Hledání a rozpoznání Pravdy

Aktualizace: dub 15



Dlouho jsem hledal a vždy došel ke stejnému závěru. Proč je tu ta tendence hledat? Je to nástroj mysli, která se snaží zmást nás na cestě k osvícení? Děkuji



Inteligentní Otázka! na které lze postavit další výzkum... Nejprve je třeba porozumět tomu, že každá bytost se zabývá tvořením toho, co opět zanikne. Tímto tvořením je bytost nadšená, je zaujatá, připadá si jako „bůh všemohoucí“, a opravdu jím je, ale jsou zde bytosti Vyšší, tj. Buddhové… Bozi Usínají na tomto „tvoření“, a Spí na “něm”, ale ta druhá část PRAVDY jim uniká, buď proto, že skutečně ve své Nevědomosti Spí, nebo proto (a to je karmicky horší varianta), že tu druhou část PRAVDY znají, ale NECHTĚJÍ Ji, ODMÍTAJÍ Ji, POPÍRAJÍ Ji a ty, které o ni OTEVŘENĚ hovoří nazývají (ale účelově) „nihilisty“ nebo „depresivními lidmi“, aby odvedli pozornost od PRAVDY. Kdo je ale depresivní? Ten, kdo druhou část PRAVDY přijal, s touto se SROVNAL a VYROVNAL, nebo ten, kdo je agresivní, a odmítá Ji? Ten kdo Ji přijal není rozhodně agresivní, je to ta Nejdůstojnější a Nejvznešenější Bytost, od které se mají všichni učit „jak na to“. Ten kdo ji přijal si rozhodně nepřeje činit někoho jiného odpovědného za Její „nepřijetí“ PRAVDY. Vy všichni, kteří jste ČESTNÍ a OBYČEJNÍ lidé máte tomuto porozumět a těm, kteří předstírají, že vědí „něco víc“ říct své NE. Tím chci říct, že je zde mnoho „tzv. nevědomých bytostí“, které ale nevědomé nejsou vůbec – znají „druhou část PRAVDY“, ale nechtějí za ni přijmout svou odpovědnost. Tyto bytosti si CHTĚJÍ naprosto bezohledně užívat jako malé zlé děti na úkor rodičů, a činí to tak, že ze svého SRABU viní ostatní… jako by to jejich rodič byli… rodiče, kteří jim „mají stlát polštáře“, aby je PRAVDA moc nebolela. Ale i oni se PROBUDÍ, nic jiného jim ani nezbude, protože na ně nikdo čekat nebude… a čím agresivnější budou, tím více se natropí KARMA.


Tedy opět KONCENTRACE na tu druhou část PRAVDY… Pokud rozumíš této rovnici: V + OT + Z = NULA ( V – vzniká, OT – okamžik trvá, Z – zaniká ), rozumíš Matici Univerzálního Zákona Pomíjivosti. Tedy opět k tvé otázce (vidíš, jak je nutné se KONCENTROVAT a neuhnout na CESTĚ?! – musíš si za tím prostě JÍT!). Tvá TOUHA je PRVOTNÍ IMPULZ stvoření „já“ (přál sis koncept, nejprve jsi jím zaměstnal „koncept své mysli“, po té jsi mu vdech život tak, že jsi uzavřel dohodu s bytostmi-rovněž koncepty-„rodiče“ a bytostí Matka Země o této tvé inkarnaci). Tato tvá TOUHA je za „tvou myslí“, která je nástrojem této PRVOTNÍ TOUHY. Tato „mysl“ nejsi ty. Stejně tak „hledání“ není nástroj této „mysli“, je to pouze program, návyk, zlozvyk, který do „mysli“ vkládáš ty, protože pokud bys ten program odinstaloval, „mysl“ sama od sebe nehledá, nebylo by „co“ hledat, jsi to ty kdo dal „něčemu význam“ proto, aby „to“ mohl „hledat“. Mysl sama o sobě nemůže „dojít probuzení“, Probuzení docházíš ty, nyní, když ti říkám, že ty stojíš za myslí a jsi to ty kdo jí zadává „úkoly k řešení“ – to vše tam, kde není možné dojít jiného řešení, než Konečného Probuzení – Osvícení. Tedy tvé nynější Poznání toho, že za „myslí“ se nachází TOUHA… je tvá SVOBODA. Stačí za ni převzít odpovědnost a NETOUŽIT po opakování toho, co nemá uspokojivé řešení, tedy neopakovat představu „znovu-zrození“, na kterou AUTOMATICKY NAVAZUJE VŠE s tím SPOJENÉ, tedy „znovu-stárnutí“, „znovu-nemoce“, „znovu-smrt“, tedy OSPALÉ opakování ztrát a nálezů... toho, co je ve své podstatě PRÁZDNÉ. Ano, někdo namítne „jsou ale i pěkné věci“ a já neříkám, že ne… jsou, ale každý „mejdan“ je vykoupen „kocovinou“… a čím inteligentnější jsi, tím více pro tebe platí „méně je více“… to je směřování do KLIDu… NIRVÁNA…


