, budete to jedině vy, kdo mě přinutí k tomu, abych si zajistil ještě víc „moci a peněž“, abych vás jejich prostřednictvím přesvědčil o tom, že mi svou přízeň a pozornost prostě věnovat budete!!! Já totiž nedopustím, abych si zase připadal osamělý…!!! Už ne!!! Ale i když vás přinutím, abyste mi svou přízeň a pozornost věnovali, nebudu mít dost, nebude mi to stačit, pořád mi to bude málo, nebude to opět „adekvátní“, protože čím víc vaší přízně a pozornosti dostanu, tím rychleji si na ní zvyknu, tím rychleji se z ní stane samozřejmost, tím rychleji roste mé sebevědomí, tím rychleji se mi omrzíte vy, i to, že mi nestačí to, co mi dříve stačilo, tím víc z vás chci vaší přízně a pozornosti dostat, tím agresivnější a nebezpečnější pro vás i pro sebe jsem, pokud nebudete plnit to, co po vás chci!!! Ano, já vás ve skutečnosti vydírám, že „když mě nebudete mít rádi, prostě vás zabiju“… Ano, já vím, že je to rozporuplný a sebedestruktivní protiklad, ale já neznám nic jiného, a tohle mentální nastavení je mi přirozené. Ano, k tomu, abych vás vydíral, potřebuju vás, ale to, že vás potřebuju, vám nesmím říct, nesmím vám to prozradit, je to mé malé tajemství, protože kdybyste věděli, že vás potřebuji, nebylo by možné, abych vás mohl vydírat… a vy byste si mě jinak sami od sebe nevšímali… Ano, já předstírám, že jste to vy, kdo potřebuje mě, a za svou výhodu považuji to, že jsem lepší v tom umění předstírat, protože je mi úplně jasný, že kdybyste dokázali předstírat tak dobře jako já, určitě byste svou výhodu tak jako já využili!!! Mám s vámi přece svou vlastní předchozí zkušenost, mě už neoblbnete!!! Mě si už jen tak neosedláte!!! Bude lepší, když si vás osedlám já!!!
Ano, samozřejmě, že se za ve skutečnosti stydím a za svůj stud se nenávidím. Ano, nedokážu se sám sobě podívat do očí, ale abych sám se sebou vyšel, abych to sám se sebou vydržel, abych na to, že se stydím nemusel myslet, přejídám se a uplácím všemožnými dalšími požitky a výdobytky, které mě stejně nedokáží uspokojit tak, jako vaše přízeň a pozornost… Sám sebe přesvědčuju, že jsem na tom líp, než vy všichni ostatní, než ti, kteří jsou spokojení s málem. Lžu si, že se mi ta hra pořád ještě vyplatí, že mi to utrpení, které s vámi dobrovolně podstupuji a ta cena, kterou za to platím, za to stojí. Ano, samozřejmě, že je to maska, ve který hraju tvrdého, nedostupného, nebezpečného, a vlivného člověka, ze kterého jde strach, kterého je lepší mít radši za kamaráda, protože kdo ho za kamaráda nebude mít dobrovolně, tomu se může tenhle týpek pomstít. Ano, samozřejmě, že všechny ostatní zastrašuju tím, čeho se já sám bojím. Ano, samozřejmě, že se bojím tvrdých, nedostupných, nebezpečných, a vlivných lidí, ze kterých jde strach, který je lepší mít radši za kamarády, protože kdo je mít za kamarády nebude dobrovolně, tomu se mohou tihle lidé pomstít. Ano, samozřejmě, že toužím po tom, abych byl nejvlivnější z nich proto, že si myslím, že pak se už nebudu tolik bát. Ano, samozřejmě, že si myslím, že jsem na tom líp než vy, protože vy jste tak naivní, že nemáte žádný ponětí o tom, jak svět ve skutečnosti funguje!!! Jste tak naivní!!! Kdybyste věděli to, co já!!! Určitě byste si zajistili bezpečí, na kterým pracuju já!!! Ano, samozřejmě, že je to moje maska. Ano, samozřejmě, že nemám skutečné přátele, protože všichni kolem mě nosí tu samou masku!!! Ano, samozřejmě, že se bojíme sami sebe navzájem, protože ryba, která nepoplave s proudem, bude nemilosrdně sežrána. Ano, samozřejmě, že mě to všechno bolí, a že nejsem šťastný. Ano, samozřejmě, že svou bolest a neštěstí vydávám za něco, co by mi mohl někdo i závidět. Ano, samozřejmě, že se ještě najde dost hlupáků, kteří mi tu bolest a neštěstí závidí. Musím někoho přesvědčit, že to za to stojí, abych v tom srabu nebyl sám. Ano, samozřejmě, že těm hlupákům slibuju, že to jednou dotáhnou tam, kam jsem to dotáhl já, a že pak budou šťastní tak, jako jsem šťastný já.
