Usilovat o štěstí?



Milý Lumíre, předně bych Ti chtěl poděkovat za tvé příspěvky plné moudrosti a vhledů, které ve mě rezonují a které mě blaží. Cítím se však zmatený. Sleduji učení Advaity, tak jak je podává Mooji, Osho, Marcelka z hor, Rupert Spira, Adyashanti atd. Prohlédnutí povahy skutečnosti, takové jaká je, přímo teď a tady. Prohlédnutí marnosti veškerého snažení v podobě jakékoli „cesty“, uvolnění se do bezčasé přítomnosti, do věčnosti. Uvolnění se pro tvoření. Viděl jsem odkaz na Moojiho video také na stránce Srdce Dharmy. Cesta SD je však založena na praxi a možná značné disciplíně, úsilí.. Nebo tomu špatně rozumím?

Mám v sobě puzení se do něčeho pustit, konečně začít žít mnohem životněji, konfrontovat se se svými strachy, přestat lpět na pohodlí a jistotách.. Více pro tu cestu udělat! Nevím však, není-li to uvažování jen rafinovaným odvedením pozornosti k nějaké gymnastice mysli, k dalšímu úniku před sebou, a zda bych neměl toto „chtění“ spíše rozpouštět v přítomnosti a pozorovat a dovolit si cítit, cokoli přijde, bez ovlivňování.. A to včetně oněch tužeb.. Klást si otázku? „Jsou tu tužby, ale kdo touží?“ Mohl bych Tě požádat o komentář?

..Jeden z nových příspěvků zde uvádí Tvůj citát "Přejte si Absolutní Osvobození v tomto jediném životě..." a pod tím uvedený komentář "Přání samotné je formou svázání".. to je moje dilema..



Drahý příteli, děkuji Ti za vše, co pro sebe i všechny ostatní - ve smyslu zájmu o poznání - děláš, protože všechno, čemu porozumíme pro sebe, tomu porozumíme také pro všechny ostatní bytosti. Všimni si, že hovoříš o „rafinovaném odvedení pozornosti k nějaké gymnastice mysli“, zatímco tvůj dotaz je právě rafinovaným odvedením pozornosti k nějaké gymnastice mysli. Sklon k tomuto druhu planého filosofování je únik, který je nazýván „zbytečná řeč“, neboli „řeč nadbytečná“, to je taková, která je plochá, která tě nevede ke skutečné podstatě, do hloubky k jejímu jádru, je to řeč, o které víš, že ti ve skutečnosti k ničemu není. Tobě přeci jde o takovou řeč, která ti umožní Uskutečnit Hlubší Duchovní Zkušenost, než jakou máš doposud. Navrhuji ti proto, aby ses rozhodl v sobě sklony k řeči zbytečné jednou provždy utnout, abys sám se sebou nehrál tyto kruté hry, které tě na Světlo Poznání nevyvedou. Buď k sobě ale současně také laskavý a všimni si toho, že bez toho, abys sám se sebou takto rozmlouval, by nebylo možné, aby ses Duchovně Rozvíjel. Tedy se na sebe proto nezlob, to by ti bylo jen překážkou.

Život je mnohem prostší, než složitá filosofie. Skutečná Duchovní Praxe Každého Jednotlivce, který sám sebe Miluje natolik, aby za sebe převzal Odpovědnost (což za něj nikdo jiný učinit nemůže) směřuje z těžkopádného subjektivního zakoušení reality do takového zakoušení reality, které je od těžkopádnosti Osvobozené. Jediná možnost (a proto také Jediná Skutečná Duchovní Praxe) jak toho ve své vlastní subjektivitě docílit je ABSOLUTNÍ ZŘEKNUTÍ se zasahování do práv a svobod svých bližních, s čímž přirozeně souvisí také to, že svým bližním dáváš pouze takové sliby, které chceš skutečně dodržet, ne jiné. Tedy to, co Čestně nabízíš, z tebe činí bytost Důvěryhodnou a dle toho se také zlepšuje kvalita tvých vztahů a naopak, s čímž naprosto přirozeně souvisí tvé subjektivní zakoušení reality. Tuto praxi je vhodné vyvážit SEBEDOTAZOVÁNÍM ve smyslu: „Co pro mne samotného znamená vše, co říká Buddha?“