Tedy zpět k tvé otázce, není zde „mysl jako tvůj nepřítel, který se tě snaží zmást, proti kterému musíš bojovat, kterého musíš potlačit, kterého musíš eliminovat“, nyní rozumíš, že ty sám si přeješ zaflákat mysl programy (včetně toho, že mysl se tě snaží zmást), kterými pronásleduješ sebe sama“. To by nebylo možné, pokud bys přijal, že ty nejsi „mysl“, a pokud nejsi „mysl“, proč by měla být tvým přítelem, nebo nepřítelem… může a nemusí být obojím… ale ať už je čímkoli, je to tvé PŘÁNÍ – TOUHA si takto hrát…

To kruté zjištění na tom všem je, že dokud neobsáhneš Poznání Buddhy, netušíš, že si hraješ, bereš to „vážně“, myslíš si, že můžeš „selhat“, nebo „uspět“, a tak čelíš svým vlastním předpojatostem… a schytáváš všechnu bolest s tím SPOJENOU - KARMA… Proto vždy svým žákům říkám, že koncept „Buddha“ je jediný koncept, který nabízí „vystoupení ze sebe sama“…

Nyní jsem tě vzal do Vhledu... tvé Porozumění = tvá mysl Osvobozená… pokud jsi tedy Porozuměl, měl by ses ZASMÁT A ZAŘVAT JAKO LEV… protože LEV bez ohledu na kohokoliv, kdo dosud trpí vynaložil svou námahu SÁM, aby si na své poznání přišel…

