Probouzení

Představ si, že vidíš hluboce spícího člověka, který ve svém vlastním snu trpí. Poznáš to podle jeho němých výkřiků, podle ustrašeného výrazu ve tváři, podle křečovitosti jeho pohybů. Tato bytost trpí a ani neví, že trpět nemusí. Víš, že snění je jeho vlastním výtvorem, jeho karmou, že si to tak vlastně přeje, a že ve svém nevědomém spánku není schopen rozpoznat, že snové výtvory jsou odrazem jeho samého, jeho vlastních tendencí a úrovně jeho poznání.

Jelikož tys prošel stejnou zkušeností, stejnou úrovní vědomí, na jakou se právě díváš u něj, spoluprožíváš s ním jeho utrpení, rozumíš mu. Tento tvůj soucitný pohled a odpovědnost za světlo probuzení, které jsi v sobě zažehnul, ti nakonec nedá jinou možnost, než mu dát milost. Přicházíš k němu, zatřeseš s ním, ne více ani ne méně, než kolik unese, a vyslovíš: "vstávej člověče, vždyť si ubližuješ!"

Nejdřív vůbec nereaguje, nechce se ze svého snu nechat probouzet. Je zahleděný do svého příběhu. Přestože trpí, ujíždí si na něm jako na nějaké droze. Aby unikl pravdě o sobě, vystavěl si zeď z pasivní agrese. Nezajímáš ho, pohrdá tebou, má k tobě odpor, nehne ani brvou. Dělá, že spí. Ty ale víš, že semínko bylo zaseto a je-li půda připravena, výsledky se dostaví.

Znovu se potkáváte, v jiných tělech, za jiných okolností. Pozoruješ, jak tentokrát ve tvé přítomnosti začíná velmi pomalu a bolestivě otevírat oči, ale jen na malý kousek, protože světlo, se kterým přicházíš, ho pálí do očí. Ve svém stavu není schopný rozlišovat mezi spánkem a bděním, iluzí a pravdou. A proto neustále kmitá mezi mžouráním do světla, kterému nerozumí a tupým zíráním do krvavé tmy za zavřenými víčky.

V jeho slovech a pohybech vidíš vrostlé programy a vzorce, které pokračují ve své zacyklené mašinérii a zamezují tomu, aby ti správně porozuměl. Neslyší, co skutečně říkáš, ani tě nevidí, vidí jen svoji vlastní představu o tobě, vidí jen to, co je schopný vidět, co je schopný si ve svém omezeném světě představit, kam až v úrovni svého rozPoznávání došel.

Ze zkušenosti víš, že probouzení bolí, že cesta k osvícení vede skrze uznání vlastního utrpení a že je to náročný proces. Víš, že pokud tomu nebude čelit nyní, bude tomu čelit později. A víš, že později tu pro něj nemusí být nikdo tak, jak jsi tu pro něj nyní ty. Víš, že to, co děláš, dělat nemusíš, víš, že to děláš právě proto, že můžeš. Víš, že ho můžeš probouzet formu šoku, ale že můžeš použít i jemnější metody. Víš, kdo jsi a co neseš, a proto dávkuješ přesně to, co je schopen unést, stejně tak, jak jsi to dělal a stále děhláš se sebou. Víš, že musí nejdříve uvěřit a poté dozrát k tomu, že z úrovně víry dozraje k úrovni vědění. Z této úrovně mu jdeš naproti a vítáš ho ve světle poznání pravé povahy reality: "Vítej doma, toto je realita," řekneš a opíšeš rukou kruh kolem sebe. "Vidíš? Tady jí máš. Je úplně obyčejná. Odnikud nepřichází a nikam neodchází, je tvým vlastním odrazem a má stejnou kvalitu, jakou si neseš ve svém srdci. Nevědomá bytost si ve vlastním srdci nese touhu po uznání a potvrzení vlastní existence ve světě, který ji protéká mezi prsty. Tato neukojitelná touha vede zákonitě k utrpení, ze kterého povstávají osobní sklony k závisti a žárlivosti, ze kterých povstávají sklony k chamtivosti, ze kterých následně povstávají sklony k zášti a nenávisti. Taková bytost podléhá sklonům k rozpoutávání, vedení a udržování válek na všech úrovních vztahů, od těch rodinných po mezigalaktické... Kde je poznání o prázdnotě forem, které neustále pomíjí, není nevědomost a kde není nevědomost, není prostor pro závist a zlost. Kde není prostor pro závist a zlost, není prostor pro obsesivní uchopování forem a chamtivé držení se jich. A kde není chamtivost, není prostor pro nenávist. To je pravý soucit k sobě, a soucit je branou k plnému probuzení..."

Znovu se potkáváte, v jiných tělech, za jiných okolností. Přichází s úctou, protože tě Vidí a ví, co to znamená pro něj.

"Co mám teď dělat?" ptá se.

"Cokoliv, příteli," říkáš. "Ale protože už máš tu zkušenost, že vnitřní nespokojenost a neklid mysli, jejímž kořenem je nevědomost, je léčena světlem poznání - Dharmou, nemáš jinou možnost, než v Dharmě dál prodlévat a ulehčovat tím sobě i všem, na které máš ve svém karmickém poli vliv. Necháváš skrze svoje tělo a mysl prosvítat do fyzické reality světlo poznání, čímž v sobě propojíš Tři světy, které se prolnou právě v tobě, jako v Králi Této Reality. Z duchovních sfér jsi pak schopný přivést myšlenku do pevné formy. Setkává se v tobě Nebe se Zemí, dobře to vidíš na symbolu kalichu. To je Svatý Grál, nebo jinak - Vadžra. A Vadžra ničí všechnu nevědomost, příčinu utrpení. Uchop sám sebe ve středu Vadžry, příteli a nenech se odradit svými strachy, kterým budeš čelit. A to vše s vědomím, že to děláš dobrovolně, z lásky k sobě a pro nic jiného. Máš možnost být Světlem Světa. Zda a jak tuto možnost využiješ, je jenom na Tobě..."