Ano, celé je to jako domek z karet. Hraju s vámi stejnou hru, jakou se svými rodiči. U nás v rodině bylo normální, že jsme si takhle ubližovali. Lásky, kterou jsem dostal bez podmínek, jsem si nevážil proto, že jsem si jí byl jistý, a pro lásku, která byla podmíněná tím, že jsem pro ni musel fungovat tak, jak se ode mě očekávalo, bych byl schopen udělat cokoliv, opakuji, COKOLIV… Na lásce rodiče, který byl lepší v tom, že mou slabost rozpoznal, a neváhal ji zneužít, jsem byl závislý proto, že ta láska od něj nebyla vůbec tak jistá. Tato nejistota dělala z „lásky“ tohoto rodiče vzácnost, pro kterou jsem neváhal obětovat třeba i rodiče, jehož lásku jsem jistou měl. Rodiče, který na mě kladl své podmínky a očekávání, po jehož nejisté lásce jsem tolik moc toužil, jsem musel pořád přesvědčovat o tom, že jej miluji (a o tom samém musíte vy, přesvědčovat mě, je to váš úděl). To jedině, co ho o mé lásce přesvědčilo bylo, že jsem prostě bez odmlouvání splnil vše to, co si po mě přál, a bylo to COKOLIV… Před rodičem, jehož lásku jsem jistou měl, jsem zase nesměl přiznat, že ho miluji proto, protože kdybych to přiznal, myslel by si hned, že jeho láska je „dostačující“ a já bych si po něm pak nemohl nárokovat „víc adekvátní lásky“ a toho všeho, co mi měl splňovat. Ztratil bych nad ním tak tu samou „výhodu“, kterou nade mnou měl druhý rodič. Tak jsem dospěl k tomu, že ten, kdo si nedává pozor a ostatní miluje jen tak neuváženě, lehkovážně, a bezpodmínečně, riskuje, že nad tím vším ztratí kontrolu, riskuje, že mu jeho láska nebude opětována zpět, a tak hodně riskuje, že ho to zase bude moc bolet. Já rozhodně nejsem takový idiot, abych tohle riziko opakovaně a ještě k tomu dobrovolně podstupoval. Já si dám sakra pozor na to, co komu dám, a co za to dostanu zpět, a běda, jestli to nebude, až si to přepočítám, v pořádku!!! Tak jsem začal nepotřebnými idioty, bez kterých se vždycky obejdu pohrdat, a začal jsem vzhlížet k těm inteligentním lidem, kteří si dokáží s city ostatních zahrávat tak, aby z toho „něco měli“, kteří si to co z toho budou mít dokáží předem pěkně přepočítat tak, aby si na ně nikdo nikdy už nepřišel, kteří „v tom umí chodit“, kteří v tom mají prostě jasno.