Lumíre moc pěkný příspěvek. Jen bych poprosila o dovysvětlení. Na začátku je touha, čili já, která pomůže se zrodit a následně probudit - pomocí touhy dojdeme i k osvícení. To mohu potvrdit, chtěla jsem, a stalo se to. Pak ale máme přestat toužit, tím se přestat zrozovat, když touha jsem já? Toto je tedy cíl buddhy. Jak se ale tento koncept slučuje s tímto - cesta je cíl a to co tady má smysl, je navyšovat vědomí a pokud toho docílíš, pomáhat v tom ostatním. Pokud se přestaneš zrozovat, už tady nikomu nepomůžeš, už nic nepředáš a tím se i zpomalí rozvoj dalších bytostí. Cestu budhy mám ráda, hodně mi pomohla, ztotožňuji se s ní, ale se vší úctou Lumíre, ten konec - nezrozovaní se na mě působí trochu jako ismus. Jak víš že je to ten správný konec? Pokud jsi osvícený, dokážeš se od utrpení rychleji oprostit. Vím, Lucie povídala, že přejímáš utrpení svých žáků, ale od toho se taky nejde oprostit? Vždyť naše duše tu jsou právě proto aby zkoušely, aby prožívaly a tomu se říká život. A ten je nekonečný. Tedy asi do té doby než se rozhodneš jinak. Ano,můžeš se přestat zrozovat, ale jaký to má potom význam? Anastasie píše, že nejdůležitější z vesmírných zákonů je zlepšovat životní prostor, tedy zlepšovat sebe. To znamená působit na ostatní lidi a jít jim příkladem. Pokud toto přerušíš, nemáš už koho učit, což zase rozporuje onomu vesmírnému zákonu. Proto na mě konec inkarnace působí jako ismus, ale s tvým přesvědčením chápu, že to samé můžeš říct ty o mě.. To je to, o čem stále přemítám. Je tu spoustu cest, které by měly vést k jednomu cíli, ale já vidím cíle dva a úplně mi není jasné se kterým se ztotožnit, zatím vyhrává moje teorie a ve tvé nevidím smysl. Ať čtu tvoje příspěvky, mluvím s Lucií, stále mě to nepřesvědčilo. Navíc Buddha zaměřuje svoji pozornost na utrpení, což na jednu stranu chápu, protože tím vede lidi k sebelásce a vysvobození se z utrpení. Podle tohoto konceptu i chápu proč hlásá ukončení inkarnace - úplné vysvobození se z utrpení, jelikož se celou cestu na něj zaměřuje. Jak si ale potom té nirvany budeme vážit, užívat, když si tady dobrých věci vážíme právě díky dualitě, tím že poznáváme i zlé? Vim, že dobré a zlé si taky určujeme sami. Ale je to úplně jiné pojetí než to boží, kdy máme žít život v radosti. Abychom mohli, jasně že je třeba abychom netrpěli, ale zase když budu brát život jako radost, proč ukončovat inkarnaci?