Život tedy není složitý, život je prostý a jednoduchý, je spíše o odnaučování se složitého, kterým člověk překáží a škodí sám sobě. Ale k tomu je opět paradoxně potřeba tvého úsilí, tedy paradoxně touhy po této KVALITĚ ČISTOTY, touhy po své vlastní houževnatosti, protože pouze houževnaté a v tomto ohledu odhodlané bytosti, kterým na sobě skutečně záleží, se na takovou cestu ve svém vlastním zájmu vydají… Ostatní bytosti, které takové úsilí nevyvinou, budou usínat na svých dočasných světských zájmech a pokud budou, budou se také přirozeně opakovaně rodit v kole zrození a smrti Samsára a přidružených stavech, bez jistoty, že se opět setkají s Buddhou, bez jistoty, že se jim bude některý z Buddhů všech časů věnovat, aby jim poskytl odpověď na jejich utrpení. Když tomu porozumíš, pak ve svém životě naprosto přirozeně bez zvláštních spekulací a tedy zvláštního úsilí, odkládáš to, co pro sebe samého rozpoznáváš již jako neprospěšné a současně nabízíš POROZUMĚNÍ (SKUTEČNÝ SOUCIT) všem bytostem, které dosud tomu, čemu jsi porozuměl ty, neporozuměli. Čím více se takto namáháš a „usiluješ“, tím více se ti toto z počátku na změnu sebe samého náročné úsilí stává přirozenější, a čím více se ti přirozenější stává, tím více je ti RADOSTÍ, ve které už žádné zvláštní úsilí nespatřuješ jednoduše proto, že se tato RADOST stala tvou přirozenou vlastností, které již není třeba nějakým zvláštním způsobem „dosahovat“. Tento stav se nazývá ŠTĚSTÍ. Zde, v tomto okamžiku vstoupíš za stav Duality „dobra a zla“, kdy rozpoznáš, že není možné, abys jednal proti sobě, tedy není možné, abys jednal proti ostatním bez ohledu na to, zda se to zrovna někomu v jeho subjektivní a strastí zatížené subjektivitě jeví jako „dobré“ nebo „zlé“, kdy z úrovně této tvé REALIZACE uskutečníš svou vlastní JISTOTU o tvé vlastní ČISTOTĚ. V této praxi je tedy třeba vyvíjet úsilí na objevování možností, které nejsou na úsilí závislé. To je Paradox. V tomto okamžiku již nejednáš účelově, abys dosáhl nějakého zvláštního světského cíle, na tom ti nezáleží, ty pouze otevíráš možnosti ke spolupráci s bytostmi, které se aktuálně nachází na takové úrovni, že jsou schopné ti porozumět a ve svém vlastním zájmu, kterým je jejich vlastní SMĚŘOVÁNÍ DO KLIDU, s tebou ve Vzájemné Úctě spolupracují na SDÍLENÍ POZNÁNÍ BUDDHY, které je přínosem všem bytostem ostatním, včetně těch bytostí, které zatím nerozumí tomu, čemu jsi porozuměl ty, protože tyto bytosti budou z tohoto „otisku“ čerpat, až dozraje jejich KARMA a oni svou Milost Rozpoznají…

Tedy tobě jde o to, aby ses věnoval všemu, co ti dává smysl a význam do okamžiku, než to všechno svůj smysl a význam ztratí. Jakmile to svůj smysl a význam ztratí, ztratíš v tom významu sám sebe jako představu „osoby“ - to je smrt ega, stav prostý představy „já“, Konečné Mentální Osvobození od všech psychofyzických překážek a nečistot tvé subjektivity, což je cílem Každé Skutečné Duchovní Praxe, která se neobejde bez toho, abys do ní investoval svou vlastní Upřímnost ve smyslu tvé vlastní Ochoty k Sebelásce.

