OKAMŽITÉ ROZPUŠTĚNÍ KARMY

KAŽDÁ bytost si PAMATUJE pouze a výhradně TO, co si PAMATOVAT přeje, proto je ochotna opět milovat, opět bojovat, opět procházet nemocemi, opět procházet stárnutím a umíráním, opět procházet znovu-zrozením… opět procházet setkáváním s tím co se jí aktuálně „líbí“ a co proto po světském způsobu nazírání „miluje“ a s tím co se jí aktuálně „nelíbí“ a co proto po světském způsobu nazírání „nenávidí“…

Protože si KAŽDÁ bytost PAMATUJE pouze a výhradně TO, co si PAMATOVAT přeje, smysl své mentální aktivity spatřuje v usilování o to, aby to „zlé a tedy ošklivé“ (princip Odporu a světské představy o „nenávisti“) ZAPOMENULA a to „dobré a tedy krásné“ v PAMĚTI uchovala (princip Náklonnosti a světské představy o „lásce“), popřípadě aby ZAPOMENULA i to „krásné“, co je spojené s něčím „ošklivým“ (princip Odporu), popřípadě UNIKALA za něčím „novým a krásnějším“ (princip Náklonnosti), v domnění, že je tak možné si „lepší život zajistit“. Pod vlivem vlastní nevědomosti bytost VŠE ostatní z PAMĚTI vypouští, protože je pro ni nemožné „podržet vše“, co by si pamatovat přála (okamžiky „krásné“ a tedy „láskyplné“), protože je pro ni ve skutečnosti nemožné podržet i to, co by si pamatovat nepřála (okamžiky „ošklivé“ a tedy „zavržení hodné“).

Pokud platí, že na úrovni subjektivní Nevědomosti je v žebříčku světských životních hodnot bytosti pro ni důležitější „zajistit si lepší a delší život“ než náklonnost a láska k bytosti jiné a pokud taková bytost trvá na způsobu světské lásky v tom smyslu, aby si ostatní bytosti „pamatovali co všechno pro ně udělala a jak je má ráda a jak by jí měly mít rády bytosti ostatní“ a „jak by jí měli potvrzovat a dokazovat, že je jejich lásky hodna“, je takové trvání trváním na vlastním dobrovolném šílenství, jinak Spánek Nevědomosti.

Způsob vedení života na základě vlastní subjektivní Nevědomosti (absence poučení o zde uvedeném), a trvání na PAMĚŤOVÉ stopě, která z takového způsobu vedení života vyplývá je KARMA, je to rovněž tak NEUSTÁLÝ a VĚČNÝ „pokus o udržování“ takového způsobu vedení života a tedy KARMY, je tedy NEUSTÁLÝM a VĚČNÝM utrpením, které jinak NEEXISTUJE, které „existuje“ pouze za předpokladu (příčina a následek), že na takovém utrpení bytost trvá. Bytost na takovém utrpení na základě (příčina a následek) vlastní Nevědomosti trvá, pokud nebyla o této skutečnosti poučena a nemá jinou možnost, aby na něm netrvala. Způsob trvání na tomto způsobu utrpení si bytost, která vlastní Nevědomosti (a tedy vlastnímu subjektivnímu utrpení podléhá...) vysvětluje jako „svobodnou vůli“, avšak taková bytost, která nebyla o MOŽNOSTI UKONČENÍ KARMY poučena, anebo poučena byla, ale MOŽNOSTI UKONČENÍ KARMY ignoruje, ve skutečnosti Svobodnou Vůlí nedisponuje.

Pod vlivem vlastní nevědomosti, ve stavu tohoto nekonečného usilování o „lepší život“ tak bytost od extrému Náklonnosti k extrému Odporu (jinak omezení Dualitou „dobra a zla“) ve stavu NEKLIDU „sem a tam“ KMITÁ a pro příčinu vlastní Nevědomosti NEMŮŽE nalézt VĚČNÝ KLID a tedy ŽIVOT VĚČNÝ, či onen Skutečně Lepší Způsob Života, který hledá a který je možné ve skutečnosti nalézt pouze ve stavu KLIDu a HARMONIE, tj. ukončení neklidného kmitání, které je možné pouze na základě uvědomění, jak je toto kmitání možné uklidnit, tj. prostřednictvím tohoto poučení, Dharmy. Utrpení bytosti spočívá v tom, že si do okamžiku vlastního porozumění této Dharmě to, co si přeje, ani Neuvědomuje a proto není možné hovořit o tom, že bytost, která vlastní subjektivní Nevědomosti podléhá disponuje možností Svobodné Vůle.

Možnost Svobodné Vůle se bytosti otevírá v okamžiku, ve kterém si začíná uvědomovat možnost zahájení Praxe ukončování vlastní subjektivní Závislosti na extrému Odporu s ním souvisejícím extrémem „křivdy“… a ve kterém si současně přirozeně začíná uvědomovat ukončování vlastní subjektivní Závislosti na extrému Náklonnosti s ním souvisejícím extrémem „lásky“, tj. sledování ukončování udržování sebe ve stavu subjektivního utrpení, tj. Praxe směřující k vlastní subjektivní Vyrovnanosti.

Vědomé ROZPOUŠTĚNÍ této PAMĚŤOVÉ stopy je Praxí Vědomého Ukončování KARMICKÉHO OTISKU… a kde je ZÁNIK takového KARMICKÉHO OTISKU, tam NENÁSLEDUJE jeho obnovování ve smyslu „navazování na předchozí paměťovou souvislost“, tj. UKONČENÍ KARMY, jinak také skutečný význam a princip ASKEZE, tj. Praxe asketického způsobu vedení života, která souvisí s vnitřní Praxí odříkání, ne ve vnějších projevech předvádění se „já jsem asketa“ a která je proto ve smyslu posuzování nerozeznatelná pro bytosti, které takovou Praxi reálně sami nesledují.

Lumír Láska 💜 Buddha Maitreya