To co píšeš je plné Rozporuplnosti. a) Dharma není ani pěkná, ani ošklivá, Dharma je, je to Lék, který se KONCENTRUJE VÝHRADNĚ na utrpení konkrétních bytostí – nejde zde o to, zda se „povede, aby byl pěkný“, nebo „nepovede“. Pokud se zajímáš víc o to, jak se „odprezentovat“, nevěnuješ se Dharmě, ale své „touze se zalíbit“, které jsi otrokem – vidíš? Opět Dharma, koncentruje se opět na utrpení… b) říkáš „na začátku je touha, čili já“, sama si tak odpovídáš, ale já jsem toto neřekl, to je to, co říkáš ty. „Já“ není rozhodně „touha“. „Já“ je složeno za užití „touhy“, ty nejsi ani „já“, ani „touha“, nejsi ani „ty“. c) říkáš „pomocí touhy dojdeme i k osvícení. To mohu potvrdit, chtěla jsem, a stalo se to.“, ale z uvedeného je již zřejmé, že ty jsi své Osvícení ještě neuskutečnila. Pokud bys je uskutečnila, není zde té možnosti, abys „prosila o dovysvětlení“. d) jako trpící bytost se držíš cíle „se probudit“, protože si „přeješ“, aby tvé utrpení ustalo, avšak jakmile se staneš Buddhou, nemáš již žádný cíl, protože prohlédneš „bezpodstatnost všeho“, co se jeví jako podstatné. Po té odložíš „touhu“ jako něco, co již nepotřebuješ. Nepřeješ si „zbvit se touhy“, rozumíš, že neuvážená touha je příčinou utrpení. To ale neznamená, že netoužíš jít třeba na toaletu, nebo se netoužíš najíst – dokud jsi ve fyzickém těle, podléháš KARMĚ, musíš splňovat podmínky fyzické existence. Buddha je bytost, která je splňuje pouze proto, aby vykládal Dharmu, ne již pro uspokojování svých vlastních potřeb. Buddha rozumí, že „ať dělá co dělá, nikdy tím ničeho nedosáhne, nikdo to nepodrží, nic z toho nebude“, proto nevidí důvod, aby „na tom pracoval“. Buddha otevírá možnost Uskutečnit to Poznání také bytostem, které jsou Upřímné a Skutečně si přejí své utrpení ukončit. To se podaří takové bytosti, která Porozumí Matici Univerzálního Zákona Pomíjivosti (více youtube: Srdce Dharmy aneb Návod k Sobě). e) „cesta je cíl“ do toho okamžiku, do kterého jdeš po cestě Buddhy, dokud se jím nestaneš. Po té zmizí cesta. Zmizí dokonce bytosti, kterým máš pomáhat. Zbude ti Absolutní Bezúhonnost… to je Svrchovanost… Tomu světská bytost nerozumí, ta myslí, že „musí něco mít“, aby „byla dost dobrá“ – to je scestí. Kouzlo je v tom, že ty jsi Dokonalá v tom, když si přiznáš „nikdy jsem nic neměla, a ani to není možné – tedy není ani možné, abych o cokoli přišla“ – když to rozvedeš do všech příčin a následků, Skutečně se Osvobodíš… f) pokud se již nezrodím, budu komunikovat s Mistry, jakým jsem nyní já sám, stejně tak, jako Mistři, kteří zde nejsou fyzicky projevení, komunikuji se mnou. Dva hlavní jsou BUDDHA GAUTAMA a KRISTUS PÁN. Dále pak, matka nepomůže dítěti, když se nechá vydírat, aby je kojila do deseti let – dítě dospěje tehdy, pokud jej matka odstaví. Proto i svým nejbližším žákům vždy říkám „Miluji tě, ale musím tě opustit…“, a to jen proto, ŽE PRINCIP ZÁKONA UNIVERSA. Pamatuj, že to, co platí v „malém“ (dítě a kojení), to platí i v Absolutním Významu. g) říkáš „Cestu budhy mám ráda, hodně mi pomohla, ztotožňuji se s ní, ale se vší úctou Lumíre, ten konec - nezrozovaní se na mě působí trochu jako ismus.“ – cesta Buddhy není produkt v supermarketu, není zde pro to, abys jej „měla nebo neměla ráda“. Cesta Buddhy tomu, kdo si přeje, zaručuje Osvícení – to znamená, že pro toho, kdo je Inteligentní, je to NEZBYTNOST, a ne hra na „koupím si to, nebo ne?