Do té doby, než se tak stane, nemáš ani jinou možnost, než se právě věnovat tomu, čemu se věnuješ. To je KARMA. A i když si myslíš, že nějakou jinou možnost máš, nemáš ji, pouze si myslíš, že máš „svobodnou možnost volby“, zatímco jsi stále ve vleku vlastní KARMY, která je výslednicí všech nečistot, které jsi dosud neočistil.

Tedy ideální výchozí stav pro Každou Jedinou Bytost, která si přeje své vlastní Vysvobození z vleku KARMY je, že si přeje to, co je pro ni i pro všechny ostatní bytosti prospěšné v takovém rozsahu, ve kterém je aktuálně schopna tomu porozumět a současně by měla být taková bytost otevřená stejně tak jako ty, aby se nestyděla a nebála se ve svém vlastním zájmu dotazovat, aby se mohla nadále duchovně rozvíjet a evolučně vyvíjet. Tímto způsobem taková bytost přeje štěstí sama sobě, a pokud je schopna sama sobě štěstí přát, je přirozeně schopna přát štěstí také bytostem, které nejsou aktuálně ve stavu, aby pro ně bylo možné, aby aktuálně ve své karmické souvislosti sobě a všem ostatním bytostem štěstí přáli. Tento způsob přání je ROZVÍJENÍ SOUCITU k sobě i ke všem ostatním bytostem a protože tě tato praxe Osvobozuje od subjektivního utrpení říkám, že SOUCIT JE BRÁNA OSVÍCENÍ, proto jde také o jediný možný způsob světského přání, který je tě Důstojný, všechna ostatní přání jsou zavádějící a vedou na scestí do Snu jménem Samsára, ve kterém se s tebou v mentálním slova smyslu „utrhne břeh“, což vede do nízkých psychopatologických mentálních stavů zakoušení těžkopádné KARMY. Zjednodušeně říkám, že ideální je, když přeješ všechno všem bez ohledu na to, jestli se ti toho dostává nebo ne, proto, že toto tvé rozpoložení je stavem tvé vlastní Mentální Svobody, kterou ti nevynahradí nic z toho, co tento dočasný svět nabízí. Vyzkoušej to nyní, okamžitě, teď hned, a z tohoto svého stanoviště se rozhlídni na utrpení všech bytostí, které se v tomto stanovišti aktuálně nenachází proto, že se této duchovní praxi nevěnují. To, co vidíš, je utrpení. Proto je vše, co nesouvisí s takovou praxí zavádějící, protože z toho povstává nespokojenost, utrpení, a tedy strast pro tebe, i všechny ostatní.

Tedy bez ohledu na to, zda jde o Advaitu, Moojiho, Osha, Marcelku z hor, Ruperta Spiru, Adyashantiho, mne atd., vezmi si z učení každého, co pro sebe právě považuješ za prospěšné a současně se uč rozpoznávat to, co za prospěšné již nepovažuješ a to také jako neprospěšné ze své praxe přirozeně odkládej a vynechávej.

Vše, čemu je podle mě třeba porozumět jsem shrnul do svého hlavního odkazu: MAITREYA BUDDHA SÚTRA aneb PRÁZDNOTA… MATKA DĚDICŮ NESMRTELNOSTI

(k objednání zde https://www.homeharmony.cz/AKCE-1-1-MAITREYA-BUDDHA-SUTRA... nebo zde: https://www.kamennyvesmir.cz/knihy/).


Ať Všechny Bytosti Uskuteční Stav Buddha!


Lumír Láska, Buddha Maitreya

78 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Ztracenost

Bezmoc