Tak vidíte, to jsem já. Teď vidíte, proč je pro mě to, co je pro mě přirozené, přirozené. Stal jsem se mistrem v umění v ostatních tu samou slabost rozpoznat, a využít. To umění se pro mě stalo důležitějším, než jsem já sám. A vy jste tu teď namísto mých rodičů, a není to osobní, protože já s vámi jednám jenom tak, jak zacházím sám se sebou. Na oko sice dělám, že vás nepotřebuji, pravda ale je, že si to bez vás nedokážu představit… protože bez vás by to prostě nebylo možné. Máte snad vy lepší nápad na to, jak se vyhnout bolesti, a na to, co tady jiného lepšího dělat??? Tak už mi ho někdo řekněte!!! A pokud nemáte, nečumte, a mlčte!!! Vždyť vy sami si se mnou tu hru hrát přejete!!! Tak co na mě pořád čumíte!!!??? Nečumte už!!! Já přece vím i bez toho vašeho čumění, že tak, jak nenávidím sebe, nenávidím vás!!! Já jsem tu přece proto, že si to tak přejeme společně!!! Není to přece tak, že já jsem se sem dostal nedopatřením!!! Opakuji, bez vás by to nebylo možné!!! A vy mě ještě za to, co si sami přejete, nenávidíte!!! To je nevděk!!! Vždyť vy jste horší než moji rodiče!!! Pochopte, já už z toho nemůžu vystoupit jednoduše proto, že bych byl sám před sebou za toho idiota, a takovou veřejnou prohru si sám před sebou prostě nemůžu dovolit!!! Ne ne ne, udělám radši všechno proto, abych udělal idioty z vás, to mi nemůžete mít za zlé, to je prostě příroda, tak to v přírodě prostě funguje, je to kdo z koho, neobviňujte mě z toho, já si zákony přírody nevymyslel!!! To vy jste chtěli, abych z vás ty idioty udělal!!! Jste to přece vy sami, kdo mě o to pořád prosí!!! Tak už na mě nečumte!!!"
Tak to vidíš, příteli… Toto enormní utrpení je přítomno v každé subjektivitě, ve které je přítomna NEVĚDOMOST, a jaká je míra NEVĚDOMOSTI, taková je míra Chamtivosti, Závisti, Žárlivosti a Nenávisti, taková je míra tohoto utrpení, protože jaká je míra NEVĚDOMOSTI, taková je míra Nenávisti, kterou si nese každá bytost, která NEVĚDOMOSTI podléhá, ve svém SRDCI. Jediná možná cesta z tohoto bludného kruhu je Sebeláska ve smyslu Ochoty k Ukončení své vlastní Nevědomosti, tj. Ochoty k Vědění, tj. Ochoty ke znalosti Univerzální Matice Zákona Pomíjivosti: V + OT + Z = NULA = PRÁZDNOTA (v – vzniká, OT – okamžik trvá, Z – zaniká), která znamená, že pro každý složený jev (auto, tělo, přítel, nepřítel, rodič, milenec, majetek, mrak na nebi atd., atd., atd., prostě VŠE) platí „vzniká, okamžik trvá, a zaniká“, což znamená, že „nikdo nikdy žádným snažením ani úsilím nic trvale nezíská“. To znamená, že každý, kdo své vlastní NEVĚDOMOSTI podléhá, podléhá přirozeně utrpení proto, že podléhá opakované snaze a úsilí o tvoření toho, co Neustále a opakovaně Pomíjí. To znamená, že každý, kdo své vlastní NEVĚDOMOSTI podléhá, podléhá přirozeně utrpení proto, že podléhá opakované snaze a úsilí o ničení toho, co Neustále a opakovaně Pomíjí. To znamená, že každý, kdo své vlastní NEVĚDOMOSTI podléhá, podléhá přirozeně utrpení proto, že podléhá opakovanému svírání toho, co není možné trvale podržet. To znamená, že každý, kdo své vlastní NEVĚDOMOSTI podléhá, podléhá přirozeně utrpení proto, že opakované svírání toho, co není možné trvale podržet, nikomu trvalé štěstí nepřinese. To znamená, že každý, kdo své vlastní NEVĚDOMOSTI podléhá, podléhá přirozeně utrpení proto, že si na základě své NEVĚDOMOSTI přeje „udržovat své utrpení“ tím, že se opakovaně pokouší nalézt trvalé štěstí v tom, co Neustále Pomíjí…
Z uvedeného důvodu je vhodné porozumět tomuto:
Ať Jsou Všechny Bytosti šťastné!!!
S láskou a úctou
Lumír Láska 💜 Buddha Maitreya
.png)