“ Tobě „cesta Buddhy“ nepomohla, ještě ne, ještě nevíš, co to je. Proto se s ní ani nemůžeš ztotožnit. Cesta Buddhy je Absolutní Oddanost Třem Klenotům, to je: Buddhovi, Dharmě, a Sanze. Z tvé řeči tato není tato Oddanost patrná. „Vší úcta“, kterou mi nabízíš je jen taková, v jaké Sebeúctě máš sebe samu. Ve vší úctě, pokud bych se měl spoléhat na úctu, kterou mi nabízíš, daleko bych nedošel. Neber to prosím zle, vím, že je to velmi konfrontující, chci ti tím říct, že se musíš Skutečně Uctít, ty sama, bez ohledu na to, jestli ti dám uznání já, nebo ostatní. Tak pracuj. Pokud budeš, dojdeš Dokonalosti – a to je mé přání štěstí tobě… Jak na tebe „působí nebo nepůsobí“ nezrozování je tvoje soukromá věc – je mnoho úrovní Osvícení, já jsem v té Poslední, to je Nevracející se… Až jí Uskutečníš, zasměješ se své bláhovosti, a s láskou budeš přesně na tato má slova vzpomínat… h) „Jak víš že je to ten správný konec?“ – tak se bytost, která je Probuzená neptá. Vím to tak, že jsem Uskutečnil to, co nemá ani počátek, ani konec. Toto Uskutečnění je „konec“, ale ne v tom smyslu, jak mu rozumí trpící bytost. Jinými slovy, ty jsi bez počátku a konce, není možné tě uchopit, ani definovat – v okamžiku, kdy se o to pokusím, už tě Omezuji, zrovna tak, jako ty Omezuješ mne, naštěstí pouze v tvé subjektivitě, na které já nezávisím. ch) „Pokud jsi osvícený, dokážeš se od utrpení rychleji oprostit.“ – tvá otázka je nepochopení toho, co to Osvícení je. Buddha není někdo, kdo má „rychlolék“ na to, když si „ukopne palec“. Prožije bolest. Na bolest má „jiný pohled“. Ty se ptáš jako někdo, kdo „touží žít v těle a přeje si, aby to nebolelo“, ale to není možné. Buddha Ukončil utrpení tak, že Porozuměl Zákonu Universa – plně jej Obsáhl a Přebírá za to Veškerou Odpovědnost. To znamená, není v „roli oběti“, netrpí křivdou, že „všichni jsou zlí“, protože ho „bolí tělo“, zde, v Samsáře. Oni Ví, že ti přál se znovuzrodit, a že „bolest těla“ s tím přímo úzce souvisí tak jako „znovu-nemoce“, „znovu-stárnutí“, „znovu-smrt“. Když rozumíš tomu, že „každý mejdan končí kocovinou“, řekneš si, že „méně je více“, dospěješ tam. Jak jsem řekl, co platí v „malém“, to platí v Absolutním Smyslu a Významu. Dále pak, „pokud jsi Osvícená“, přece víš, jak to „má Osvícený“. Dále pak, není zde „nějaká rychlost“ – to je pouhé zdání. V okamžiku, kdy vznikne forma „já“ (příčina), tato dá vniknout formě „mé“ (přítel, nepřítel, partner, milenec, otec, matka atd.). V okamžiku vzniku představy „dvě formy“ vzniká představa „vzdálenost mezi nimi“, v okamžiku vzniku této představy vzniká představa „čas“, který je třeba k tomu, aby se k sobě tyto formy „přiblížily“, s čímž souvisí představy „rychlosti“ (následek). To je Odvislé Vznikání – jinými slovy Podmíněné ve smyslu „bez tohoto, není toto“. Tedy bez utvoření představy „já“ zde není představa „rychlosti“. i) „Vím, Lucie povídala, že přejímáš utrpení svých žáků, ale od toho se taky nejde oprostit?“ – toto je od tebe už chytračení. Jsi jako ten, kdo se dotazuje, ale současně mne testuje – což opět znamená, že nejsi Probuzená. Pokud bys byla, Viděla bys mne Jasně a Nezaujatě. A i kdybys mne neviděla, a měla Pokoru, zeptáš se: „Lumíre, slyšela jsem… je to tak? Mohl bys mi k tomu prosím něco říct?“ A ne „jedna babka povídala, a od toho se nejde oprostit?“ Prostě si „chňapneš“ po něčem co slyšíš, a už si z toho stavíš příběh, se kterým na mne jdeš „Mám o tobě tento příběh, copak není možné to a to?