top of page

SPŘÁTELENÉ STRÁNKY

NENECHTE SI UJÍT

Podobenství o leporelu

Aktualizováno: 7. 5. 2021


Představ si, že vše je z papíru. Ulice, kterou kráčíš, každý kámen, auto, strom, zvířata, tvoje rodiče, děti, lidé v televizi, vlna na moři, Měsíc, hvězdy... i tvoje orgány, každá buňka, každý atom, vše, z čeho jsi složený ty i vše ostatní... Všechno z jediné látky, z papíru. Jakkoliv solidně se jevící, je to vždy nepevné, nestálé, proměnlivé. Vše nové pak vzniká recyklací předchozího, každý růst je podmíněn zánikem, každý zánik nese potenci nového růstu, podle přesně daných podmínek předcházejících jeho vzniku. Papír, nekonečněkrát zrecyklovaný, nekonečněkrát zohnutý, poskládaný a zase rozložený, v zacykleném leporelu, kde každá strana je jako jeden článek řetězu závislého vznikání, každá ze stran závislá na příčinách a podmínkách té předchozí. A panáček v tom leporelu, zcela zaujatý příběhem o sobě, snaží se sobě zajistit nějaké výhody na úkor jiných panáčků a složenin v tom leporelu, a tím vytváří svoji závislost na karmických souvislostech s ostatními panáčky a složeninami, které přebírají nad ním moc a nehledě na to, jak svobodný si myslí, že panáček je, svůj osud nemá ve svých rukou, je pouze tažen z jedné stránky leporela na další, z jednoho článku řetězu závislého vznikání na další a to vše díky nevědomosti, neznalosti pravé povahy reality, která leží za všemi druhy a formami papíru.


Díky této nevědomosti panáček skládá z papíru svoji vlastní realitu, aniž by to věděl, roboticky, jako nevědomý architekt, podle přesně daných karmických podmínek, kterými je vlečen v síti kauzálních vztahů, a do kterých nevidí, protože je zaujatý hrou na hlavního hrdinu příběhu z leporela - jednoho z nekonečna jiných příběhů, který sám o sobě nemá žádnou podstatu, žádný "vyšší smysl", než ten, prohlédnout příběh, prohlédnout leporelo, prohlédnout karmickou podmíněnost a podívat se na celé to dílo jako na svůj vlastní výtvor, na svoji vlastní hru sama se sebou, ve které je utrpení požehnáním, nespokojenost hnacím motorem, který vede k pravdě o sobě.


Vše ve Tvém subjektivním světě poukazuje na Tebe, ale ne na tebe jako panáčka. Na TO v pozadí, kdo/co automaticky otáčí stránkami, protože usnul na příběhu, zcela pohlcený světem z papíru. Papír je pouze papír, nehledě na to, jak složitě, krásně nebo ošklivě, je poskládaný. Papír je pouze papír, ať už právě vznikající, čekající na recyklaci nebo právě recyklovaný, čekající na nové poskládání. Vezmi si jakýkoliv složený papír z leporela, rozlož ho a uvidíš, že byl definovaný pouze tím, jak byl poskládaný a tím, jaké si vytvořil vztahy k dalším složeninám, ale sám o sobě nemá žádnou podstatu a neliší se od jiných papírů. S hloubkou, s jakou dokážeš vidět pravou povahu reality, poroste i klid mysli a s klidem mysli vyhasíná touha po opakování nebo odpor k opakování, s vyhasnutím žízně po opakování vyhasíná dotyk s papírovými objekty, nic se tě nedotýká, protože vidíš "za" objekty. S vyhasnutím dotyku zaniká smyslová touha, s vyhasnutím smyslové touhy vyhasíná touha skládat nové papírové objekty, s vyhasnutím touhy skládat nové papírové objekty vyhasíná proces podmiňování jedněch objektů druhými, a tím se prolamuje řetěz závislého vznikání a ty, jako panáček, vystupuješ z koloběhu zrození a smrti Samsára.


Jak řekl kdysi jeden panáček, Gautama Buddha, který z koloběhu Samsára vystoupil a předal tuto zkušenost dál, aby usnadnil překročení i dalším bytostem, za což mu Velký dík:

"Se vznikem tohoto, vzniká i ono, s ustáním tohoto, ustává i ono."


Jakkoliv může znít tento citát primitivně, skrývá se v něm velká hloubka a Vysvobození.


Ať všechny bytosti uskuteční své vlastní probuzení


Tomáš Merlin Ježek

Probuzený