Kráčet beze strachu

Jít životem beze strachu neznamená předstírat, že tu žádný není. Existuje strach, stejně tak, jako jako existuje utrpení. Je to konstatování prosté jakéhokoliv přivlastnění. Plné přijetí této danosti je zrealizovánim První vznešené pravdy, kterou vyslovil Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA, když poprvé roztočil kolo Dharmy v Gazelim háji.

Přicházející strach je registrován a jeho existence je uznána. Tímto jednoduchým aktem uznání ztrácí strach svoje paralizující sevření a umožňuje bytosti dívat se na něj nezaujatě. Co mi přicházíš říct? Jsou pozorovány spouštějící se programy těla a mysli, opět je jejich existence uznána a opět je tím jejich síla umenšena. Najednou jsem větší než oni, už nejsem jejich obětí, stojím mimo ně a pozoruji jejich vznik a neúprosný tah k jejich zániku. Toto vědomí dočasnosti mi dává vnitřní klid, přestože tělo může vykazovat známky automatické stresové reakce. Každý strach sám pomine, z pohledu Buddhy už pominul, protože čas je iluzorní. Takže strach, přestože existuje, z pohledu neomezené bytosti neexistuje.

Jít beze strachu tedy znamená být větší, než on. Uvědomit si, že jsem na strachu nezávislý. To on je závislý na mě. Když tu strach je, tak tu je, když tu není, tak tu není. A když už tu je, mám jistotu v tom, že pomine. Je to danost, před kterou se skláním. Tato pokora k pomíjivosti všech jevů bez výjimky, mě samotného uvolňuje z konfrontace s vlastní smrtelností. Strachu, který je kořenem všech strachů: strach ze smrti. Jít beze strachu se tedy navenek u bytosti projevuje tak, že překonává strach ze smrti, který si bytostně uvědomuje. Překonává sama sebe a tím se vyvíjí do vyšších stavů uvědomění si skutečnosti. Kráčet životem beze strachu paradoxně znamená jít mu naproti. Učit se z toho procesu, kdy jako neomezená bytost získávám skrze lidské tělo a mysl zkušenost strachu, který mi ukazuje cestu k lásce.

Jak řekl kdysi jeden můj kamarád na mužském kruhu: strach je jen převlečená láska. Strach je pouhý algoritmus, který má smysl jenom z pohledu nižších úrovní, kde má svůj význam. Do určité chvíle ve vývoji bytosti je strach nepřítelem, později se stává učitelem, a nakonec je rozpoznán jako jev, algoritmus beze smyslu. A za ním, tam, kde se zdá, že je jenom prázdnota... tam je Láska...