“ Je to možné, s již uvedeného je zřejmé, že Vhledem do Všepoznání lze Uskutečnit Absolutní Osvícení – nedá se to ani nazvat „oproštěním“, jde spíš o porozumění tomu, že se není od čeho, oprošťovat. j) „Vždyť naše duše tu jsou právě proto aby zkoušely, aby prožívaly a tomu se říká život. A ten je nekonečný. Tedy asi do té doby než se rozhodneš jinak.“ – pokud bys byla Probuzená, rozuměla by jsi tomu, co je to Zákon Pomíjivosti, znak „ne-já“, a Čtyři Vznešené Pravdy. Pak by jsi rozuměla tomu, že představa „duše“ je Mentální koncept, na kterém lpíš – přeješ si jeho existenci, a když už existuje, přeješ si „nějaký zajímavý příběh pro duši“. To všechno je ta tvá „touha“, která není řízená Moudrostí Buddhy. Tvá Cesta je řídit sebe samu SKRZE DHARMU, to je Učení Buddhy. Budeš dál toužit, jako třeba nyní já, toužím ti napsat – rozdíl mezi nám je ale v tom, že já nejsem na své touze Závislý, ty, ano. Ty jsi mi „musela napsat“, protože nemáš Konečnou Odpověď – já ji mám, a nemám otázky na nikoho. Ti, co trpí, se dotazují mne, za účelem toho, aby již netrpěli. Jsem Lékař, důležitější než jakýkoliv lékař světského typu, protože dávám Konečný Lék na Všechnu Bolest, a to neposkytuje jen tak někdo, Buddha Maitreya, ano. Ano, utrpení jménem „světský život“ je stejně nekonečné jako „Nirvána“, s tím rozdílem, že taková bytost, která má Poznání Buddhy netrpí, a naopak. A jaká je míra Vhledu do Všepoznání, tak nízká je míra utrpení, a naopak. Ano, než se rozhodneš jinak – přeji ti jedině ty pro tebe Šťastné Volby – toužit přitom můžeš dál, touha je problém pouze do té doby, dokud s ní nenakládáš moudře. k) „Ano,můžeš se přestat zrozovat, ale jaký to má potom význam? Anastasie píše, že nejdůležitější z vesmírných zákonů je zlepšovat životní prostor, tedy zlepšovat sebe. To znamená působit na ostatní lidi a jít jim příkladem. Pokud toto prerušíš, nemáš už koho učit, což zase rozporuje onomu vesmírnému zákonu. Proto na mě konec inkarnace působí jako ismus, ale s tvým přesvědčením chápu, že to samé můžeš říct ty o mě..“ – to je právě ono, nemá to žádný význam, jsi to ty, kdo tomu význam dává. Anastasie není špatně, je však na nižší úrovni poznání, než je Buddha. Trpí představou, že je třeba „něco a někoho zlepšovat“, to je omezení, které lpí na „dokonalých slovanských rodech“. Já sám pocházím ze slovanského rodu, a přece jsem jej přesáhl. Tomáš Merlin Ježek Uskutečnil Dokonalost, sám měl „problém s rody“, velmi se na mě zlobil. Zeptej se ho, dá ti konkrétní Pokyny, jak to překonat, není lepšího, koho bych ti v tomto ohledu doporučil, než toho, kdo čelil tomu samému – tak si ověříš také u jiného Buddy „co je to Vidění“. Tím získáš svou zkušenost, a Osvobodíš se. Ty Zákonu Universa nerozumíš, proto si myslíš, že „nezrozování“ je s ním v rozporu. Nemáš (zatím) dimenzi porozumět tomu, že existují Vyšší Stavy Existencí, než je tato, na které rigidně lpíš, proto se ptáš z místa jejího rámce, aniž by sis připustila Existenci Vysokých Dokonalých Bytostí, bez jejichž Vůle, Houževnatosti, a Odhodlání a Osvícení, bych ti zde nyní nemohl předávat DHARMU. Jak jsem řekl, ty mne nevidíš. Říkáš „s tvým přesvědčením chápu, že to samé můžeš říct ty o mě“, a není to zle, je to jistá míra tvého vhledu, zde už máš respekt. To čemu ale nerozumíš, je, že já „netrpím přesvědčením“, já se žádného nedržím, tedy nemám „na tebe zbraň“, kterou bych šermoval „proti tvým rodům“. Já mám Vidění, které vidí Omezení, a protože jej Vidím, plně mu Rozumím, a nepodléhám mu. A to je dostupné každému, kdo o to stojí, kdo se namáhá, a investuje do toho, aby se Vyvíjel… a neustrnul na tom „co se zdá být pěkné“. Nic proti Slovanům, zrovna dnes jsem říkal, že je to to nejlepší, co zde na Zemi je… ale… mají svá omezení… nerozumí tomu, že bytost může Uskutečnit Vyšší poznání, než je to jejich, aniž by musela nutně projít „tou jejich cestou“ – trpí jistou mírou nadřazenosti, ale opět, to není špatně, pro „rody“ jakéhokoliv druhu je tato míra pudovosti naprosto přirozená. Je to „ochrana“ před „útokem“ jiného „druhu“ – čímž vytváří „egregor druhu“, který si ve skutečnosti „přeje být napadán jiným druhem“ – to je DUALITA, to je KARMA. Buddha neuznává žádné kasty, dává příležitost všem bytostem bez rozdílu, malým, vysokým, nízkým, tlustým, hubeným, žlutým, černým, bělochům, a já nevím co… Buddha nemyslí „Jsi aryan, tedy můžeš porozumět lépe“, ne, Buddha má tu zkušenost, že tzv. aryané si ujíždí na své „pravdě“ tak moc, že ten kdo není aryan zpravidla DHARMĚ porozumí snáze než ten, kdo se za aryana rigidně pokládá. To ale není problém jen aryanů, je to problém „lpění samotného na své třídě – kastě“, může to být klidně kasta instalatérů. l) „To je to, o čem stále přemítám. Je tu spoustu cest, které by měly vést k jednomu cíli, ale já vidím cíle dva a úplně mi není jasné se kterým se ztotožnit, zatím vyhrává moje teorie a ve tvé nevidím smysl. Ať čtu tvoje příspěvky, mluvím s Lucií, stále mě to nepřesvědčilo.“ – ideální je, aby ses neztotožňovala s ničím, to je „víra“ a jak známo „víra je vratká“. To jednou věříš tomu, pak onomu, jak si tě kdo zrovna „povodí“, nebo „obloudí“. Na tom vidíš, jak jsi za sebe ZODPOVĚDNÁ!!! Je třeba, aby ses začala dívat na svět jinýma očima, očima Soucitu „V jakém stavu utrpení se nachází bytost, která mi říká to, co mi právě říká?“. Pokud se budeš takto zajímat, zhrozíš se „co od koho jako svou víru předjímáš“. Podívej se tím pohledem například na bytosti, které společnost považuje za „úspěšné“. Vždyť je úplně jedno, čeho na oko „dosáhli“… pokud se podíváš pozorně, do očí, zjistíš, že jim z nich doslova teče nezpracovaná bolest a křivda (příčina). Proč? Nemají Poznání Buddhy, nejsou to bytosti Nezávislé… Proč? Pro svou Nevědomost, Závist, Žárlivost, Chamtivost, mají SRDCE zatížená a obtěžkaná Nenávistí… (následek). Tím ti opakuji, že Poznání Buddhy je jak pro tebe, tak pro každou bytost, která si přeje sebe samu MILOVAT, NEZBYTNOSTÍ… není to jinak. Tím ti říkám, že Buddha je jediná bytost, která mi nikdy nelhala. A kdo si přeje nalézt Pravdu o Všem, za kým jiným by šel, než za tím, kdo ji Uskutečnil? Jsem Šťastný, že jsem Rozpoznal své Mistry… bez nich bych nebyl schopen udělit Milost sobě… Myslím, že tvá teorie je na padrť… ;)


j) Nerozumíš tomu, že „koncept člověka“ je jeden z vývojových stupňů, který Buddha přesáhl do stupně Konečného (ve smyslu Uskutečnění Absolutní Konečné Moudrosti). Dualita je „hra na dobro a zlo“, Osvícení je konec této hry. Konec této hry je Jediné Dobro. Nemáš žít žádný život v „radosti“, to je scestí. Je to stejná lež jako ta, že jsi zde proto, abys „vedla úspěšný život“, ale jaký, když je už s tvým zrozením zřejmé, že zemřeš? Není možné zde realizovat „úspěch“, nebo „neúspěch“, to jediné co realizuješ je to, že o tom Sníš. Nemáš vidět rozdíl mezi radostí a strastí, to je Štěstí. Není možné „brát život jako radost“, to je Spánek, to je utrpení toho, kdo si své utrpení nepřipouští… to je ne-láska k sobě… S láskou a úctou

Ať jsou Všechny Bytosti Šťastné!!!

Lumír Láska Maitreya Buddha

Video


25 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Ztracenost